Ve válce o Sýrii se karty začínají obracet a islámští povstalci začínají přecházet do defenzívy. Podívejme se na několik faktů.

1. Obrana námořního a vzdušného prostoru

Rusové dokončili plánovanou dodávku celkem 72 střel typu Jachont, které spolehlivě zabezpečí obranu proti letadlovým lodím v okruhu 300 km a stejně tak zasáhnou pozemní cíle. Smlouva byla podepsána dávno před občanskou válkou. Jednalo se o celkovou dodávku ruských zbraní za 300 miliónů dolarů, která tehdy ani dnes není rozporu s mezinárodními úmluvami. Rusové a nepřímo i USA potvrdily, že další dodávky ruských zbraní do země nejsou na pořadu dne. Rusové navíc Asadovi odmítli prodat obranný raketový komplex SS-300, který by Sýrii pravděpodobně zajistil strategickou převahu nad Izraelem. Mobilní střela Jachont odpalovaná přímo z aut ovšem stačí k tomu, aby USA a EU nemohly zničit Sýrii podle libyjského scénáře. Popis těchto nadzvukových samonaváděcích střel s plochou dráhou letu najdete zde.



Dalším problémem spojenců jsou vynikající ruské protiletadlové systémy SA-22 Pantsir S1. Tyto mobilní rakety stačí spolehlivě ochránit syrský vzdušný prostor ve vnitrozemí, viz ruské prodejní video.


Ani Izrael se proto nedováží provádět své letecké útoky dál než pár kilometrů od hranice. Sestřelení turecké stíhačky ukázalo schopnost rusko-syrské protiletadlové obrany. Letouny USA a EU se do boje nad syrským vzdušným prostorem neodváží, protože tyto systémy pravděpodobně detekují i neviditelné letouny. Viz sestřelení stealth stíhačky F-114 v Jugoslávii (27.3.1999). Libyjský "osvobozovací" scénář proto není možné uskutečnit.

2. Rozpad a demoralizace tzv. "osvobozenecké" armády

Kruté zavádění šáríje, pronásledování křesťanů (viz fatva o povoleném znásilňování nemuslimských žen ) a rituální lidojedství (viz minulý článek ) není nejlepší způsob, jak si zajistit přízeň obyvatelstva či mezinárodní veřejnosti. Veřejnost je sice stále ještě masírována "Asadovými zvěrstvy" a "nasazením chemických zbraní", ale efekt se nedostavuje ze dvou důvodů. Nasazení chemických zbraní (např. sarinu) nebylo oficiálně potvrzeno ani na jedné straně, viz náš článek . A podle pozorovatelů se ukazuje, že zvěrstva na civilním obyvatelstvu páchají povstalci přinejmenším stejně intenzivně jako Asadova armáda. A to byly mnohé důkazy vědomě potlačeny, aby nešly do médií. Stačí se podívat, jak jednostranně informují o mučení povstalců americká a sunnitská média jako Al-Jazeera.

3. Mediální a vojenský protiútok Asada

Syrský prezident dal 19. května v Damašku interview dvěma argentinským novinářům. V něm odmítl jednat s teroristy podporovanými USA, Izraelem a arabskými autoritativními režimy. Na druhou podpořil snahu USA a Ruska. Supervelmoci začaly jednat o příměří v dosavadní patové vojenské situaci. Tím se diplomatické řešení dostalo na pořad dne, ale úplně jiným způsobem, než si přáli američtí a evropští spojenci sunnitských mudžahedínů.

Aby pozici Rusů podpořil, Asad koncem týdne zahájil společně s libanonským Hizballáhem ofenzívu na město Kusajr , které drží povstalci. Vláda vyzvala civilní obyvatelstvo k evakuaci a pak začala armádní útok. Město leží na strategicky důležité křižovatce mezi severním Libanonem a pobřežím Sýrie. Pokud Asad s Hizballáhem město dobude, zásadně urychlí rozklad povstaleckých bojůvek. Ty mají důvodné obavy z Hizballáhu díky jeho skvělé vojenské pověsti a bojové morálce. Viz jejich vítězství nad Izraelem v roce 2006, kdy rozstřílením asi 40 tanků zastavili ofenzívu do severního Libanonu.