Jsme na cestě k jedné euroatlantické měně? Občas stojí za to podívat se na mainstreamová média. Lze se tak nechat inspirovat informacemi, které mají vést k manipulaci s veřejným míněním, naopak k jinému úhlu pohledu. Má-li ovšem člověk schopnost a zkušenost s těmito daty pracovat.

Přibližuje se den D?

Banky z Wall Streetu se předhánějí v sázkách na pád eura. Jak tomu napomáhá politika Evropské centrální banky, píšeme již nyní celé roky. Podívejte se tedy na to, jak to vidí JP Morgan, Goldman Sachs a Morgan Stanley. Zdroj najdete zde.



Víme, že centrální bankovnictví v Evropě je plně v režii bývalých bankéřů od Goldman Sachs. Stejně jako jejich špičkové poradenství a lobbing. V otázce derivátů ABS, které položí euro definitivně, dokonce v rukou Black Rock, giganta Wall Streetu. Již dnes prosakují zprávy, že ECB hodlá za naše daně vykoupit od řeckých a kyperských bank jejich šrot, a tak chce pomoci očistit jejich bilance.

Proto také mohutně sílí v kasinu sázky na pád eura, viz další graf. Objem sázek na pesimistický vývoj prudce vzrostl.


Jsou schopni politici učinit přítrž tomuto řádění? Myslím, že už čas promarnili. Spekulanti zaujali své pozice: objem sázek na pád eura v roce 2014 roste.

Hodina Wall Streetu udeřila. Lépe to Mario Draghi se svými přáteli – cituji: "My všichni jsme jezuité" (slova předsedy Evropské komise van Rompuye), ani nemohl dokázat. Se služtičkami Merkelovou a Gauckem, kterého coby prezidenta titulují Němci "Gauckler", tudíž komediant, to šlo o to lépe. Marně varoval osvícený prezident německé Bundesbanky Jens Weidmann poslance Bundestagu, když citoval z Fausta jako příměr pekla, do kterého se propadá Evropa pod kouzelnou hůlkou Maria Draghiho. Pan Weidmann ale zaspal dobu. Kdopak z těch zkorumpovaných spících křesťanů z CDU by ještě četlo Goetha? A představte si tu drzost ze strany Němců, kteří by chtěli poučovat Italy? Doba renesance je dávnou minulostí!

Wall Street v akci, viz ex-komunista Dlouhý

Ani pro českou veřejnost nebylo dobrou zprávou, že byl do čela české Hospodářské komory jmenován bývalý komunista Vladimír Dlouhý. Člověk, který pracoval téměř celou dobu po „sametové revoluci“ jako poradce Goldman Sachs pro Střední Evropu. To je jistě kariérní obrat u tohoto pána, ale nikoliv obrat v charakteru. Člověk, který se v životě žádným skutečným podnikáním nezabýval, teď stojí v čele českých podnikatelů. Divím se, že slušné podnikatele v Česku nefackuje hanba.

Copak se mezi nimi nenajde alespoň jeden trochu seriózní a charakterní podnikatel typu rakouského Christopha Leitla, který je velmi aktivním a rozumným představitelem rakouské Hospodářské komory? Ten totiž chápe, že bez schopných lidí, bez spolupráce státu, odborů a hospodářské sféry, není hospodářské stability a sociálního míru. A také to dokázal, když se postavil proti všem a označil hospodářské sankce proti Rusku za nesmysl. Goldman Sachs sází na pád eura v roce 2015 v poměru 1:1.

Německo až dnes platí USA válečné reparace

Všechny kroky směřují k vyvlastnění Evropanů. Jde o reparace za německý blahobyt. Budou jednou hodnotit dějiny Angelu Merkelovou jako hrobařku německého národa? Jak píší všichni analytikové, Německo není schopno spasit celou Evropu. Ač se všichni rozumní lidé v Evropě mobilizují proti smlouvě CETA a TTIP, tato dáma kudy chodí, tudy dělá propagandu TTIP a tudíž propagandu i americkým koncernům. Nakonec se stejně ukázalo, že zajímavější je pro NSA sledovat Gerharda Schrödera než ji. Všechna dosavadní opatření k záchraně eura mají pouze jediný cíl: Stáhnout co nejvíce peněz z německých daňových poplatníků. Oni mají být ti hlavní, kteří budou pomáhat při záchraně „eura“. Tedy ne, že by ostatní neměli přispět, ale jsou relativně chudí. Francie, Itálie, Španělsko, Řecko, Portugalsko - všechno země ohrožené bankrotem.

Je to určitý druh válečných reparací. Ty má platit Německo s odstupem času, až se postaví na nohy, a to se po válce pilným Němcům podařilo víc než úspěšně. Úroky za pomoc z Marhallova plánu zaplatili, ale to nestačilo. První světová válka a Versailleský mír ukázaly, že když se trochu počká, aby kobyla úplně nezdechla hlady, je sousto přece jenom tučnější. Ekonom J. M. Keynes přesně věděl, co přijde. Proto nechtěl v roce 1944 v Brettonu připustit, aby se měna jednoho státu stala světovou rezervní měnou. Ale to neplatí jenom pro dolar: To platí do budoucna pro ruský rubl, čínský jüan nebo jakoukoliv jinou měnu silné ekonomiky, která bude aspirovat na pozici vedoucí světové měny.

Znehodnocování měny kvůli tzv. "deflaci"

ECB tvrdí, stejně jako Česká národní banka, že základní úroková sazba téměř na nule má pomoci zvednout skomírající ekonomiky zejména zemí jižní eurozóny. Ale toxický koktejl derivátů, nízká úroková míra a „kvantitativní uvolňování“ měny prostě nemohou hnát evropské ekonomiky nahoru. Už tehdy, když se kurz eura ocitl na 1,27, se ozývaly varovné hlasy. Nejnižší propad zaznamenalo euro minulý týden ve čtvrtek – 1,2732 eura za dolar, což je nejnižší stav za posledních 22 měsíců. Dolar popohnaly nejen spekulace o ukončení velké emise ze strany FEDu v říjnu a zvýšení úrokových sazeb, ale i propad jenu, kdy se najednou provalily miliardové podvody v bankovním sektoru v Japonsku.

"Musíme čelit deflaci", tvrdí ECB a naši hoši z ČNB. Protože jen nízkou úrokovou sazbou se podaří udržet žádoucí inflaci a udržet ekonomiku v chodu. Jako kdyby monetární čarování bylo hlavním hybatelem hospodářských procesů a my, obyčejní smrtelníci, jsme byli pouze figurkami, se kterými bankéři mohou dělat, co se jim zlíbí. Věřím, že guvernér České národní banky nikdy neviděl žádnou analýzu a dlouhodobé studie. Doporučuji mu četbu například profesora Josefa Hubera. Jeho analýzy ukazují, že nízké úroky táhnou ekonomiky do deprese, naopak vysoké úroky následují po nastartování růstu. Jedna z přednášek je zde.


Jenomže do České televize proti němu žádného skutečného oponenta nepostaví. Kde by se také v lokajském Česku vzali, že? Je to daleko jednodušší, než si myslíte.

Dolar na houpačce

Podívejme se na historii, jak a které měny byly znehodnocovány vůči dolaru.



Tento graf je velmi zajímavý. Nejméně zeslabovány byly měny nejbližších amerických spojenců, Velké Británie, Kanady a Austrálie. Evropské měny, dokonce i švýcarský frank, silně oslabily, euro a dánská koruna nejvíc. Největší pád zaznamenala švédská koruna a mělo by nás zajímat, proč tolik. Stojí za tím neochota severských tátů vzdát se sociálně-tržního modelu státu?

Pokud se zajímáte o vývoj kurzu koruny k dolaru, tak k 1. 10. 2013 jste koupili dolar za 18,796 korun, k 30. 9. 2014 za 21,853 korun. To je propad kurzu koruny o 16,3%! Opravdu se česká ekonomika za tuto dobu propadla natolik, že si koruna zaslouží takový pád? A zvýšil se razantně za tu dobu export, jak nám apoštolové neoliberální ekonomické teorie slibují, když si utáhneme opasky ve prospěch diskutabilních zisků exportních podniků?

Česká národní banka je součástí systému Evropské centrální banky a plní cíle této banky. Nemá ve statutu spolupráci s vládou při realizaci ekonomických cílů státu a jeho prosperity. Již prokázala svou politikou devizových rezerv, odprodejem zlata za bezcenné papíry, že slouží jiným zájmům než zájmům obyvatel této země. Mimo jiné: Ve Švýcarsku probíhá příprava na referendum, které chce prosadit, že min. 20 % devizových rezerv státu musí být ve zlatě.

Je v plánu po přijetí TTIP pád dolaru i eura, měnová reforma a příprava nové nástupnické euroatlantické měny? Můžeme o tom spekulovat. Přijetí eura jako nástroje politické centralizace moci v Evropě a oslabení Evropy jako ekonomického, sociálního a environmentálního prostoru však reálný vývoj potvrzuje. Ohlašované zvýšení úrokové sazby americkým FEDem bude znamenat odliv kapitálu z Evropy a prohloubení krize hospodářské i finanční.

Důvod přijetí eura jako zesílení ochrany proti nájezdům spekulantů se ukázal být jednou velkou lží. Ve světle uvedených faktů je opak pravdou.