Slavíme vítězství nad fašismem a nacismem, proto je dobré se podívat na to, jak vznikl. Zpracovala jsem k tomu část knihy: Guido Giacomo Preparata: Conjuring Hitler, str. 196-199.



Bank of England zařizovala zchudnutí Indie prostřednictvím omezení zásobování penězi. Deflace měla za cíl odlivu zásob zlata do Londýna. Louis-Ferdinand Céline si k tomu napsal toto.

Louis-Ferdinand Céline, Voyage au bout de la nuit napsal(a):
Bylo to dáno tím, že jsem ještě neznal lidi. Už nikdy jim neuvěřím slovo, nic z toho, co si myslí. Lidí a jenom lidí je potřeba se bát. Jak dlouho bude ještě trvat, než šílenství lidstva skončí. Jak dlouho, než konečně toto monstrum přestane alespoň kvůli vyčerpanosti?


V tomto případě šlo o vytvoření masívní peněžní expanze (tj. inflace) v Americe jako prostředku odlákání zlata z New Yorku. Amerika se tím dala na cestu masívních investic do Evropy. Až do poloviny dvacátých let byly Rakousko (1922) a Německo (1924) prvními zeměmi, které byly vykoupeny tímto způsobem z válečných dluhů. Infrastruktura Německa byla tímto způsobem přestavěna do podoby klenotu. Modernizace Německa bylo dosaženo především cestou vyvolání spekulační horečky v USA. Americká veřejnost stála mezi léty 1924–1929 v dlouhých frontách, aby mohla nakoupit a podepsat stohy německých cenných papírů.

Norman tento spekulační cirkus přerušil velkým krachem v roce 1929, aby si udržel kontrolu nad poslední fází německé inkubace a smrtelným záchvatem Výmarské republiky. Rakousko a Německo ohlásilo v roce 1931 úmysl vytvořit jednotnou celní unii a spojit se v politické kondominium. Tím překonali Versailleskou smlouvu, která způsobila fragmentaci Německa. Normanův nový zlatý standard se zhroutil.

Guvernér Velké Británie ovšem Velkou Británii a britská dominia na odpoutání se od ostatního světa v létě 1931 připravil již na konci dvacátých let, kdy založil „šterlinkový měnový blok“, kterým sevřel a obchodně svázal britské kolonie do dostatečně velkého obchodního a soběstačného jádra. Po jedné dobře připravené falešné akci, při které Bank of England vytvořila zdání, že je obětí vnitřní finanční slabosti, se vzdala Velká Británie v září 1931 zlatého standardu. Tím vědomě zničila mezinárodní platební systém a odňala Výmarské republice finanční kyslík. Tím padla poslední bašta opozice proti nacismu v Německu.

Britské elitní kluby pak už jen vyčkávaly. Po rozpadu Výmarské republiky v důsledku rostoucí nezaměstnanosti, pouličních bojůvek a sociálních nepokojů nastal bouřlivý nástup reakčního radikálního hnutí, národního socialismu. Jeho vůdce začal v roce 1931 vyjednávat s říšským prezidentem Hindenburgem a usilovat o moc ve státě. Ale civilní a humanistické síly v Německu kladly odpor a bránily ještě dva roky za nepopsatelného utrpení. Ale Hitler získal ve volbách většinu. To trvalo až do 4. ledna 1933, kdy vysoké finanční kruhy na ose Londýn – New York zcela otevřeně financovaly Hitlerovi přístup do říšského kancléřství za těchto okolností.

  • Za dvojznačné a tajné britské podpory Sovětského svazu.
  • Zbabělé paniky Vatikánu.
  • Slepé zabedněnosti německé sociální demokracie, která se vzdala neustálého lavírování a šla na ruku Hitlerovi.

V letech 1924–1933 následoval přechod nacismu z téměř bezvýznamné fáze k fázi pomocí dlouhé ruky připravovaného zmrtvýchvstání Německa. V tomto období byli britští finančníci pod vedením Bank of England předvojem připravujícím inkubaci nacismu. Diplomacie ustoupila dva kroky dozadu a finanční žongléři převzali vedení při tomto překvapivém uvedení nacistů na scénu. V atmosféře hraného optimismu (1924-25) toto uvedení na scénu začalo, aby pak skončilo totální katastrofou (1930-33).

Erich Kästner, Óda na bankéře napsal(a):
Jejich apetit je bezedný. Požírají Boha a svět. Nesejí. Jenom sklízejí. Oplodňují svoje vlastní peníze. Jsou zosobněním čarodějů a čarují z prázdné dlaně. Vyrábějí zlato po telefonu.

Erich Kästner, Fabian napsal(a):
Seděl jsem ve velké čekárně. Její jméno bylo Evropa. Vlak měl odjet za týden. To jsem věděl. Ale nikdo mi nedokázal říci, jestli opravdu odjede a co se mnou bude. A nyní čekáme opět v čekárně a zase je její jméno Evropa! A zase nevíme, co se bude dít! Zase jednou zmizíme, krize jde však nekonečně dál!

Bankovní pavučina a pravidla hry se zlatem

Německo mělo znovu povstat, což znamenalo nové vyzbrojení a modernizaci. Počátek nového militaristického probuzení Německa nesl datum duben 1922. Tehdy zpečetila smlouva z Rapalla svazek mezi generály Výmarské republiky a sovětskou Rudou armádou. Poté mělo dojít ke znovuobnovení průmyslové základny Německa. Než však bylo německému hospodářství umožněno začít růst, vyčkali otcové Versaillské smlouvy, až hyperinflace požere starou říšskou marku.

Její krach byli schopni britští experti snadno předpovědět. Nutili přece německou vládu platit válečné reparace v devizách a ve zlatě, aniž by vzali potaz objem válečných dluhopisů. Poražené Německo se topilo v bažině válečných dluhopisů, jejichž objem byl dvojnásobný proti příjmu celé země. To zahnalo německou říši do kouta. Za dalších oklešťujících faktorů – odlivu kapitálu, devalvace marky, daňových úniků – mohla opatření vlády a Říšská banky končit jedině inflačním zhroucením měny.

Nástup nacismu není žádné tajemství nebo záhada, ani se tak nestalo díky evidentní politické chybě. Za projev nevědomosti by bylo možné označit fakt, že politici akceptovali dlouhodobou zničující inflaci až do zcela úplného zhroucení. Trvalo téměř tři roky, než se Výmarská republika zbavila starých dluhů za vedení světové války, to znamená období od roku 1920 do 1923.

Mezitím našla Bank of England vhodného guvernéra, obdařeného schopností nasměrovat financování vykoupení Německa z anglických dluhů prostřednictvím amerických peněz. Zmíněným strážcem anglické centrální banky byl velmi zvláštní a fascinujícím charakterem obdařený muž jménem Montagu Norman. Norman pak zůstal ve funkci guvernéra centrální banky po výjimečně dlouhé období dvaceti čtyř let (1920–1944). To se v dějinách Bank of England ještě nikdy nestalo. V poslední fázi německé inflace spustil Norman proces, který měl připoutat Velkou Británii a průmyslové země ke zlatému standartu.

Tento postup nebyl pokusem některých nostalgických pánů k oživení peněžního modelu, který existoval před první světovou válkou. Tedy chybou, kterou by bylo možné omluvit. Normanova strategie měla proměnit bankovní síť Západu. Ta byla provázána během šesti let (1925–1931) v nestabilní propletenec vzájemných platebních závazků, navíc dalekosáhle financovaný z cizích zdrojů. Tento model byl nastaven tak, že se počítalo i s jeho zhroucením. Hrou, při které měly zúčastněné centrální banky nasadit do hry "chips" formou určitého množství zlata. Aby M. Norman zajistil krytí zlatem pro svou banku a odvedení pozornosti, testoval roku 1920 dva výše uvedené zásadní postupy, ke kterým pak sáhnul o deset let později, aby dosáhl cílů finančního impéria.

  • Zchudnutí Indie prostřednictvím omezení zásobování penězi (tj. deflace) s cílem odlivu zásob zlata do Londýna.
  • Pobídnutí masívní peněžní expanze (tj. inflace) v Americe jako prostředku odlákání zlata z New Yorku a přivedení Ameriky na cestu stálé vlny masívních investic do Evropy.


Norman tento spekulační cirkus přerušil velkým krachem v roce 1929, aby si udržel kontrolu nad poslední fází německé inkubace a smrtelným záchvatem Výmarské republiky. Když ohlásilo Rakousko a Německo v roce 1931 úmysl vytvořit jednotnou celní unii a spojit se v politické kondominium, tedy pokusit se překonat Versailleskou smlouvou danou fragmentaci, Normanův nový zlatý standard se zhroutil. Po jedné dobře připravené falešné akci, při které Bank of England vytvořila zdání, že se obětí vnitřní finanční slabosti, se vzdala Velká Británie v září 1931 zlatého standardu. Tím vědomě zničila mezinárodní platební systém a odňala Výmarské republice finanční kyslík.

V letech 1924–1933 následoval přechod nacismu z téměř bezvýznamné fáze k uchopení moci. Finanční kruhy Západu aktivně připravovaly zmrtvýchvstání Německa. V tomto období byli britští finančníci pod vedením Bank of England předvojem připravujícím inkubaci nacismu. Diplomacie ustoupila dva kroky dozadu a finanční žongléři pomohli uvést nacisty na scénu. V atmosféře hraného optimismu (1924-25) toto uvedení na scénu začalo. Skončilo totální katastrofou (1930–33). Montagu Norman byl v této rozhodující a komplexní mezihře sólovým hráčem.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!