Sociální demokraté v Evropském parlamentu chtějí změnit alespoň oddíl smlouvy s Kanadou (CETA) týkající se ochrany investorů. Jde o tak vážnou věc, že chtějí potopit EU-koalici. Vyhrožují evropským lidovcům v EU, že vytvoří koalici “červení-rudí-zelení” místo současné velké koalice. Samozřejmě představa jiného rozdělení lukrativních postů, než to současné, vzniklé na základě dohody mezi evropskými lidovci a socialisty, není konzervativcům nijak příjemná. K tomu viz článek na DWN.de.

Evropští konzervativci a Brusel už EU prodali, protože TTIP je v podstatě hotova a EK v Bruselu signalizovala, že nebude na připravených dohodách nic měnit. Ale socialistům jde o pasáž týkající se arbitráží, kdy by koncerny mohly žalovat evropské státy za ušlé zisky. Konzervativci a Brusel v zájmu zachování svých postů možná budou muset skousnout nějaké kosmetické úpravy smlouvy. Tristní ovšem je, že samotné jádro, tedy to, o co by tzv. „socialistům“ mělo jít, je ztráta 600 tisíc pracovních míst v Evropě a mzdový dumping, nyní dokonce z celého světa. A navíc to už jednou v EU zažili, viz případ zemí bývalého východního bloku. Jenže to není pro koupené socialisty dnes už žádné téma. Že mají konzervativci, jako je Othmar Karas, vedoucí lidovecké skupiny rakouských europoslanců plnou pusu falešné evropské solidarity, to nikoho nepřekvapí. Pravice už Evropu prodala dávno. Jde jí především o solidaritu s velkobankami na účet nás všech.

Hezký příklad dalo Rakousko. Kdo sledoval diskusní pořad Ingrid Turnerové k otázce vystoupení nebo setrvání Řecka v eurozóně, ten se nestačil divit doporučením blahobytného pana Karase. Jsme přece solidární, že není problém. Řekové si mají snížit minimální penze pod 380 euro, jen ať si podle Karase vezmou příklad z Poláků! No proč zrovna z Poláků? Proč ne z Bulharů nebo Rumunů, či Čechů, kteří dosahují 69 % výkonu rakouské ekonomiky, nikoliv však 69 % jejich penzí a platů!

Obce se prodat nechtějí

Celkem 250 obcí a měst se chce spojit v iniciativě proti TTIP s USA, CETA s Kanadou a TISA, týkající se liberalizace služeb. On si v podstatě nikdo nepřeje, aby naši lékaři byli nahrazováni lékaři z Bangladéše. Pokud mají kvalitní vzdělání a jsou dobří, tak je to v pořádku. Pokud ale přijdou jen proto, že jsou podstatně levnější, tak s tím problém máme. A to je součást těchto velkých smluv typu TISA, viz náš článek (Smlouva TISA: globální migrace pracovních sil bez práv a likvidace státu). Smlouvy mezi EU, USA a Kanadou nechtějí akceptovat ani některá města a obce v Rakousku. Uvědomují si totiž důsledky těchto smluv pro demokratické rozhodování na úrovni samosprávy. Jejich protestní výzvu najdete zde. Jsou zde uvedeny oblasti, které budou těmito smlouvami těžce postiženy.

  • Tyto smlouvy budou mít masivní vliv na svobodu komunální organizace služeb (voda, vzdělávání, zdravotní a sociální péče, odpadové hospodářství atd..)

  • Smlouvy určují, které druhy služeb budou podléhat vypisování veřejných zakázek přístupných koncernům ze zámoří v rámci globalizace. Tak prý bude zajištěna maximální konkurenceschopnost.

  • Pravidla ochrany investic a rozhodování sporů mimo národní legislativu povede k tomu, že svoboda rozhodování obcí bude ochromena strachem z arbitráží nadnárodních firem.

TTIP, CETA a TISA považují obce a města za totální výprodej hodnot

Tyto smlouvy představují zásadní útok na právo na samosprávu. Jen si vzpomeňme na propagandu před vstupem do EU o subsidiaritě! Výsledkem je nadvláda korporací a velkobank v celé EU. V podstatě je právo na samosprávu zakotveno v evropském právním systému. A také bylo klíčovým tématem původního projektu EU. Všechny smlouvy o zónách volného obchodu a služeb mezi USA a Kanadou a Evropskou unií však zasahují mnohonásobně do práv místních samospráv.

Veřejné služby by neměly být předmětem výprodeje. Mají přispívat k občanské sounáležitosti a mají být prospěšné a dostupné všem. Ať už jde o zásobování vodou, odpadové hospodářství, zdravotnictví, vzdělání, bytovou výstavbu či kulturu. Vše, co nebude explicitně vyňato, bude podřízeno plné liberalizaci. Obce a města nebudou moci skutečně rozhodovat o svých záležitostech a komunální politika nebude moci již vůbec reagovat na tlak obyvatel a připomínkování zdola. Korporátně ovládaná EU je dnes na tom úplně stejně, a na své občany více méně kašle. Podívejte se na naši analýzu velkých celoevropských petic a iniciativ (Občané v EU prohrávají, viz rok 2014).

Co je jednou zprivatizováno, to se vrátí státu jen válkou nebo revolucí

Známe to z Česka. Větší pitomce aby pohledal. Zkorumpovaní a/nebo hloupí komunální politikové z 90. let se nechali nachytat na sliby o efektivnosti hospodaření s vodou a předali naši vodu do rukou cizích koncernů. Psali jsme o tom několik článků, viz například poslední v řadě (Pravda o vodě). Všechny tyto ekonomické zločince by bylo potřeba jmenovat a požadovat jejich potrestání. A to jsme neměli o nějaké smlouvě CETA, TTIP nebo TISA ani páru.

Co je to za smlouvy, nedají-li se vypovědět? To není smlouva, to je diktatura, namířená proti demokracii a národům. S ekonomizací služeb to nemá nic společného. U mezinárodních smluv jde o celé státy a o národní majetek celých staletí. Co pohltí záludné bažiny TTIP, CETA a TISA, to už nikdy nedostaneme zpátky.

Čeští komunální politici by se měli chytit za nos a přidat se k rakouským obcím a městům. Právě proto, že mají zkušenosti z překotné privatizace z 90. let, mohou jim ukázat, kam tato cesta do pekel vede. Divoká privatizace čehokoliv dnes obce a města připravila o možnost čerpání dotací na obnovu infrastruktury z prostředků fondů EU. Měli by tedy společně s rakouskými starosty začít bušit na brány europoslanců a vyhrožovat jim mobilizací odporu zezdola proti těm, kteří chtějí pro smlouvy TTIP, CETA a TISA v europarlamentu hlasovat. A my zdola bychom měli začít okupovat naše vlastní radnice, které nic nedělají. Jenže u nás se o tom ani nemluví nahlas, na rozdíl od sousedního Rakouska. A o to přece jde korporátním médiím: aby se o ničem důležitém ani nevědělo, natož aby se o tom mluvilo.