Srpen 22, 2012


Střelba a bombové útoky v Ingušsku a Dagestánu tento týden znovu rozdmýchaly trvalou brutální kampaň násilí a terorismu v kavkazské oblasti Ruské federace – je to ta samá kampaň, jež měla velký podíl na teroru, který se táhne už od dob čečenského „povstání” v 90. letech. Při zkoumání nedávných útoků však nicméně vychází najevo, že v zákulisí jsou politické a geopolitické zájmové skupiny, které aktivně pracují na destabilizaci Ruska a jejichž nejsilnější zbraní je násilí. Tyto útoky nejsou jen izolované teroristické akce, ale spíše cynické akce prováděné dobře organizovanou zločineckou sítí, jejímž cílem je rozdmýchat konflikt a držet se protiruské podvratné strategie vedení amerických tajných služeb.

Teroristé, propagandisté a manipulátoři


Komplexní síť teroristických organizací, které působí pod vlajkou "separatismu" a "nezávislosti" pro kavkazskou oblast, je střediskem destabilizace Ruska za posledních dvacet let. Kavkazské centrum – organizace známá jako propagandistická hlásná trouba teroristického vůdce Doku Umarova - během několika hodin po atentátech vydala článek charakterizující útoky jako hrdinské činy a označující zabité za „ruské loutky”. Zdálo by se sice, že „zajistit oznamování událostí... a pomoc novinářské práci na Kavkaze”, není poslánímt tohoto centra, ale ve skutečnosti je to přesně to, co by měla dělat organizace, která je financována americkým a finským ministerstvem zahraničí.


Existuje dlouhý seznam teroristických akcí v celém regionu podporovaných a obhajovaných Kavkazským centrem, které odůvodňuje zvěrstva páchaná ve jménu „odporu”. Kavkaz je ve skutečnosti obětí nepřestávající zvrácené logiky, v níž jsou Rusové označováni za „teroristy” a teroristé za „hrdiny”. Tento druh goebbelsovské propagandy je charakteristickým rysem západních imperialistických projektů - nejnověji v syrském konfliktu, v němž Syrská národní rada, západní korporátní média a další jim podobní označují terorismus a rozvracení za „povstání a boj za svobodu”. Mimo to je nutno poznamenat, že Emarat Kavkaz (název Umarovovy teroristické organizace lze přeložit jako „Kavkazský emirát”) byl Organizací Spojených národů označen jako organizace napojená na al-Kájdu. Kavkazské Centrum je samotným Umarovem označováno za „oficiální informační středisko Kavkazského emirátu.” Samozřejmě, že to podporuje opakované tvrzení Moskvy o vazbách čečenských i dalších teroristů v této oblasti na al-Kájdu, což až do nedávna Kavkazské centrum vytrvale popíralo.


Navzdory tomu, že orgány typu Kavkazského centra slouží teroristům, kteří obhajují zničení Ruska, jejich činnost sama o sobě by nebyla nijak důležitá, pokud bychom ji posuzovali odděleně. Jsou to spíše vazby tohoto typu jednotlivců a organizací na americké ministerstvo zahraničí a tajné služby, které jsou obzvláště zákeřné. Jednou z těchto entit, která na to dohlíží, je American Committee for Peace in the Caucasus (Americký výbor pro mír na Kavkaze – ACPC), předtím známý jako American Committee for Peace in Chechnya. Na webových stránkách Right web při Institute for Policy Studies uvedli, že „ACPC byl v roce 1999 založen nadací Freedom House (Dům svobody), neokonzervativní organizací, která úzce spolupracuje s americkou vládou a dostává finanční prostředky od National Endowment for Democracy (Národní nadace pro demokracii – NED).” Tento intimní vztah mezi ACPC a americkým ministerstvem zahraničí naznačuje nejen souhru zájmů, ale spíše přímý vztah, v němž ten první je jen výkonným orgánem toho druhého.


Paternalistická role amerických zpravodajských služeb v ACPC je daleko více patrná, když člověk zkoumá některé známější členy ACPC, včetně bývalého poradce pro národní bezpečnost Zbigniewa Brzezinskiho, bývalého poradce Pentagonu Richarda Perleho a další nejvyšší neokony, jako je William Kristol, Elliott Abrams, Kenneth Adelman a Robert Kagan - poslední dva jsou úzce spojeni s nejužším štábem Romneyho volební kampaně. I při zběžné analýze těchto údajů se ukáže, že navzdory převaze neokonzervativců se nejvyšší členové ACPC rekrutují z liberálních i konzervativích institucí. Můžeme tak vidět, že ACPC představuje stranický konsensus uvnitř imperialistické vládnoucí třídy Spojených států – shodu na agresi proti Rusku. Političtí pozorovatelé by se ještě měli zaměřit i na to, že existuje vysoce reálná šance, že Romney v listopadu zvítězí, takže Rusko může být zaplaveno separatismem a násilím podporovaným otevřeně nebo skrytě ze strany ACPC a budoucí Romneyho vlády.


ACPC se stala vedoucí silou v podpoře separatismu a terorismu namířeného proti Rusko, a to jak skrytě, tak veřejně. Poté, co uspělo v případě žádosti bývalého čečenského ministra zahraničí Iljase Achmadova o americký azyl, který mu byl následně udělen s velkorysým stipendiem z peněz daňových poplatníků, zašel člen ACPC Zbigniew Brzezinski tak daleko, že napsal předmluvu k Achmadovově knize „Čečenský boj”. Spojenectví mezi politickými osobnostmi jako je Achmadov a teroristickými vůdci v regionu přesvědčivě dokládá partnerství mezi různými teroristickými sítěmi a imperialistickou vládnoucí třídou na Západě. Navíc to současně ukazuje, že kromě oligarchů, jako je Boris Berezovskij a Roman Abramovič, jsou Spojené státy a Velká Británie stále ještě oblíbeným útočištěm pro zločince prchající před ruskou justicí.

Politické souvislosti


Přestože útoky tohoto týdne jsou tragické, jejich skutečný význam má politickou povahu. Došlo k trvalé destabilizační kampani vedené Západem, zejména Spojenými státy, která je namířena proti prezidentu Putinovi s cílem vrátit situaci zpět do loňského prosince, kdy začínalo takzvané protestního hnutí. Pokusem západních imperialistú bylo izolovat Putina, démonizovat ho a narušit jeho podporu uvnitř země v naději, že jeho vláda bude svržena, a tím odstraněny největší překážky, jimž čelí při realizaci své hegemonistické agendy. Tyto pokusy však i přes finanční podporou, politickou demagogii a mediální splašky jednoduše selhaly.


Jakmile začalo být jasné, že Vladimir Putin bude potřetí zvolen prezidentem, začalo proti němu ministerstvo zahraničí Spojených států vést svoji kampaň. Protestní hnutí vedené osobnostmi, jako byl Alexej Navalnyj a Boris Němcov, jakož i nevládní organizace financované USA jako Golos a Moskevská helsinská skupina, to vše organizované a koordinované americkým velvyslancem Michaelem McFaulem v Moskvě, se v podstatě snažilo vyvolat "barevnou revoluci" v Rusku pomocí stejné taktiky, která byla úspěšná na Ukrajině, v Gruzii a jinde. Brzy však bylo politickým pozorovatelům v Rusku a v celém světě zcela zřejmé, že toto hnutí nebylo ničím víc než povrchním pokusem o destabilizaci, který neměl žádnou skutečnou odezvu mezi ruským lidem.


Protože toto zmanipulované protestní hnutí selhalo, bylo třeba změnit podvratnou taktiku. Imperialisté museli zavést novou taktiku, která by oživila a rozšířila protestní hnutí, nebo vzbudila mezinárodní pobouření. A tak jsme se dostali do kontroverze kolem feministické punkové skupiny Pussy Riot. Západní média se pokusila podpořit skupinu, která se angažovala obscénními a oplzlými činy uvnitř ruského chrámu, jako křižáky a mučedníky ve věci svobody projevu. Tento naprosto průhledný a planý pokus, který měl přirozeně podnítit protiputinovské nálady stejně jako dřívější protestní hnutí, se vypařil a skončil. A tak, když všechny pokusy o převrat pomocí "měkké síly" selhaly, aktivují západní imperialisté své teroristické sítě na Kavkaze, aby silou udělaly to, co se nepodařilo udělat skrytě pomocí zpravodajských sítí - destabilizovat Rusko.

Geopolitické kalkulace


Zdánlivě nekonečné snahy rozvrátit Putinovu vládu jsou cynicky vyprojektované operace, jejichž konečné cíle jsou přirozeně geopolitické. Pro USA a jeho spojence, partnery a klienty, Putin představuje překážku, kolem níž je obtížné, ne-li vůbec nemožné manévrovat. Jasně se to ukázalo v Sýrii, kde byl prezident Putin schopen úspěšně vést opozici proti USA jako impériu, které se snaží prosadit svá hegemonistická řešení v této oblasti. Putin spolu se svým čínským spojencem s použitím mezinárodního práva, principu národní suverenity, protipropagandy a bezpočtu dalších diplomatických zbraní zabránil širší válce, kterou se USA snažily rozdmýchat. Putin navíc představoval hlavní překážku na cestě k válce s Íránem, což je další smrtelný hřích v očích západních imperialistických štváčů.


Putinovy „zločiny” tím nekončí. Podařilo se mu úspěšně uplatnit suverenitu nad přírodními zdroji státu, uvězněním nebo jiným způsobem zmenšit sílu oligarchů, kteří se sami obohatili v devadesátých letech na úkor ruského lidu. Úspěšně založil legitimní mezinárodní instituce, jako jsou Organizace šanghajské spolupráce (OŠS) a BRIC, které existují mimo dominantní postavení Spojených států a začaly se projevovat jako protiváha k NATO a dalším podobným nástrojům amerického imperialismu. Putin také řídil hospodářské oživení Ruska a udržel si dominantní postavení na energetickém trhu pomocí plynovodů, průzkumu a nesčetných jednáními s nadnárodními korporacemi.


Společná souvislost, která spojuje výše uvedené úspěchy prezidenta Putina je neochota se stát podřízený Spjeným státům. Putin se v očích západní imperialistické vládnoucí třídy stal vzpurným mladším bratrem, který musí dostat násilnou lekci. A tak nevinní Rusové musí zaplatit svými životy za aroganci těchto imperialistů. Jak bylo jasně prokázáno v Sýrii, Íránu, Pákistánu a bezpočtu dalších místech po celém světě, terorismus zůstává oblíbenou zbraní v arzenálu vládnoucí třídy na Západě. Útoky v Ingušsku a Dagestán jsou jen nejnovějším příkladem. Určitě to jimi neskončí.


Zdroj: Global Research


Překlad: Stan


Převzato z Outsidermedia