Ze západních médií se na nás valí lavina zaručených zpráv o tom, že ekonomika ČLR je ve velkých problémech, potencionálně horších, než kterým čelí západní hemisféra. Neinformovaný optimista bude reagovat s obvyklou úlevou – sousedovi chcípe koza, zaplať Pánbůh, že ta naše ještě dýchá. Pesimista nevěří už ničemu. Tak bude nejlepší, když si každý udělá svůj obrázek Číny.

Začněme čínským zemědělstvím:


Nevypadá to zle. Letní úroda zrnin se zvyšuje z roku na rok po posledních 9 let. Země letos vyprodukovala v 1. polovině roku rekordní sklizeň obilovin ve výši 129,9 milionů tun, což je o 3,6 milionu tun vice než ve stejném období loňského roku, což reprezentuje nárůst skoro 3 %. Produkce řepkového semene přesáhla 12,9 milionů tun, což je o 460 tisíc tun vice než loni, neboli skoro 4procentní nárůst produkce za srovnatelné období. Výroba vepřového, hovězího, skopového a drůbežího masa oproti předcházejícímu roku zvýšila o skoro 6 % na 39,3 milionů tun, z čehož podíl vepřového masa činí 25,9 milionů tun. Počet živých prasat vzrostl o necelé 4 % na celkový počet 455,3 milionu, počet poražených kusů vzrostl o skoro 6 % na 338,4 milionu. Obě cifry představují pětileté maximum.

Pokračujme kupní silou:


Nominální příjmy jak obyvatel městských aglomerací, tak venkovského obyvatelstva trvale rostou, zyvšuje se kupní síla interního čínského trhu i životní úroveň průměrného obyvatele obecně. Nepochybné zvolnění tempa růstu čínské ekonomiky se zatím vůbec neodrazilo v jakémkoli snížení zaměstnanosti. Legendy o exodu pracovní síly z měst zpět na venkov jsou… legendami. Země, dle oficiálních údajů, vytvořila jen v první polovině 2012 skoro 7 milionů nových pracovních příležitostí, což je o 390 tisíc vice než ve stejném období minulého roku. Pravdou je, že čínský průmyslový růst brzdí poddimenzované učňovské školství, nedostatek vysoce kvalifikovaných dělníků pro strojírenství a manažerů schopných komunikovat se zákazníky v zahraničí v cizím jazyce.

Reálné příjmy obyvatel městských aglomerací, po zdanění a odečtení inflace, vzrostly proti minulému roku o skoro 10 %, zatímco stejné příjmy venkovských obyvatel vzrostly o vice než 12 %, což znamená, že reálné příjmy obyvatelstva rostou rychleji než hrubý národní důchod (GDP).

A co peněženka?


Reálné příjmy venkovských obyvatel rostou rychleji než příjmy městských obyvatel v 10 posledních čtvrtletích. To svědčí, mimo jiné, že čínská vláda něco dělá proti nárůstu tenzí mezi životní úrovní v aglomeracích a na venkově, a že západními médii avizované sociální bouře, motivované nerovnoměrností vývoje v různých částech ČLR, jsou spíše “přání otcem myšlenky” než realitou.

Zatímco západní media probírají katastrofické scénáře destrukce Číny z titulu stavebního boomu v aglomeracích, kde klesají ceny realit a existuje mnoho prázdných bytových kapacit luxusního typu, které se naplňují jen pozvolna, nikdo nezmiňuje, že Čína zároveň staví velmi dynamicky kapacity sociálního bydlení – první byty pro mladé. Jen v prvním pololetí 2012 bylo dokončeno 2,6 milionu takových bytů, a jejich obsazenost se blíží 100 %. Zvyšující se příjmy obyvatel Číny přinesou “vertikální sociální mobilitu a Číňané postupně zaplní I dosud poloprázdné mrakodrapy luxusních bytů. Mezitím byla zahájena další etapa budování cenově dostupných „startovacích bytů“ – dalších 4,7 milionu bytových jednotek, které budou dokončeny do konce roku 2012. Západní media se diví při pohledu na některé nové čtvrti, které zejí prázdnotou. Považují tento jev za “malinvestment”. Zapomínají na to, že Číňané myslí a plánují dlouhodobě, na pětiletky. Další ekonomický růst Číny je nemyslitelný bez pokračující masové migrace obyvatel čínského venkova za prací do průmyslových aglomerací s vyvinutou infrastrukturou a přístupem k moři. Zejména pro spekulanty je nepochopitelné, že čínští podnikatelé a čínský stát, dříve než položí základní kámen fabriky, postaví zázemí pro jeho budoucí pracovní sílu.

Rostoucí koupěschopnost vnitřního čínského trhu nelze odtrhávat od vývoje inflace v ČLR.

Každý dramatický růst ekonomiky je poznamenán vyšší inflací, zvláště, když se na čínské domácí inflaci významně podílí import inflace cizí, zejména z USA. Číně se zatím daří eliminovat zvyšující se inflační tlaky celou řadou opatření. V jejich důsledku, přes negativní vývoj na trzích, se inflační tlaky podařilo výrazně utlumit. Index vývoje spotřebitelských cen (CPI) rostl v červnu 2012 o něco přes 2 % v porovnání s červnem 2011, a poklesl z 5% nárůstu zaznamenaném v lednu 2012 ve srovnání s lednem 2011. CPI se zvýšilo v období leden-červen 2012 o cca 3 %, což je o půl procentního bodu méně, než v 1. kvartálu a o 2,1 procentního bodu méně než ve stejném období minulého roku. Ceny potravin zaznamenaly v první polovině 2012 nárůst o téměř 7 %, což je o 4,9 % menší hodnota než ta, zaznamenaná ve stejném období minulého roku.

Politika státu a jeho opatření k zabránění “bubliny” ve stavebnictví se projevily poklesem cen bydlení. Ze 70 velkých a středních městských aglomerací, které monitoruje Národní statistický úřad ČLR, byl v červnu 2012 zaznamenán statisticky významný pokles cen bydlení v 57.

Západní svět stále vnímá Čínu jako zdroj levných a nekvalitních spotřebních výrobků bez interní dynamiky kvalitativního vývoje. Rád by uvěřil iluzi svých vládců, že japonský průmyslový zázrak je v čínských podmínkách nerealizovatelný. Asi proto, že Čína si, na rozdíl od Japonska, nedá velet Wall Streetem, jede po svém, vyznává jiné priority. Možná pro její současnou zkorumpovanost. Co se ale k českému čtenáři přes MSP nikdy nemůže dostat je to, že skutečnost se vymyká tužbám a přáním kapitánů Západu. ČLR je v procesu rychle postupující restrukturalizace své průmyslové základny. Přidaná hodnota šesti energeticky nejnáročnějších odvětví čínského průmyslu vzrostla v první polovině 2012 přes 9 %, což je pomalejší růst než u všech ostatních průmyslových sektorů. Hlavní investice, a to jak státní, tak soukromé, jdou do úplně nových výrob s vysokou mírou přidané hodnoty. Číňané, evidentně, nevidí svoji jedinou budoucnost v tom, že vyrobí nejvíce železa na hlavu ve světě.

Přidaná hodnota v tzv. “high-tech industries” se zvýšila jen v první polovině 2012 o 12 %, což je o 1,8 % rychlejší dynamika růstu, než je průměr dynamiky růstu v segmentu velikosti podniku, do níž firmy produkující vyspělé technologie a výrobky statisticky patří. O něčem též vypovídá, že státní stimuly pro zavádění energeticky úsporných opatření/technologií a ke snižování emisí, se začínají projevovat ve snižování celkové spotřeby elektrické energie v ČLR.

Koloniální vidění světa pracuje se statickými modely, plně závislými na rozhodnutí centra. Klasickým příkladem je ekonomický I politický vývoj v koloniální Indii. Čína ale reaguje nejen na vnější podněty, adaptuje se na potřeby světových trhů, zároveň však, bez jakéhokoli zájmu Západu, reformuje svoji ekonomiku i společnost po svém. A pro nás nepochopitelným tempem, úměrným motivaci být po staletích opět rovnocenným hráčem v globální ekonomice i politice, kterému je jak vedení ČLR, tak obyvatelé Číny schopno obětovat mnoho požitků přítomnosti. Jsou schopni a ochotni zatnout zuby a tvrdě pracovat pro budoucnost. Podřídit strategii dosažení cíle veškerou taktiku, odložit spotřebu v zájmu tvorby kapitálu.

Jen v poslední době uvedl čínský stát do praxe 42 nových, celonárodně platných opatření, jejichž cílem je stimulace ekonomicky výhodného, legálního soukromého podnikání zaměřeného na eliminaci šedé ekonomiky, prosazení vlády práva (i v oblasti intelektuálních práv) a vymahatelnosti práv a nároků, rovných podmínek v podnikání mezi živnostníky i velkými firmami, maximálně férovým systémem zdanění a postihu nelegálních a neprofesionálních podnikatelských aktivit, zabránění odtoku finančních zdrojů do daňových rájů. Po úspěchu pilotního projektu komplexní finanční reformy v aglomeraci Wenzhou v provincii Zhejiang, přistoupila čínská vláda k aplikaci tohoto systému v dalších 10 provinciích. Finanční reforma zahrnuje i zavedení daně z přidané hodnoty (VAT) a eliminaci zvláštní daně z podnikání. Krok po kroku, opatrně, žádná legislativní smršť idiotů a neumětelů. Vyhodnocují se výsledky, dolaďuje se systém k efektivnosti, vyplňují se díry v legislativě. Přesto revoluce.

To vše na pozadí fiskální stability a zdravých státních financí.

Porovnáme-li opět údaje za první poloviny let 2012 se stejnými údaji z roku 2011, daňové výběry státu vzrostly přes 12 % a výdaje státu vzrostly průměrně o vice než 21 %. Investice čínského státu do oblastí jako školství, zdravotnictví, bydlení a ochrana životního prostředí vzrostly ještě rychlejším tempem.

Z výše uvedeného pak nepřekvapí, že množství peněz v ekonomice stabilně roste a že se počet nových poskytnutých úvěrů zvyšuje úměrně růstu ekonomiky. Ukazatel M2 se meziročně zvýšil skoro o 14 %, tedy bez jakékoli změny dynamiky vývoje oproti roku 2011. Proti tomu hry Západu s čísly – 7,8% růst HDP ČLR coby “zamrzlý růst” a indikátor bezprostředního kolapsu.

Po cca 30 letech dvojciferného meziročního nárůstu HDP vykazuje letos ČLR růst “pouze” o 7,8 %. A to v potu tváře, jak sami Číňané přiznávají. Je to příznak kolapsu, jak to vidí většina ekonomů vzdělaných na US univerzitách, kteří mimo akademii přišli do styku tak akorát s Wall Streetem? Chcete-li psa bíti, bič si najdete. Stačí ignorovat, co se děje u nich doma. Nereflektovat na vývoj situace na světových trzích, nevzít v úvahu dopady globalizace, pokles poptávky a solventnosti ekonomik – největších odběratelů čínského zboží, pokles kupní síly měn těchto čínských zákazníků a vazbu čínského renmimbi na US dolar. A také se nezabývat dynamikou interních změn v Číně, kde je postupně nahrazován výpadek exportu domácí poptávkou. To se nestává ze dne na den, a tak se výpadek exportů na HDP musí projevit. Je třeba též vzít v úvahu, že Čína se vyrovnává s dopady finančních problémů na Západě již od počátku roku 2010, že se nejedná o nový problém, ale výsledek dlouhodobějšího procesu adaptace čínské ekonomiky na nepříznivé externí podmínky. Upadající poptávka EU i USA způsobuje těžké odbytové problémy a ztráty, a to přes evidentní, někdy až totální, závislost západních ekonomik na dodávkách celých segmentů spotřebního zboží i surovin z Číny.

Interní opatření vlády ČLR směřující k zabránění “bublin” a malinvestic, zejména ve stavebnictví, se na poklesu HDP odrážejí negativně též. Byly zrušeny skoro všechny programy, jejichž cílem bylo stimulovat domácí spotřebu, ale zvyšující se koupěschopnost průměrného Číňana se ještě nepromítla do růstu HDP.

Po 30 letech ničím nelimitovaného růstu vstoupily do hry i nové faktory bránící pokračování dynamiky růstu jako v minulosti. Rozvoj naráží zejména na limity lidských, surovinových i dalších zdrojů. Naráží na stále urgentnější potřebu realizovat rozsáhlé a nákladné projekty na ochranu životního prostředí, zásobování vodou a elektrickou energií. Prostě čínský růst narazil na přirozené meze zdrojů v okamžiku, kdy Západ čelí největší hospodářsko-politické krizi v dějinách. ČLR nebere stávající pokles svojí výkonnosti tragicky, považuje ho za dočasný pokles, i když je jí jasné, že k dvoucifernému růstu HDP se patrně již nikdy nevrátí.

Čínské vedení chápe, že některé aspekty vývoje světové ekonomiky neovlivní, a tak, pragmaticky a aktivně ovlivňuje budoucnost Číny tam, kde má reálnou možnost něco měnit – tedy doma. Chápe, že uměle stimulovat růst vlastního HDP v podmínkách globální ekonomické krize a insolvence je nesmysl a z dlouhodobého hlediska je to sebevražedné pro čínskou společnost. Proaktivní fiskální politiku zaměřenou na budování infrastruktury, lidských I surovinových zdrojů, zavádění nových technologií, zlepšování životního prostředí i vylaďování efektivnosti legislativně-správního a právního systému kombinuje s konzervativní měnovou politikou, opatřeními na zachování stability systému i státu obecně. Na pomalejší tempo růstu HDP se lze dívat i jako na průkaz toho, že se Číně podařilo v čase rozložit a moderovat šok způsobený krachem globálních finančních trhů z roku 2007. Čína i dnes disponuje nejvyšším růstem HDP mezi ekonomicky největšími státy světa. Blíží se jí pouze Indie s cca 5 % růstem HDP.

Zatímco se na Západě zabývají fiktivními příznaky hospodářského oživení a umělou stimulací cen akcií na finančních trzích, čínský mocenský “anachronismus” či “sbor senilních starců mimo dotyk s realitou” představovaný ÚV KS Číny a Státní radou ČLR obdivuhodně analyzuje situaci, a bez ohledu na svoje renomé sdělil již loni Číňanům, jak se věci se skutečnosti mají – stanovili odhad růstu HDP a cíl na 7,5 % v roce 2012. Před volbami do ÚV. Paradoxní, není-liž Pravda.

Závěrem:


Všechna čísla v tomto článku, založeném na úvodníku People’s Daily, podepsaném Zhu Jianhongem dne 7. 8. 2012, je přirozeně možno zpochybnit, tak jako je možno dnes zpochybnit vše, co se nehodí do “krámu”. Nedělám si iluze o rozdílech v propagandě, práci statistiků a jiných systémových obhájců, prostitutů a propagandistů na Východě, ani na Západě. Z těch východních zdrojů ale na mne dýchá vice reality a méně podvodu, protože Asijci stále žijí v rámci svých reálných ekonomik, v podmínkách reálné tvorby kapitálu, reálných užitných hodnot, dlouhodobých rozvojových programů a motivace lidí k tvorbě něčeho reálného, ti lidé žijí budoucností. To vše je na Západě úplně naopak. Čína je daleko, je to jiná kultura, jiné myšlení, jiná měřítka hodnot. Jiný vztah k pravdě a ke lži. Jen opravdový idiot může chtít kvalifikovaně posuzovat Čínu a to, co se v ní děje, aniž by v Číně žil, aniž by ji studoval, aniž by neviděl to, co by měl vidět, a ne to, co chce vidět.

Převzato z Outsidermedia