Propagandistická válka na ohledně Ukrajiny má svůj velký vzor ve válce v Iráku. Viz tematické číslo Irák: deset let vraždění (2013-09). Podívejme se na jednu epizodu, o níž se již dávno přestalo mluvit.

Píše se rok 1990. Nayirah, patnáctiletá dívka z Kuvajt-City vypovídá se slzami v očích v americkém Kongresu. Její příjmení je utajeno z důvodu ochrany její rodiny před represáliemi irácké armády Saddama Husseina, který obsadil v té době Kuvajt. Opis výpovědi této svědkyně byl předán médiím. Vzlykající Nayirah popisuje, co viděla v nemocnici Al-Addam v Kuvajtu na vlastní oči.

Viděla jsem tam irácké vojáky, kteří přišli po zuby ozbrojení do nemocnice. Šli do oddělení, kde leželi novorozenci v inkubátorech. Vytáhli je z nich a položili děti na zemi, kde děti postupně zemřely.


Válka začíná o tři měsíce po výpovědi Nayirah. Během těchto tří měsíců obíhá celý svět tato historka o 312 nemluvňatech, které vytáhli Iráčané z inkubátorů a nechali na chladné zemi zemřít. Ze všech obvinění, která byla vznesena proti Saddamu Husseinovi, mělo toto největší vliv na veřejné mínění v USA. Bylo-li předtím veřejné mínění k Bushově politice v Perském zálivu rozštěpené, ovlivnila tato historka veřejné mínění ve prospěch Bushovy intervence do Iráku. Ráno, 17. ledna 1991 byl zahájen vzdušný útok, operace „Pouštní bouře“. Odhady hovoří o 200 000 mrtvých.

Po válce vyšlo najevo, že celá historka byla připravena velkou PR agenturou, firmou Hill a Knowlton a zinscenována. Zdravotní sestra byla dcerou kuvajtského velvyslance ve Washingtonu. Dnes se tento podvod, který měl za úkol vyvolat nadšení pro válku, nazývá „Inkubátorová lež“. Viz toto video, kde máte sestřih a celou manipulaci i s hlavními představiteli USA. Vlastně by měli být za tuto nehoráznou manipulaci fungující jako casus belli nějak potrestáni, ale toho se asi nedočkáme.


Je to ojedinělý případ? V žádném případě. V roce 1989 zemřelý legendární americký novinář J.F. Stone říkával za katedrou fakult žurnalistiky studentům: „Ze všech věcí, o kterých zde budu hovořit, si zapamatujte především tato dvě slova: Vlády lžou.“ Podívejte se na článek Ukrajina, hysterická média a druhá válka proti Iráku, kde se tyto paralely rozebírají. Proti tomu stojí článek o krvavé realitě veteránů, kteří byli zneužiti a pak zapomenuti (Rozhovor s Tomasem Youngem, umírajícím veteránem z Iráku).

Možná to zní banálně, ale je důležité nevěřit ničemu, co není možné si ověřit. Jinak jsme vystaveni tomu, co říkají komentátorům politici. Před každou válkou se vede válka o ovládnutí našich mozků. Tak je tomu i v současném, ukrajinském konfliktu. Hlavní podíl tzv. "zpráv", které se k nám dostávají přes média, je řízen agenturou Ukrainian Crisis Media Center (UCMC). Tato agentura je financována mimo jiné z americkým ministerstvem zahraničí, ukrajinskou vládou a miliardářem Georgem Sorosem. Tím je jistě absolutně nezávislá, hlavně finančně. Nezbytné know-how dodává Weber Shandwick, jedna z vedoucích světových PR agentur. Není tedy divu, že většina „našich médií“ a komentátorů podává Putinův obraz jako obraz zloducha a původce požáru na Ukrajině. Jako kdyby Spojeným státům a EU šlo jenom o demokracii a lidská práva, nikoliv o jejich geostrategické a ekonomické zájmy.

Copak nezačíná každá válka démonizací nepřítele? Přitom si každý, kdo není líný, může najít a přečíst myšlenky geostratéga USA č. 1 Zbigniewa Brzezinského: "Euroasie je šachovnicí, na které se bude bojovat v budoucnosti o světovou nadvládu". Ale na účet koho? Kdo bude na těch šachových políčkách umírat? Mr. Obama, pan Gauck nebo madam Merkelová? Konflikt by mohl vyvolat celoplošný požár. Bývalý německý kancléř Helmut Schmidt ostře kritizoval chování EU vzhledem k Ukrajině a zahraniční politiku EU nazval „šílenstvím“. Obává se eskalace situace jako před vypuknutím I. světové války v roce 1914. Stejně jako tehdy existuje nebezpečí, že se Evropa, USA a Rusko doklopýtají do války. Tomu mohutně napomáhá i pokleslá úroveň komentářů a jazyk, který při tom komentátoři používají. Jazyk z doby studené války.

Převzato z Brennstoff č. 36, vydavatel firma GEA, autor Moreau, přeložila K. P. Lauterbachová