Přednáška architekta Alastaira Parvina: Architektura od lidí pro lidi stojí za shlédnutí. V roce 2008 promoval z architektury a po letech studia hledal práci. Ekonomika byla v krizi, nebyla pracovní místa. Vykašlal se na kariérní poradce a zarazilo jej, že v situaci, kdy je třeba přemýšlet a navrhovat nové postupy, architekti přišli o práci.

Víc než architektuře je prý třeba věnovat pozornost smysluplné ekonomice. Dejme slovo tomuto přemýšlivému architektovi.

1. Současná krize architektury

Nejlépe je začít od vlastní výplatní pásky. Na nejnižší příčce jako absolvent architektury mohu dostat kolem 24.000 liber, tj. přibližně 36.000 dolarů. Relativně k celosvětové populaci mě to zařadí k 1,95 % nejbohatších lidí. To vede k otázce: Pro koho pracuji? Nepříjemnou skutečností je, že téměř všechno, co dnes nazýváme architekturou, je byznysem pro přibližně 1 % nejbohatších lidí na světě, stejně jako v dávné minulosti.

Jenže my jsme zapomněli na fakt, v časech mohutného vlivu architektury na společnost to bylo přesně opačně. Ono 1 % stavělo pro zbývajících 99 %, z různých důvodů, či z filantropie jako v 19. století, za komunismu v začátcích 20. století, za sociálního státu, a naposledy, samozřejmě, za časů nafouknuté bubliny s nemovitostmi. Všechny tyto konjunktury různým způsobem skončily a my jsme se dostali do situace, kdy nejlepší návrháři a architekti světa mohou pracovat jen pro 1 % populace.

Nejen, že je to zlé pro demokracii, ale je to také úplně špatná obchodní strategie. Myslím si, že další generace architektů bude muset vyřešit problém jak přejít od 1 % zákazníků k 100 %. Chci navrhnout tři jednoduchá řešení.

2. Uvolnění tvůrčího potenciálu novou technologií

Většina práce se děje mimo monetární ekonomiku jako součást sociální nebo základní ekonomiky, ve které si lidé vyrábějí věci sami. Problémem je, že monetární ekonomika nyní vlastní všechnu infrastrukturu a nástroje.

Otázka je, jak postavíme nástroje, infrastrukturu a instituce pro sociální ekonomiku architektury? Začalo to open-source softwarem. V posledních letech se všechno posunulo do fyzického světa s open-source hardwarem s návrhy dostupnými zdarma, které si každý může stáhnout a sám vyrobit. 3D tisk se stává opravdu zajímavým. Když máte 3D tiskárnu z open source, její další součástky si můžete vyrobit na jiné 3D tiskárně. Nebo podobně je to s CNC stroji, které jsou jako velké tiskárny, krájí překližku. Tyto technologie radikálně snižují práh potřebného času, nákladů a zkušeností. Je to skutečná průmyslová revoluce. Velký ideologický konflikt, který jsme zdědili, založený na otázce: Kdo má kontrolovat prostředky výroby, a technologii? Vychází nám řešení: Vlastně nikdo. My všichni.

Byli jsme fascinovaní možnostmi 3D tisku pro architekturu. Před rokem a půl jsme začali pracovat na projekte WikiHouse. WikiHouse je open-source systém pro konstrukce. Jeho myšlenkou je umožnit každému vstoupit do online volně dostupné knihovny 3D modelů, které si můžete stáhnout a upravit v programe SketchUp. Je zadarmo a lehce použitelný, a doslova kliknutím si mohu vygenerovat soubory se sadami součástek, které mi umožní vyrábět si doma součásti pomocí CNC stroje a běžné překližky. Všechny části jsou očíslované, takže dostanete velkou skládačku od Ikey. Dá se to pospojovat bez šroubů, používají se klínové a kolíkové spoje. Nepotřebujete množství elektrického nářadí a asi za den postavíte ve třech lidech menší dům.

3. Bohatství myšlenek je společné a slouží všem

Jsme si vědomí, že WikiHouse je drobnou odpovědí na velkou otázku. Globálně nejrychleji rostoucími městy v současnosti nejsou megapole s mrakodrapy. Jsou to spontánně postavená města z kanystrů (bidonville). Když hovoříme o městě 21. století, jsou to tito lidé, kteří ho postaví.

Jak výjimečné by bylo, kdyby jsme společně vytvořili řešení nejen problému konstrukce, na kterém jsme pracovali, ale i problémů infrastruktury jako klimatizace na solární pohon, lokální energetiku a sanitu. Jde o nízkonákladné, open-source, vysoce-výkonné řešení, které snadno dokáže vyrobit každý a dát ke do společného majetku, kde patří všem a jsou přístupné všem? Něco jako Wikipedia pro věci. Jakmile to do společného majetku dáme, už to tam bude stále. Do jaké míry to změní pravidla? Myslím si, že technologie je na naší straně.

Jak velkým úkolem ve 20. století byla demokratizace spotřeby – Henry Ford, Levittown, Coca-Cola, IKEA – myslím si, že velkým úkolem v 21. století je demokratizace výroby. Když se podíváte na architekturu měst, je to opravdu důležité.

Tolik hlavní body z přednášky arch. Alastaira Parvina.