Máme za sebou 25 let svobody. A jak to zatím dopadlo? Vstoupili jsme z deště pod okap. Minulý režim vsadil především na umlčování pravdy. Ten současný na její přehlušení. Naši novináři, umělci všeho druhu a političtí lídři ovšem s vážnou tváří hovoří o budování svobody, prosperity a demokracie jako nejlepšího uspořádání z možných a nikdy jinak.

Pravil to totiž Churchill a tak se pochybovat nejen nesluší, ale je to přímo nemožné. Winston Churchill je totiž v politice podle našich demokratů tím, čím je Isaac Newton ve fyzice. Je tedy třeba demokracii oslavovat jako neměnné přírodní zákony a vraždění obyvatel světa pomocí důmyslných zbraní po milionech prohlásit za vedlejší ztráty a můžeme jít klidně spát. Říkali nám to ve svobodné televizi a svobodných bakalonovinách, takže se na to můžeme naprosto spolehnout. Cenzuru zřízenou komunistickou stranou jsme nahradili naprostou svobodou – majitelů. Ano, majitel novin a televize si může svobodně koupit duši presstituta či presstitutky, aby dovedně prezentovali jeho vidění světa a jeho názory.

Míru svobody tedy určují peníze. Máš-li jich hodně, koupíš si hodně hlásných trub, které budou na tvůj pokyn ochotně vytrubovat, že Země je placatá a nikdy jinak. Nemáš-li peníze, můžeš svobodně troubit sám, jak je libo. Armádu profesionálních trubadúrů přehlušit stejně nemůžeš. Kdyby se ti to ovšem přesto povedlo, dopadneš jako Edward Snowden nebo Julian Assange hledaný Interpolem za soulož bez kondomu. Takovému pojetí svobody ovšem tleská vždy nejen dost umělců, ale i dalších lidí úspěšných ve všech oborech. Kdo nekrade s námi, krade proti nám.

To znali jak komunisté, tak Bushovi demokraté. A kdo krade proti nám, nedostane grant ani funkci. Kdo funkci nebo grant přes troubení všech přesto získá, dostane obratem červenou kartu. Záminkou, pardon, legitimním důvodem, může být cokoliv, třeba překlad názvu feministické punk rockové protestní skupiny Pussy Riot. (z Wikipedie zde ). Tato punk rocková skupina je zajímavá tím, že jsou na tom podobně jako pověstné jitrnice, jejich koncert ještě nikdo nikdy neviděl a neslyšel. Jejich „umění“ spočívá buď v tom, že položí na zem přehrávač, na hlavu nasadí kulichy a začnou poskakovat, nebo kulichy nenavléknou, ale naopak svléknou všechno a pustí se do soulože v muzeu či strkají v marketu mražená kuřata do pussy . Celý přínos této „skupiny“ tedy spočívá v tom, že dělají věci na jiných místech, než bývá obvyklé. Jelikož se to však děje v Rusku, tak tomu tleskáme. Kdyby však v Praze začal někdo podobným způsobem vystupovat, připomínajíc třeba židovský terorismus nebo okupaci Palestiny, povězme na židovském hřbitově nebo v synagoze, viděli bychom, s čím by se potázal. Každopádně je to výzva pro naše pražské Pussy, pardon, prostitutky, které se často prodávají za mizerné peníze, od ulice Ve Smečkách přes legendární Perlovku až po Sněmovní a hory Kavčí .

Svobodu tu tedy máme, překládat však nemůžeme jen tak něco, kdy nás napadne. To platí i pro prezidenta republiky. Šéf rady Českého rozhlasu Michal Stehlík vážně míní , že by bylo vhodné nenechat mluvit prezidenta republiky v „přímém přenosu“. Cenzuru jsme sice zrušili, ale „střihačské nůžky“ nikoliv, protože jak známo, demokracie nemůže být bezbřehá a tak si ani prezident nemůže říkat, co chce. Od toho tu máme nějaké odborníky, které sice nikdo nevolil, ale o to jsou to více odborníci, neboť byli ve Spojených státech, a tam už vědí jak na to. V České televizi to ještě zdokonalili, tam nehodlají vystřihovat jen vulgarismy, ale co je napadne. Nějaký cenzor, pardon, editor, uváží, co by vlastně prezident nebo kdokoliv jiný měl říct. Jak si to televize představuje, nám předvedla 13. listopadu 2014 v hlavním zpravodajském pořadu Události . Chyběla jim jedna vteřina, aby mohli odvysílat celé raky v Máchově jezeře, a tak vystřihli z projevu prezidenta republiky jméno někdejšího Havlova sponzora, miliardáře Bakaly. Televize by samozřejmě ráda nezasahovala do projevu, nezkreslovala jej a informovala objektivně, jenže má málo času. Takže tu vteřinu musíme vystřihnout, čas jsou peníze říkají v Americe.

Nemáme tedy cenzuru, to v žádném případě, jenom nemáme čas. V přímém přenosu nemůžeme vysílat prezidenta, Kalouska, Schwarzenberga a dalších 198 poslanců a poslankyň. Dá se důvodně předpokládat, že vulgární slovo někdy použili, takže nelze vyloučit recidivu. Navíc nejde jen o vulgární slova, ale i o urážlivé chování, a tím, jak jsme si všichni mohli všimnout, je parlament České republiky přímo nabitý. Máme tu totiž paragraf 22, odstavec druhý Etického kodexu Českého rozhlasu , který nás zavazuje. Naštěstí ovšem taková tíha odpovědnosti neleží na všech občanech, ani na těch, které ve svobodných volbách často neprozřetelně zvolili. Tíhu cenzury nesou kluci a holky, co spolu mluví, jsou dostatečně proameričtí, pardon, prodemokratičtí, a navíc mají rychlé nůžky.

Tito ochránci demokracie nepřipustí, aby došlo k blokování přímých přenosů a tím k omezení demokratického vývoje, ale naopak ji takříkajíc evolučním výběrem zdokonalují. Zemana nepustí. A když pustí, tak vystřihnou. A když nevystřihnou, tak pustí proti němu 99 Pragováků, pardon uvědomělých studentů, intelektuálů a dalších umělců s červenými kartami od rána do večera. Zastupitelská demokracie pozvolna přechází v dokonalejší demokracii řízenou. V našem případě řízenou Americkým centrem z ulice s příznačným jménem „Tržiště “. Škoda o takové krásné demokracii psát. Máme banány a toaletní papír, zkušené mediální střihače. Co víc si přát? Jsme prostě v dobrých rukou. Jen hrstce věčných kverulantů se zdá podobný způsob demokracie poněkud nešťastným.


Související články
Kam jsme došli?
Halík for prezident aneb Remake po česku
MUSíme si pomáhat
7. listopad, blesk z nebe, smrad a úklidová četa
Babiš, skvrn a špíny nás zbavíš
Mediální manipulace z pohledu neomarxismu (I-III)