Trocha historie nikoho nezabije

V březnu 2011 (15.3.2011) začaly v Sýrii demonstrace inspirované obdobnými projevy odporu vůči vládnoucím režimům v dalších arabských státech, souhrnně označované jako arabské jaro. Vláda tyto protesty označila za zahraniční spiknutí, ale také přislíbila postupné zavedení některých reforem. V dubnu 2011 syrská vláda zrušila po 48 letech výjimečný stav. Nic nenasvědčovalo tomu, že se z těchto projevů občanské neposlušnosti stane tak krvavá občanská válka.

V květnu 2012 proběhly v Sýrii volby. Opozice, přestože nezískala dostatečný počet hlasů, dostala nabídku na místo ve vládě. Pro vnitrpolitický dialog bylo zřízeno zvláštní ministerstvo, které vede ministr pro národní usmíření - Dr. Ali Haidar (složení vlády zde  ). Syrská republika má s ČR dlouhodobé vztahy a jeden z náměstků syrského ministra zahraniční studoval v ČR a mluví i česky. Už proto, že tyto přátelské vztahy trvají desetiletí, je nestranné a pravdivé informování české veřejnosti povinností veřejnoprávních médiií. Jedna relace s českou velvyslankyní Evou Filipi v Damašku pověst ČT nezachrání. Přesto doporučuji toto video s malou částí rozhovoru. Celou relaci z Čt24 najdete zde (27. 8. 2012 18:30 na ČT24) .

Kdo si pustil video a viděl zaujetí pro pravdu i vůli presentovat ji nezkresleně, je příjemně překvapen. O to víc zaráží tupost propagandistické mašinérie v denním zpravodajství. Z několikaminutového sestřihu rozhovoru je patrné, že důvody k tak hlubokému konfliktu v syrské společnosti nebyly a nejsou ani teď. Pro připomenutí je tu shrnutí rozložení obyvatelstva podle náboženských skupin. Většina vyznává sunnitský islám (74 % obyvatel), ze šíitských skupin jsou významní především alávité (12 %), k dalším šíitským náboženským skupinám patří také drúzové (3 %) nebo ismailité a další sekty (3 %). Zbytek (10 %) tvoří nejrůznější křesťanské církve – maronité, pravoslavní, protestanti, katolíci, nestoriáni a další.

Důsledky konfliktu pro zemi jsou strašné, do dubna 2013 se udává 93 tisíc mrtvých. (Podle této zprávy Úřadu vysoké komisařky OSN pro lidská práva OHCHR).

Na obhajobu vlády je potřeba řící, že udělala mnoho pro to, aby ke skutečnému národnímu usmíření mohlo dojít. Počátkem listopadu 2011 dostali obyvatelé Sýrie týden na beztrestné odevzdání svých zbraní. Nabídka se ale netýkala těch Syřanů, kteří už se dopustili nějakého zločinu. Od této nabídky už opozice žádnou další amnestii nedostala a bojující jednotky Free Syrian Army (FSA - Svobodná syrská armáda) jsou považovány za teroristické tlupy. Politická jednání přesto pokračují, i když opozice nemá žádnou jednotnou reprezentaci. Jak na příkladu uvedla česká velvyslankyně Eva Filipi, kmenové vraždění uvnitř enticky smíšených měst má své jasné a zřetelné příčiny. Tady je určitě politická dohoda možná, ale lupičské tlupy kořistící z rabování, výpalného a výkupného za rukojmí jsou mimo a zůstanou mimo jakoukoliv dohodu.

Tento úvod nedal odpověď na otázku proč konflikt tak prudce eskaloval a komu to prospěje. Je obtížné uvěřit, že občané si navzájem rozmlátí, vypálí a vykradou svá rodná města jen proto, aby odešel z premiérského křesla jeden alávitský politik. Na to stačí méně drastické prostředky. Jiný požadavek tzv. rebelů nebyl v českých médiích presentován. Dnes ale prezidenta Asada podporuje 70 % syřanů. Podobné číslo prezentuje i CIA ve svých zpravodajských přehledech. Tak proč eskalovalo to vraždění?

Sleduj peníze a pochopíš

Peníze, to je nejčastější klíč k pochopení každé velmocenské hry. Zde se jedná především o prodej zemního plynu a ropy. Sýrie má prokázané známé zásoby ropy v celkovém objemu 2,5 miliardy barelů, jsou větší než u všech sousedních zemích s výjimkou Iráku (dle americké energetické Information Administration) Proto je Sýrie jedním z největších výrobců a vývozců ropy na Blízkém východě. Země má také velké zásoby zemního plynu, dosud používané pro domácí spotřebu. Ale je tu problém, od roku 1964 jsou licence na průzkum a těžbu ložisek nerostných surovin výhradně pod syrskou vládní agenturou. Export do Evropy stoupal až do roku 2010. Stejný systém kontroly těžby ropy a zemního plynu měla Lybie za časů Kadáfího a Irák za vlády Saddáma Husaina. Tyto země už jsou spravovány jinými vládami a režim těžby i průzkumu ložisek je naprosto odlišný. Koncese na těžbu po rozvratu států a následné destrukci státního monopolu získaly západní zahraniční firmy. Zisk z těžby je rozdělován podle jiného klíče.

Daniel Solis navštívil v novináři koncem února a začátkem března Damašek, Cestu pomohlo zorganizovat syrské velvyslanectví. O cestě i pozadí Syrské krize měl zajímavou presentaci. Video z přednášky o Sýrii - 1/3 najdete zde. Jádrem jeho presentace konfliktu jsou tyto mapy nových tras plynovodů. Shrnujeme ve stručném komentáři jeho dlouhou prezentaci:


Naleziště zemního plynu (hydrocarbons)

Na mapce vidíte rozmístění nalezišť na území jednotlivých států i s jejich pobřežními nalezišti a trasu pro hlavní odběratele Indie a Čína. Obě obrovské rozvijející se ekonomiky mají mimořádný zájem na tom, aby se energetická surovina dostala na jejich trh jako stabilní zdroj a bez vyděračských cenových a politických požadavků. Jednání probíhají a pro potenciální odběratele to vypadá dobře.

(Zdroj: Hürriyet Daily News, LEADING NEWS SOURCE FOR TURKEY AND THE REGION ENERGY > Iraq greenlights gas pipeline deal with Iran, Syria February/19/2013)

Ve vládním prohlášení bylo uvedeno, že ministr ropného průmyslu Abdulkarím al-Luaybi byl zmocněn podepsat dohodu, podle které by íránský zemní plyn mohl být dodáván do Evropy.
V červenci roku 2012, Írán, Irák a Sýrie podepsali memorandum o porozumění pro plynovody, s tím, že Teherán vyčíslil celkové náklady na projekt na 10 miliard dolarů. Výstavba potrubí táhnoucího se několik tisíc kilometrů "by měla trvat tři až pět let a financování je zajištěno," řekl íránský náměstek ministra ropného průmyslu Džavád Ouji.

Ouji řekl v červenci, že projekt vyžaduje výstavbu potrubí s kapacitou 110.000.000 m3/den o průměru 142 cm, spojující jižní íránský přístav Assalouyeh dále do Iráku a do Sýrie, s možností prodloužení do Libanonu a Evropy.

Prodloužení trasy (2.snímek) není na této mapě vyznačeno.


Trasy nových plynovodů

Mám rád Jana Petránka, výborného novináře a skvělého vypravěče. Jeho relace Jak to vidí Jan Petránek v českém rozhlase patřily k tomu nejlepšímu a posluchači to věděli. Trasa o které mluví, je vyznačena zeleně, toto je doslovná citace z pořadu 6. června 2012 v 08:30:

…Byl podepsán takzvaný Hedvábný plynovod, jako je Hedvábná stezka, pojem z minulosti pro obchod od Číny do Evropy přes celou Asii, tak nyní Turkménie, která má jedny z největších zásob přírodního plynu, a jedná se o tom už od roku 1995, bylo to čtyřikrát odkládáno pro, projektováno a teď to bylo podepsáno, že plynovod dlouhý prakticky 1 700 kilometrů by šel z Turkménie na jih přes celý Afghánistán. Představte si, že by to vedlo, jedna z těch tří tras by šla i přes Herát a Kandahár. Když se podíváte na mapu, tak vidíte, že tam je většina zaminovaných polí a většina bojových útvarů. Ale ta dohoda se týká a je podepsána na nejvyšší úrovni Turkménií, Afghánistánem, Pákistánem a Indií. A je to možný, že by to bylo bezpečné? Představte si, že to Čína chce garantovat. A Čína dokonce do toho dává veliké peníze. Čili tady se ukazuje, že když chcete zaplatit, tak i teroristi vám budou garantovat, že by takový plynovod byl možný.


Spojnici jižního íránského přístavu Assalouyeh dále do Iráku a do Sýrie, s možností prodloužení do Libanonu a Evropy si doplňte sami.


Nasazení amerických vojáků

Mapka představuje nasazení amerických vojáků (základny) v oblasti trasy předpokládaných produktovodů. Je zřejmé, že účinná kontrola není možná. Z velké části je mimo dosah amerických sil. Velkou neznámou je vývoj v Pákistánu. Z této perspektivy se Pákistán jeví jako nadějný kandidát na rozvrat a už k tomu nemá daleko.


Nové uspořádání

Na mapách globálních plánovačů už leželo mnoho variat. Nový systém uspořádání poměrů v oblasti může vypadat i takto. Tady je nutno podotknout, že to není jen umělá smyšlená konstrukce nových územních celků. Když se podíváte podrobněji, respektuje to například mnohaletý boj Kurdů za samostatný stát. Ne všechno je ovšem snadno realizovatelné. Války v regionu už s etnickými i náboženskými hranicemi uvnitř zemí hnuly. Obrovské přesuny obyvatelstva například v Iráku už se stávajícími poměry notně zamíchaly, ale přesto je k vizi světových plánovačů hodně daleko.

Kdo je rychleji na trhu, má výhodu

Toto pravidlo platí v každém obchodě. Udáváte podmínky dodávek i cenu. Ten co přijde po vás, už musí jen níž, nebo nabídnout něco navíc. Z předpokládaných tras i z mnohaletých přípravných jednání je jasné,kdo bude první. Pro některé hráče je to minimálně důvod ke znepokojení.

Je tu ještě jeden aspekt, a ten rozhodně není zanedbatelný. Stálý dlouhodobý přísun pravidelných plateb do oblastí, které potřebují ekonomický rozvoj, ale nemají na něj zdroje. Když ty zdroje budou a bude i rozumná vláda, je růst téměř jistý. Za Kaddáfího na tom Lybie byla, co se týče veřejných investic, velmi dobře. Řeknu to natvrdo, za ty prachy můžete provozovat i socialismus a to minimálně na jednu generaci. Pro některé hráče je to minimálně důvod ke znepokojení.

Je tu ještě jeden důležitý aspekt a tím je těžba sama. Plyn je pod zemí v dutinách a pod velkým tlakem, Kdo navrtá, odčerpá a prodá, ten samozřejmě vydělá a sníží tlak. Ten druhý vzadu už to bude mít těžší. Pro bližší představu je tu jednoduchý příklad. Máte studnu a berete vodu, ale soused nad vámi vyvrtá hlubší díru a vodu vám stáhne. Neuděláte s tím nic, máte holt studnu suchou. Pro některé hráče je to minimálně důvod ke znepokojení.

Sýrie je v těžké situaci. Česká velvyslankyně v Damašku se diví pokřivenému jednání evropské politické reprezenace. Motivům jednání ve světle těchto faktů lze porozumět, pak však už nikdo z těchto politiků, kteří podporují zvěrstva vyhecovaných žoldáků, nemá co žvanit o lidských právech.