Waliullah Saif, šéf íránské Centrální banky, oznámil, že Teherán v dohledné době dostane 30 mld. USD, které byly zmraženy kvůli sankcím ze strany Západu. Zdá se, že tyto peníze půjdou v první řadě na nákup zbraní. Tento závěr je možné učinit z prohlášení nejvyššího vůdce země ajatolláha Chameneího o naléhavém posílení íránských ozbrojených sil. Stane se tak i přesto, že dohoda JCPOA (která se častějí nazývá dohodou ve formátu “5+1”) zakazuje Teheránu nejenom vyrábět a zkoušet raketovou techniku, ale během pěti let i rozvíjet běžné útočné zbraně. K tomu je důležité dodat, že JCPOA nezbavuje Írán práva na sebeobranu.

Kolem poslední formulace se konalo dlouhé handrkování. Zejména předseda branného výboru amerického Senátu John McCain byl kategoricky proti ukončení totálního vojenského embarga. Přesto zvítězil názor umírněných vyjednávačů, kteří tvrdí, že zastaralé zbraně nejsou hrozbou pro sousedy, především pro Saúdskou Arábii.

Na druhé straně svědčí těžké ztráty Revolučních gard v boji s oddíly ISIL na území Sýrie o nedostatečné bojeschopnosti íránské armády. Každopádně si to alespoň myslí někteří experti na mezinárodní obrannou politiku. “Íránský vojenský potenciál je velmi nízký,” říká Ben Moors, významný expert IHS Jane’s, konzultingové společnosti pro bezpečnost. “Teherán nemá skutečné letectvo. Jejich loďstvo je slabé. Pozemní vojska nemají komunikační prostředky velení. Když se podíváte na obranu Saúdské Arábie, tak tato monarchie v loňském roce importovala vojenskou techniku za 7 mld. USD. Spojené arabské emiráty dovezly zbraně za 4 mld. USD, 0mán za 1 mld. USD. Přitom Írán nakoupil pouze za 550 mil. USD.”

Výpočty IHS Jane’s ukazují, že Írán musí nakoupit konvenční zbraně za 40 mld. USD, aby zabezpečil potřebnou obranyschopnost. Přibližně takovou částku uvádějí íránští vojenští i političtí činitelé. Ve skutečnosti byla nezbytnost modernizace armády tou hlavní příčinou, která přinutila ajatolláha Chameneího k jaderné dohodě. Připomeňme si, že vlivný saúdský politolog Džamál Chašódží předpověděl, že po porážce Asadovy armády (pokud k němu dojde) vtrhnou mobilní jednotky “Islámského státu” do Íránu a způsobí tam chaos. A jak ukazuje syrská zkušenost, bojovat s nimi lze pouze pomocí mobilní obrněné techniky.

Jim W. Dean, šéfredaktor Veterans Tody, s odkazem na své zdroje napsal, že Teherán ihned po nákupu S-300 koupil ohromné množství ruských tanků T-90, které vzhledem k nabídce “Armaty” formálně nepatří k nejnovějším zbraním. “Írán možná půjde do nějakých obchodů se Západem v oblasti ropných zařízení, ale co se týče zbraní, posoudí kontrakty se zeměmi NATO jako riskantní. Hloupí politici Západu, kteří zavedli sankce, způsobili ohromné ztráty svému vojenskému exportu,” píše Dean.

Sám velitel pozemních sil íránské armády, brigádní generál Ahmad Réza Púrdastán řekl, že se “velmi těší na co nejrychlejší dodávky T-90 a že íránští specialisté mohou přijet do Ruska, aby získali zkušenosti s používáním této moderní techniky.” Nicméně Írán nemotivuje pouze zášť. Události na Ukrajině (boje o Doněcké letiště) a válka v Sýrii ukázaly možnosti ruských tanků, jejichž reputace byla velmi poškozena během prohrané války, v níž je používal Saddám Husajn. Jim W. Dean přitom právě teď hovoří o rostoucí popularitě T-90 ve světě, zejména když Indie jich má už tisíce a chválí si je.

Obecně platí, že na výběr zbraní, včetně obrněné techniky má vliv mnoho faktorů, tedy i to, že “létající tank” je založen na platformě tanku T-72, legendy “studené války”. Je to ten samý tank, který měl v případě konfliktu NATO a Varšavské smlouvy uskutečnit výpad přes Fuldský průsmyk až ke kanálu La Manche. Nedávno to připomenul vrchní velitel spojeneckých sil NATO Phillip Breedlove. Západní experti v 80. letech minulého století považovali T-90 za dokonale vyvážený stroj, co se týče ceny a účinnosti, a také za mnohem perspektivnější než tank T-64, který mimochodem sovětští tankisté, mírně řečeno, neměli příliš v oblibě. Mechanici obviňovali “charkovčana” především z opotřebení motoru v prašném prostředí a nespolehlivého podvozku, u nějž s alarmující pravidelností docházelo k poruchám odpružení. Už tehdy se považovalo za štěstí dostal stroj z Tagilu. Například Němci z 9. tankové divize NDR požadovali pouze T-72G. Po rozpadu Sovětského svazu se na minulé soupeření předních tankových továren zapomnělo, ale v zostřujícím se konkurenčním boji mají i tyto skutečnosti význam.

Samozřejmě, že historie vzniku tanku, jeho vlastnosti, snadná opravitelnost i jednoduché ovládání jsou nesporně důležité faktory. Vojenští činitelé, samozřejmě i ti íránští při tom všem chápou, že obrněná technika je bez ohledu na svoji vysokou cenu a děsivou sílu “spotřební materiál”. Například ze 140 amerických tanků M1A1, verze SA, které byly v letech 2010 až 2012 vyslány do Iráku, jich bylo více než 100 zničeno. Jsou to téměř všechny stroje, které byly nasazeny v bojích (ty ostatní nebojovaly). Členové milic potvrzují, že na tom nic nebylo. Jinými slovy, v reálné válce při špatné předoperační přípravě stejně dobře hoří všechny tanky, nezávisle na ceně. Mimochodem za další várku 170 tanků požadovali Američané od irácké strany už 2,4 mld. USD, tedy asi tolik, kolik zaplatili Indové Rusku za kontrakt na 1000 tanků T-90.

V ozbrojených konfliktech má množství obrněnců velký význam. Ze 700 stařičkých tanků T-72, které Sýrie koupila ještě od Sovětského svazu, je jich ještě nejméně 300 dosud v provozu, a to přes několikaleté krvavé boje a zastaralé obranné prvky. A co je důležité, podle všeobecného mínění Syřanů je význam těchto tanků extrémně vysoký. Krátce řečeno, Teherán ví, co kupuje.

Íránský politolog a vojenský expert Abjúdzár Bagherí píše, že Írán si je v plné míře vědom, že v současných podmínkách nákup velkého množství tanků T-90 podporuje ruskou ekonomiku. Jinými slovy, obě strany se navzájem potřebují, a toto rodící se spojenectví, i když bude uzavřeno “z rozumu”, je odsouzeno ke strategické spolupráci. Je jasné, že obchod s tanky vyvolá hrubou nespokojenost a další skrytou zuřivost výkonných center moci - Ameriky a Saúdské Arábie. “Írán však mnohokrát hovořil o tom, že bude hájit nejenom své národní zájmy... ale i utlačované národy v oblasti,” připomíná Bagherí slova ajatolláha Chameneího. “Dnes jsou naši vojenští instruktoři a poradci v Sýrii a Iráku, aby pomohli vládám těchto zemí ve válce proti terorismu.”

Zítra však... Zítra vše bude záviset na vztahu Saúdů k náboženské menšině - šíitům, kteří žijí v Saúdské Arábii. Krutá poprava klerika Nimr al-Nimra ze 2. ledna 2016 vyděsila dokonce i USA. Mohsen Milani, výkonný ředitel Střediska strategických a diplomatických studií Jihofloridské universit, zdůraznil, že ministr zahraničních věcí USA John Kerry důrazně a opakovaně požadoval propuštění Nimr al-Nimra. Tento vězeň byl ajatolláh, posvátná autorita šíitů. V této souvislosti Washington připomenul saúdské monarchii, že poté, co sunnita Saddám Husajn popravil šíitského ajatolláha Muhammada Bakira Sadra v dubnu 1980, vypukla o půl roku později válka mezi Íránem a Irákem.

Zdroj: http://svpressa.ru/war21/article/140194/?elena15011617

Překlad: Stan