Hnutí pět hvězd (Movimento Cinque Stelle - MCS) italského komika Beppe Grilla dosáhlo výjimečného úspěchu a stalo se jazýčkem na vahách mezi Berlusconiho stranou Lid svobody (PDL) a Bersaniho středolevicovou Demokratickou stranou (PD). Ve zmatené povolební situaci v Itálii jsou některé údaje nezvratné. Středo-levicová Demokratická strana (PD) ztratila asi 4 miliony hlasů oproti posledním volbám. Jednoznačným fiaskem však volby skončily pro Maria Montiho, který nedosáhl ani na dvojciferné číslo, jednoduše proto, že volební právo mají i občané s průměrným a nízkým výdělkem. Fenomén Berlusconi přes velké ztráty přežil.

Zřejmě je na čase začít analyzovat Itálii takovou jaká je a nikoli, jak se jeví na základě televizních spotů a reklam na Barillu nebo automobily Alfa Romeo, píše ve svém komentáři k italským volbám novinář Fabrizio Casari. Je třeba vidět, že v Itálii organizovaná kriminalita dosahuje obratu 80 procent HDP, daňové úniky 120 procent HDP a odhadovaná výše korupce je 60 miliard euro.

Myslet si, že je tu snad Itálie “občanské společnosti” bojující proti chytrákům, je nesmysl. Průměrný Ital je “občanský” nebo vychytralý podle toho, jak se mu to podle okolností hodí. Pokud se mu vyplatí se rozhořčit, rozhořčí se, pokud se mu vyplatí mlčet, mlčí. A pokud se mu vyplatí korupce, nechá se lehce zkorumpovat. Berlusconi to ví. A nabízí peníze ve formě odškodnění, nabízí peníze ve formě rozvolnění daňového zatížení a ospravedlňuje daňové úniky. Nabízí životní model, který má ve svém centru pohrdání pravidly a ukazuje na zlo v kontrolních mechanismech pro kontrolované, které geniálně ztotožňuje s celou zemí.

Berlusconi zkrátka nakupuje hlasy za pomoci sofistikované strategie a neplatí ani ze své kapsy. Hlasy nejprve koupí od voličů (z kapsy daňových poplatníků) a pak v parlamentu. Vytváří jedinou korupční spirálu, kterou však velká část italského národa nemá v opovržení, právě naopak. Stačí se podívat na hlasy v Lombardii považující sama sebe za “centrum morálky”, kde Berlusconi s přehledem vyhrál.

Jak dál? Objevují se možné cesty. To, že italský komik Grillo se svým hnutím ubral hlavní levicové straně PD tolik hlasů, dokládá, že levice vstupovala do voleb bez větší vize a velmi umírněně. Nabízela pouze úpravu politického kursu, nikoliv jeho změnu. K tomu lídr PD Bersani udělal mnoho chyb v předvolební kampani, co se týče formy (často uspávací nesrozumitelné projevy) i obsahu (těžko vidět prvky jasné změny směřování oproti předchozí vládě). Opakované ujišťování o ochotě vládnout spolu s Mario Montim bylo důkazem o neschopnosti číst italskou společnost a identifikovat kořen její nemoci, kdy už skutečně ztratila jakýkoli cit na sociální problematiku a nechá se vodit za nos debatami o finančních trzích a “spreadu”, aniž by se minimálně zajímala o oběti krize, které se cítily ještě více sužovány a šikanovány recepty Maria Montiho, které navíc vůbec neprospěly k oživení ekonomiky.

Scénář, který se otevírá před levicovou PD Pierluigi Bersaniho, nenechává mnoho schůdných cest, vlastně jedinou - dohodu na vládní agendě s Hnutím pěti hvězd italského komika Beppeho Grilla. Jakákoli možnost dohody s Berlusconim by byla bláznovstvím a politickou sebevraždou. Demokratická strana by se propadla pod dvojciferná procenta a vynesla by Beppe Grilla na 40 procent. Místo toho je třeba klidně uvažovat o možném scénáři, tak aby nebyl dán prostor možnosti opakování voleb za 2 měsíce.

Demokratická strana PD musí Grillovi představit vládní agendu, na níž by se Hnutí pěti hvězd podílelo a bylo by možné ji uskutečnit v krátkém nebo středně dlouhém období. Například by se mohlo začít se zákonem o střetu zájmů, omezením počtu poslanců a jejich odměn a dalšími úsporami etické povahy, ještě dříve než by přišlo na úspory finanční, jako redukce počtu luxusních aut pro státní úředníky (tzv. Flotila autoblu) a snížení přemrštěných platů státních managerů.

Na úrovni aktivní politiky zaměstnanosti je potřeba zavést sociální plat, jak navrhuje Grillo, a státní podporu zelené ekonomii, stejně jako potvrzení obecného a univerzálního charakteru sociálních služeb a majetku. V daňové politice je třeba otočit směr zavedením dědické daně a snížením daňového zatížení těch nejméně majetných občanů.

Okamžité úspory mohou přijít také ze zastavení nákupu stíhaček F35 a z postupného stažení italských vojáků ze zahraničních vojenských misí. Dále je možné zablokovat prostředky rezervované pro megalomanský projekt mostu na Sicílii přes messinskou úžinu, projekt vysokorychlostních vlaků TAV specializovaný na bohatou klientelu. Získané prostředky pak operativně použít na hydrogeologické práce, na nichž by se mohly podílet stavební firmy, kterým by se tak vrátila práce i finance, které jim odebraly megalomanské projekty. V Itálii, kde téměř každý déšť znamená katastrofu, je třeba začít pracovat na velkém projektu obecných prací pro ochranu půdy a nikoli na budování neužitečných a nebezpečných staveb.

To jsou jen některé akce, které by mohly přijít na pořad dne, aby se změnil obraz Itálie. Navíc tato agenda koresponduje se stěžejními body Hnutí pěti hvězd a není v rozporu s programem Demokratické strany. Grillo by nemusel zavrhnout projekt společné vlády s PD, pokud by její program byl koherentní s jeho volební kampaní, a dobře ví, že odmítnutí vytvořit společnou vládu s takovými cíli by mohlo popudit část jeho voličů.

Vstup Hnutí pěti hvězd na italskou politickou scénu znamená příchod něčeho zcela nového a jeho dimenze, definovaná jako “apolitická”, je již sama o sobě politickým projektem. Najít v jeho programu realizovatelné body a vytvořit progresivní frontu, která by byla založená na politice spravedlnosti a perspektivě změny - to je jediný způsob, jak zabránit propadu do politické bažiny.

Zdroj: http://www.altrenotizie.org/politica/5352-elezioni-la-strada-possibile.html