Rychlý postup sunnitských islamistů (ISIL) překvapil jen nezasvěcené. Například Turecko vyzbrojující tyto teroristické skupiny v Sýrii stahovalo své občany z ohrožených oblastí v Iráku již týden před plánovanou ofenzívou. Podívejte se na mapu, která přehledně ukazuje ISILem kontrolovaná území.



Iluze USA a EU, že si udrží teroristy pod kontrolou jen tam, kde budou chtít (tj. v Sýrii), je naprosto směšná. Viz seriál "Fakta o Sýrii" a pohled na mapu. A nyní k situaci v Iráku. Co se tam vlastně stalo? Jak to, že se Malikiho režim prakticky přes noc zhroutil?

Začarovaný kruh násilí "made in USA"

V lednu ISIL ovládl město Falúdža, o němž jsme psali v tematickém čísle Irák: 10 let vraždění (2013-09). Město se nachází asi 50 km západně od Bagdádu. Americká námořní pěchota poprvé obsadila a bombardovala toto město v dubnu 2004 poté, co byli zabiti čtyři členové americké žoldnéřské agentury Blackwater a jejich těla byla veřejně spálena. Důvodem byly zločiny žoldnéřů páchané na místním obyvatelstvu.

Námořní pěchota po osmiměsíčním obléhání v listopadu zaútočila proti pozicím povstalců za použití dělostřelectva a vzdušného bombardování. Spojené státy později potvrdily, že k tomu použily bílý fosfor a stejně tak ostatní munici, pravděpodobně i s ochuzeným uranem. Ve městě je čtyřnásobný nárůst všech druhů rakoviny a dvanáctinásobný nárůst výskytu rakoviny u dětí do 14 let. Je celkem jasné, proč právě v tomto městě začala ofenzíva ISILu. Jak to, že vzpoura dostala celonárodní rozměry?

Odplata sunnitů a baathistů vyloučených z armády

Po dobytí Mosulu bylo vyděšenému Malikimu a jeho vládě jasné několik věcí. Zaprvé, Kurdové si bez problémů brání ropná pole v Kirkúku, protože dodávají ropu z Iráku přes turecké terminály, přičemž Turky na smrt nenávidí. ISIL podporovaný Turky a zeměmi perského zálivu se obloukem vyhnul území Kurdů a tím i jejich velmi dobře vycvičené armádě. Džihadisté si dobře pamatují současné boje v Sýrii, kde zatím všechny klíčové bitvy prohráli, viz heslo "Kurdové". Proto se spokojili s masakry a mučením kurdských civilistů (Teroristé z Al-Nusry rozsekali lidi zaživa: svědectví z Tel Eranu ).

Za druhé. Bojovný ISIL ve vítězném tažení zničeným Irákem není sám a Maliki a USA to dobře vědí. Jen o tom nemluví nahlas, viz mlčení světových médií. V Mosulu totiž proběhl tichý vojenský puč vedený důstojníkem jménem Izzat Ibrahim al-Douri. Tohoto muže a jemu podobné důstojníky hloupí Američané vyhodili při tzv. "de-baathifikaci" z bývalé armády Saddáma Hussajna a vzali jim jejich celoživotní možnost obživy. V provinciích jako Ninive a Salah al-Din navíc došlo za vedení USA a prošíitského Malikiho k jasné diskriminaci armádních sunnitů, Ti se nyní mstí současnému režimu i s nenáviděným ISILem tím, co doopravdy umí: schopností vést partyzánskou válku a boj ve městech. Jaká válka nyní vznikla a kdo ji vede?

Výbušná ideologická a kmenová směs v Mosulu

Douriho frakce bývalé Saddámovy vládní strany Baath po několik let úspěšně infiltrovala rozloženou armádu, krok za krokem. Nyní se spojila s teroristickými skupinami sunnitů jako ISIS, Ansar al-Sunna a další, které známe z bojů o Sýrii. Tyto skupiny na oplátku poskytly sekulárním důstojníkům své vojáky, i když je nenávidí jako nevěřící psy, navíc šíitské rasy. Ale na Blízkém východě se spojenectví uzavírají velice snadno a stejně rychle se mění i bojující strany. Ideologický cement této aliance tvoří sunnitští klerikové jako Harith al-Dhari a další klerikové jako Rafi Rifai a Abdul Malik al-Saadi. Klíčovou postavu odporu představuje šejk sunnitských kmenů kolem Mosulu, jménem Ali Hatem. Tento kmenový vůdce přitom nenávidí Al-Kájdu, protože ji považuje za figurku na šachovnici CIA, viz kariéru Bin Ládina v Afghánistánu a chvíli poté. Podívejte se na jeho prohlášení ohledně teroru cizích islamistů v Iráku.


To znamená, že mluvčí kmenů a sunnitští klerikové v tzv. "sunnitském trojúhelníku" považují premiéra Malikiho a jeho vládu za loutky USA, které si navíc drželo na výplatní listině teroristy jako Bin Ládin a Al-Kájdu. Je jen logické, že pro tyto kmeny je irácká armáda považována za okupační vojsko, které slouží zájmům USA. Iráckou armádu v Mosulu pravděpodobně zradili i Pešmergové, tj. pravidelná kurdská armáda. Důvod je jasný. Kurdové chtějí samostatný stát Kurdistán, na který měli právo už od konce 1. světové války, ale nikdy jej nedostali. Nyní se jejich sen přibližuje krok za krokem s tím, jak se Irák propadá do chaosu občanské války.

Západ dostává svou odměnu za teror

Rekapitulujme. Bush mladší a Tony Blair patří kvůli druhé válce v Iráku za mříže, ale pravděpodobně se tam nikdy nedostanou. Hezký článek v BL ukázal současnou polemiku ve Velké Británii, kde starosta Londýna Boris Johnson chce pro Blaira svěrací kazajku a blázinec . Přečtěte si hlavně tu část, kde Johnson mluví o své osobní návštěvě Bagdádu hned po dobytí Američany. Tam, je začátek dnešního sektářského vraždění. USA už do Iráku nevkročí a tuto zemi mohou potichu odepsat ze svého vlivu.

Írán ještě chvíli počká, aby si vychutnal, jak jej ponížení Američané prosí o pomoc. Pak bude chtít jednání v RB OSN o situaci v Iráku, aby ukázal, že není stejný barbar jako USA a EU a nevpadá do cizích zemí jen pro své imperiální choutky. Mezitím Maliki bude dost změklý na to, aby vyhověl požadavkům Teheránu. Pak asi Malikimu Írán pomůže, protože šíité si na tomto zlém a pro ně nepřátelském světě už tisíc let věrně a dosti nezištně pomáhají. Sunnité v Iráku budou v nejhorším případě vyvražděni, v lepším případě etnicky "vyčištěni" vystěhováním z území, kde žili stejně dlouho jako Böhmisch-Čechové, kteří taktéž nebyli správní vlastenci už za První republiky, natož za Hitlera. V nejlepším případě by došlo v sunnitském trojúhelníku k nějakému usmíření a vyčištění od ISILu, ale to by si museli zdejší kmenoví předáci rozumět s vládou v Bagdádu. Ale nyní mluví zbraně, stejně jako na Ukrajině. A po zbraních přijde pomsta a další teror v podobě etnických čistek. Jako to asi přijde na Ukrajině (Ukrajinský šéf armády navrhuje děsné věci ). A Západ k tomu mlčí stejně, jako mlčel ke zvěrstvům USA a jejich spojenců během druhé, vylhané války v Iráku, a hlavně po ní.