Když jsem si před dvěma lety koupil v OBI balíček, ze kterého vyrostly houby, netušil jsem, kam mě to osud postrčil. Trs hlívy ústřičné, který z balíku vyrostl, byl nádherný a chuť výborná. Receptů na přípravu jídla je fůra, ale moje dva nejmilejší jsou jako guláš anebo prudce osmažený přídavek do rizota. Je sice pravda, že rizoto z lišek je chutnější, ale pěstovat lišky není až tak jednoduché. Vloni mi do toho skočil covid. Než jsem se dostal do OBI, byl květen a balíčky byly vyprodány. Malé obálky se “zrny”, tedy sporami, byly drahé na to, abych se na nich něco učil.

Začal jsem tedy se sběrem informací o tom, jak pěstovat houby. Našel jsem video ukazující použití lógru na pěstování hlívy. Lógr jsem už kdysi používal na snížení pH půdy pro pár keříků kanadských borůvek, takže mě myšlenka, že by hlíva rostla na lógru, docela chytla. Než jsem ho nasbíral dostatečné množství, začal jsem s kartonem. Ten je všude, a přestože se recykluje, povaluje se ho kolem nás více než dost. Podle některých zdrojů se v České republice ročně na pulty dostane až 20 000 tun nápojových kartonů. Z nich lidé vytřídí 24 %, což v přepočtu znamená zhruba 0,4 kg na jednoho obyvatele. Firma, která provádí zpracování odpadu, charakterizuje metody recyklace jako:

  • vířivé rozvláknění - za pomoci vody a rotace dojde k rozpuštění papíru na vlákna a jejich zachycení na sítech, hliník a polyetylen se pak využívají společně dál spalováním (vzniká elektrická a tepelná energie), nebo se oddělují pyrolýzou (hliník) a tlakovým litím/vstřikováním (polyetylen);
  • rozložení v zahradním kompostu – papír se rozloží, hliník a polyetylen se následně prosejí;
  • lisování do desek – nápojové kartony jsou dotříděny, drceny, sušeny, za vysokých teplot lisovány mezi kartonové papíry, polyetylen se stává vlivem teploty pojivem, vzniklé desky jsou rozřezány na příslušné formáty.

Co v tomto přehledu není, je obnovení rovnováhy, tedy recyklace, houbami. Že to houby dovedou, je prokázaná skutečnost. Houby jsou velmi levným, účinným a ekologicky nezávadným způsobem, jak pomoci odstranit širokou škálu toxinů z poškozeného prostředí nebo odpadních vod. Mezi toxiny patří těžké kovy, perzistentní organické znečišťující látky, barviva na textil, kožedělné chemikálie a odpadní vody, ropná paliva, polycyklické aromatické uhlovodíky, léčiva a výrobky osobní hygieny, pesticidy a herbicidy a tak dále a tak dále. Pro budoucí zájemce doporučuji znova video s Paulem Stametsem. Existuje jistě ještě mnoho dalších odborníků a publikací, ale Paulovo nadšení je nakažlivé.

A tak jsem začal, podle svého pravidla od začátku a levně. Jedno z doporučení bylo začít od vzrostlé houby. Prostě kousek uříznout a dát buď do živného roztoku nebo do Petriho misky s agarem, či do sklenice se substrátem. V základním klipu Eric Jong ve 4. minutě ukazuje, jak na to. Také říká „čerstvá plodnice“ ale musím dodat, že “čerstvou“ je v podstatě nemožné koupit v potravinových řetězcích mimo Prahu.





Začátky byly povzbudivé. Ovšem všeobecný názor, že hlíva roste na všem, je jistě správný, ale zpočátku to vypadalo, že neroste tam, kde jsem chtěl já. Tak jsem se nejdříve zaměřil na rozpěstování mycélia, abych pak mohl zkoušet různé substráty. Po nesčetných pokusech, instalaci malé digestoře, nákupu skalpelu a lihového kahanu, se pomalu začínalo dařit. Na účast v soutěži Umění v Petriho misce to sice není, ale cvičení dělá mistra a metoda agar-agar se nakonec podařila.





Přesto se mi nejlépe jeví mezistupeň s obilím. Sklenice obilí plně kolonizovaná myceliem z agaru nebo živného roztoku je přehledným krokem k přechodu na produkční podmínky, které vyžadují většinou poněkud vyšší teploty, přístup vzduchu a světla. Použití lógru jako substrátu se mi zatím nepovedlo. Je však možné naočkovávat bloky papíru a kartonů přímo myceliem druhu hub zvoleného podle zamýšleného efektu a nečekat, až nám příroda pomůže nahodilým požárem.




Plasty, zejména vzhledem k jejich vysoké produkci a dlouhodobé nechuti najít účinné řešení recyklace ,jsou problémem nejpalčivějším. Víme, že mikroplasty jsou všude, v pitné vodě, jídle i ovzduší. Mnoho a mnoho studií ukazuje na katastrofální dopad plastů a jejich komponentů na naše zdraví, dokonce i dopad na průběh covidu. Víme, nebo můžeme vědět, že jsou dováženy dětské hračky obsahující mnohonásobně převyšující limity PFAS. A odpověď jedné budoucí matky? A co chudé ženy, které nemají na drahé dárky? Je tedy lepší tedy dát dítěti do rukou jedovatou hračku? V novém americkém článku se uvádí, že v placentách nenarozených dětí byly nalezeny mikroplastové částice z obalů, barev, kosmetiky a výrobků osobní hygieny. Částice byly nalezeny i v placentách čtyř zdravých žen, které měly normální těhotenství a porody. Jak dlouho si budeme zahrávat s životy budoucích generací?

S nostalgií vzpomínám na Zemědělské noviny (periodikum vycházelo od roku 1945, kdy nahradilo doposud roztříštěný zemědělský tisk, hlavně "Venkov" vydávaný do roku 1938 agrární stranou), které s neutuchajícím optimismem a bojem za naše zelené zlato a další produkty našeho zemědělství nás trvale zásobovalo pozitivními zprávami o novém traktoru či způsobu siláže. Kde jsou dnes publikovány objevy a pokroky v poznání? Kde je povzbuzení zájmu o poznání významu hub pro Zemi, když počet druhů se odhaduje přibližně na 1,5 milionu druhů a jen asi 5 procent z nich bylo formálně klasifikováno? Přitom houby Aspergillus tubingensis nebo Pestalotiopsis microspora jsou dlouhodobě známé jako požírači polyuretanu a v nedávné době se našlo dalších 50 podobných druhů. Přesto jsme krmeni zprávami o tom, že mladý muž vymyslel zachytávání plastu v oceánech.

Před třemi lety objevili japonští vědci novou bakterii s neobvyklou schopností - žila z plastu. O rok později byla na skládce v Pákistánu objevena další houba živící se plasty. Profesor John McGeehan, ředitel Centra pro inovace enzymů na univerzitě v Portsmouthu, poukázal na společnost Carbios, která oznámila svůj záměr vyrobit nový enzym PETáza v průmyslovém měřítku do pěti let, když v dubnu loňského roku uzavřela partnerství s několika dalšími společnostmi, včetně Nestlé a Pepsi. Enzym sám je uveden ve vydání Proceedings of the National Academy of Sciences Journal z roku 2018. 3

Prof J. McGeehan uvedl: “Jedná se o obrovský pokrok v této oblasti, který představuje významný krok ve snižování naší závislosti na ropě, snižování emisí uhlíku a spotřeby energie a také stimuluje sběr a recyklaci odpadního plastu a umožňuje možnost skutečné biologické recyklace PET v průmyslovém měřítku“.

Zdá se, že nové Gretino náboženství se neujalo a bez významého snížení spotřeby a zvýšení recyklace se dopředu zeleně nepohneme. Když už si tiskneme peníze jako nálepky na sirky a neinvestujeme do vzdělání, pak bychom aspoň mohli vyvinout aktivitu ve směru přípravy využití těchto technologií.

Skupině rehků, která pravidelně staví hnízda v mojí kůlně, stará hnízda vyhazuji. Teprve po několika generacích použili místo v bezpečí dvou trámů. Mají místo a materiál, takže si svoje hnízdo mohou postavit jinde a z čerstvého materiálu. My však nemáme Zemi 2.0 a dokonce ani rozum na to, abychom žili pospolitě jako termiti.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!