Budova popsaná jako "ústředí Mossadu" v Erbilu, v iráckém Kurdistánu s podzemními zařízeními pro provádění skrytých operací byla zasažena íránským raketovým útokem z Íránu dne 15. ledna 2024. Klikněte si na anotaci, je to foto druhý den po útoku. Rakety Fatah 110 vypálené z Íránu letěly přes 1000 km, dopadly přesně na soukromou vilu blízko ambasády USA. Podle neověřených informací ve zničeném centru zahynulo několik významných izraelských zpravodajců a mezi nimi také Peshraw Majid, centrální postava dovozu ropy z Kurdistánu do Izraele.
Peshraw Majid Agha Dizayee je viděn s Elanem Nissimem, náborovým agentem Mossadu v iráckém Kurdistánu, a Husajnem Yazdanpanahem, vůdcem skupiny Kurdistan Freedom Party.
Ohromující raketové a dronové útoky na tři země (Sýrii, Irák a Pákistán) proběhly během 24 hodin. Teherán učinil mimořádný krok a oznámil svou odpovědnost za útoky. Tím vyslal Washingtonu hodně důležitou zprávu, že bude rozhodně čelit pokusům USA o vytvoření koalice teroristických skupin v regionu obklopujícím Írán.
To, že americká strategie proti Íránu nabývá nových podob, se začalo objevovat po útoku 7. října na Izrael a následné erozi jeho postavení jako regionální supervelmoci. Čína zprostředkovala íránsko-saúdské sblížení a vstup Íránu, Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů a Egypta do BRICS uvedl americké stratégy do panického stavu. Podívejte se na moji analýzu s názvem US embarks on proxy war against Iran (Indian Punchline, 20. listopadu 2023).
Již v druhé polovině roku 2023 se objevily náznaky, že USA s izraelskou osou plánují použít terorismus jako jediný životaschopný prostředek k oslabení Íránu a obnovení regionální rovnováhy ve prospěch Tel Avivu, což je kriticky důležité pro kontrolou Asie a Tichomoří Washingtonem. A dále je třeba kontrolovat Blízký východ bohatý na ropu. Konvenční válka s Íránem již není pro USA proveditelná, protože riskuje potenciální zničení Izraele.
Budoucí historici jistě budou studovat, analyzovat a dospějí k střízlivým závěrům, pokud jde o útoky palestinských odbojových skupin na Izrael 7. října. V klasické vojenské doktríně byly v podstatě preventivním úderem odbojových skupin, než se americko-izraelský teroristický projekt skupin jako ISIS a Mujahideen-e-Khalq proměnil v konkurenční platformu odpovídající íránské Ose odporu.
Teherán si je vědom naléhavé nutnosti vybudovat strategické pozice, než se vlci přiblíží. Teherán tlačí na Moskvu, aby urychlila bilaterální strategický pakt mezi Ruskem a Íránem. Ale Rusové si dali na čas, což nikoho nepřekvapilo. Jedním z klíčových bodů programu během "pracovní návštěvy" prezidenta Ebrahima Raisího v Moskvě 7. prosince na setkání s prezidentem Putinem bylo dokončení paktu.
V pondělí 15. ledna konečně ruské ministerstvo obrany ve vzácném prohlášení zveřejnilo, že ministr obrany Sergej Šojgu zavolal svému íránskému protějšku Mohammadovi-Rezovi Aštianimu, aby sdělil, že Moskva souhlasila s podepsáním Paktu. Prohlášení ministerstva obrany uvedlo:
Podle íránské tiskové agentury IRNA Šojgu sdělil, že ruský závazek vůči svrchovanosti a územní celistvosti Íránu bude v Paktu výslovně uveden. Oba ministři také poukázali na důležitost otázek souvisejících s regionální bezpečností a zdůraznili, že Moskva a Teherán budou pokračovat ve společném úsilí o vytvoření multipolárního světového řádu a popření unilateralismu Spojených států. (Zvýraznil jsem to podstatné)
Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová ve středu 16. ledna novinářům v Moskvě řekla, že nová smlouva upevní strategické partnerství mezi Ruskem a Íránem a pokryje celou škálu jejich vazeb. "Tento dokument sice byl vydán až teď, ale měl vyjít už dávno," řekla Zacharovová. "Od podpisu současné smlouvy se změnil mezinárodní kontext a vztahy mezi oběma zeměmi zažívají nebývalý vzestup," poznamenala. Zacharovová uvedla, že se očekává, že nová smlouva bude podepsána během toho, co označila za jeden z nadcházejících kontaktů mezi oběma prezidenty. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov byl citován státní tiskovou agenturou TASS s tím, že bude stanoveno přesné datum schůzky mezi Putinem a Raisím. Je zřejmé, že před našima očima se děje něco zásadního pro geopolitiku Blízkého východu.
Stačí říci, že středeční útoky íránských raket a dronů proti teroristickým cílům jsou živou ukázkou asertivity Íránu jednat v sebeobraně a v novém regionálním a mezinárodním prostředí. Íránští takzvaní "proxies", ať už je to Hizballáh nebo Hútíové, dosáhli dospělosti s vlastním uvažováním, které rozhoduje o jejich vlastním strategickém umístění v Ose odporu. K přežití už nepotřebují trvalou pomoc z Teheránu. Anglosaským stratégům asi bude nějakou dobu trvat, než si na tuto novou realitu zvyknou, ale nakonec jim to dojde.
Je zřejmé, že nelze podceňovat íránské raketové a dronové útoky tím, že prohlásí za pouhé protiteroristické operace. I s ohledem na útoky v Balúčistánu (ZDE) je zajímavé, že se odehrály do měsíce od týdenní cesty generála Asima Munira do Washingtonu konané v polovině prosince. Munir se setkal s vysokými představiteli USA, včetně ministra zahraničí Antonyho Blinkena, ministra obrany Lloyda Austina, předsedy Sboru náčelníků štábů amerických sil generála Charlese Q. Browna a amerického náměstka poradce pro národní bezpečnost Jonathana Finera. A samozřejmě s nechvalně známou státní tajemnicí Victorií Nulandovou, hybnou silou neokonzervativní politiky Bidenovy administrativy.
Oficiální prohlášení v Islámábádu 15. prosince o Munirově turné uvedlo, že Pákistán a USA "mají v úmyslu zvýšit interakce" pro "vzájemně prospěšné" závazky. Uvedla, že obě strany diskutovaly o probíhajících konfliktech v regionu a "souhlasily se zvýšením interakcí mezi Islámábádem a Washingtonem.” V prohlášení se uvádí: "Během setkání byly diskutovány otázky bilaterálních zájmů, globální a regionální bezpečnostní otázky a probíhající konflikty. Obě strany se dohodly, že budou pokračovat v angažovanosti za účelem zkoumání potenciálních cest bilaterální spolupráce při prosazování společných zájmů.”
Prohlášení dodalo, že během setkání nejvyšších představitelů obrany obou zemí, protiteroristická spolupráce a obranná spolupráce byly identifikovány jako klíčové oblasti spolupráce. Munir zdůraznil důležitost "vzájemného porozumění perspektivám" v regionálních bezpečnostních otázkách a vývoji ovlivňujícím strategickou stabilitu v jižní Asii, podle pákistánského prohlášení. Pákistán má celou historii sloužící americkým zájmům v regionu a centrum USA v Rávalpindí řídilo tuto spolupráci. Dnes je jasné, že ani nadcházející volby v Pákistánu neodradily Bidenovu administrativu, aby nenachystala červený koberec pro Munira. Ale dobrá zprávy je v tom, že Írán i Pákistán jsou dost chytří na to, aby navzájem znali své červené čáry.
Záměry USA jsou jasné: obklíčit Teherán na západě a východě skrze rozvrácené státy, s nimiž lze snadno manipulovat. Během setkání v Davosu byly narychlo uspořádány schůzky mezi americkým poradcem pro národní bezpečnost Jakem Sullivanem a nejvyššími iráckými představiteli (zde a zde). Obě strany zdůraznily v návaznosti na íránské údery toto:
- význam (Kurdistánu) obnovení vývozu ropy (do Izraele) a podpora Washingtonu pro "silné partnerství regionu Kurdistánu se Spojenými státy";
- význam zastavení útoků proti americkému personálu v Iráku a Sýrii;
- závazek USA "posílit bezpečnostní spolupráci jako součást dlouhodobého a udržitelného obranného partnerství";
- americká podpora irácké suverenity;
- Bidenovo pozvání pro iráckého premiéra Sudáního k návštěvě Bílého domu, už "brzy.”
Stručně řečeno, Sullivan vyjádřil záměr USA posílit svou přítomnost v Iráku a podobné cíle se mají sledovat i v Pákistánu. Washington věří Munirovi, že zajistí, aby Imran Khan zůstal ve vězení bez ohledu na výsledek pákistánských voleb.
Toto strategické přeskupení přichází v době, kdy Afghánistán definitivně vyklouzl z angloamerické oběžné dráhy a Saúdská Arábie nejeví zájem být ozubeným kolečkem v americkém kole nebo se dále kompromitovat s extrémistickými a teroristickými skupinami.
Článek pod názvem Decoding Iran’s missile, drone strikes vyšel na webu Indian Punchline dne 18. ledna 2024. Velvyslanec M. K. Bhadrakumar byl tři desetiletí kariérním diplomatem v indické zahraniční službě s víceletými úkoly v bývalém Sovětském svazu, Pákistánu, Íránu, Afghánistánu a Turecku. Píše o geopolitice strategií Eurasie, Číny, Západní Asie a je uznávanou autoritou na Blízký a Střední východ.