Internet se v posledních desetiletích stal novým médiem kolektivní paměti. Poctivá novinařina je vedena snahou pochopit souvislosti, porozumět společnosti a podat pravdivý obraz událostí. Bohužel, tuto ctnost a schopnost už dnes v denním zpravodajství a běžném tisku málokdy najdeme. Zpětné zrcátko do minulosti musíme občas očistit a správně nastavit. Proto jsme v analýzách Umlaufovin vytáhli na světlo obraz současnosti, který veselosti rozhodně nepřidá. Ale většina společnosti hodnotí českou politiku tak jako tak výrazy nepublikovatelnými, a příliš se nemýlí. To ukazuje i následující analýza.

Ukážeme v malém výřezu, čím se poslední dobou zabývají politické strany. Léta uplynulá poznamenala nejen privatizace, ale i reformy státní správy a rozsáhlá investiční aktivita státu. V posledních letech vzniká partajní a lobbistické podnikání se státním rozpočtem.

Je to opravdová bomba s garantovaným výnosem a maximální jistotu. Vznikla postupně dopravní koalice a současně obchodně realitní privatizační koalice, a nakonec poslední výkřik doby výroba zákonů na objednávku. Zákony se dodávají na klíč přesně podle požadavků platících zákazníků. Sami si jistě vzpomenete na mnoho příkladů.

Tento nejnovější trend doby ničící demokracii v jejích základech nazýváme termínem koncesní koalice. Její podnikatelskou filosofií je nahradit stát ve všech službách a činnostech, které soukromé subjekty prý zvládnou lépe, levněji, rychleji, a prostě nej.... Nejvíce atraktivní pro investory jsou obory ekologické a zdravotní. Je nezvratným faktem, že vznikla pevná vazba mezi podnikatelskými uskupeními a skupinami poslanců všech ideologických odstínů. Peníze jsou tím nejlepším katalyzátorem žádoucích vstřícných reakcí a pevným tmelem všech koalic.


Jedná se o úplně nový model práce politických stran. Česká politická inovace udělala evoluční skok ve vývoji od demokracie k nové formě oligarchie. Současná politika konečně dosáhla naplnění marxistického snu o sepětí teorie a praxe. Občané jen kroutí hlavou a diví se kolosálním zlodějnám se státními podíly v podnicích, s vysokoškolskými tituly a s veřejnoprávním majetkem nás všech. Ti méně citliví z nás mají za to, že se jim politické strany odcizily. Model popsaný v této analýze se stal trvalou součástí práce poslanecké sněmovny i senátu. Jak koncesní systém funguje, to výmluvně ukázala debata o letošním rozpočtu 2010. Média udělala cirkus kolem zvýšení platů učitelů a podpory zemědělců. Zato nikdo ani slovem nemukl o miliardách, které tečou celým systémem stranických převodů a pák do předem nastavených kapes.

Dopravní koalice

Příběh první: Firma Viamont

Následující analýzy ukáží postupný vznik koncesní koalice v různých odvětvích. Machinace se stavbou dálnic známe všichni, proto začneme se vznikem dopravní koalice. Na jednoduchém příkladě ukážeme koncesní vazby i osobní vztahy v úspěšně etablovaném odvětví dopravní infrastruktury. Tato koaliční vazba je velmi stará. Její vznik se datuje do období opoziční smlouvy, geniálního řešení všech politických a hospodářských problémů ODS a ČSSD. Důsledkem parcelace a vyváženého vlivu byla naprostá paralýza kontrolních mechanismů na všech úrovních. Státní kontroly byly a jsou formální, bez jasného nápravného efektu. Vyšetřování korupce i mizení státního majetku probíhá za nepřetržitého reformování policejních útvarů. Státní zástupci trpí přepracovaností, a proto se často přesouvá dozor nad vyšetřováním na jiná pracoviště, která se případům mohou „více individuálně věnovat“. Soudci vždy dbají v maximální možné míře na práva účastníků procesu, a proto řeší jen kompetenční spory a podjatost. Na souzení žalovaných skutečností už nezbývá ani čas ani kvalifikovaní soudci. Nevzpomínáme si na jediný významnější příklad úspěšného dokončení soudního případu hospodářské kriminality "koncesního druhu" v posledních letech. Názornou ilustrační pomůckou je historie stavební firmy Viamont, kterou spoluvlastnil bývalý ministr dopravy Aleš Řebíček (ODS). Začněme zpravodajstvím českého rozhlasu relací Přehled tisku (12.08. 2009) se zprávou o podnikáni pana Aleše Řebíčka.

Firma získala za dobu jeho působení v politice zakázky za 14 miliard korun, často od státních podniků spadajících právě pod ministerstvo dopravy. Na základě vlastních výpočtů o tom informují Hospodářské noviny Média v posledních třech letech opakovaně upozornila na to, že firma začala dostávat významné zakázky právě v době, kdy se Aleš Řebíček dostal do vysoké politiky. Ten však souvislost mezi těmito věcmi dlouhodobě popírá. Společnost Viamont měla loni čistý zisk více než 293 milionů korun a vyhrála 25 soutěží o veřejné zakázky. Po Řebíčkově příchodu na ministerstvo se Viamontu podle listu začalo nebývale dařit v tendrech na státní zakázky. Například v roce 2007 to byla oprava železničního mostu v Nymburku za 60 milionů korun, rekonstrukce mostu a estakády z Děčína, kterou za 470 milionů vypisuje Ředitelství silnic a dálnic, a miliardová oprava mostu v Kolíně. Protože se připojily i další menší práce pro města nebo kraje, dělá to za dva roky Řebíčkova působení ve funkci ministra dopravy zakázky za více než 12 miliard korun. Dohromady s letošním rokem, kdy už je poslancem, pak zmiňovaných 14 miliard korun, píší Hospodářské noviny . "Ten vzestup firmy pana Řebíčka je opravdu zvláštní," řekl deníku ředitel protikorupční organizace Transparency International David Ondráčka. Důkazy, že Řebíček jako politik "dohazoval" práce své bývalé firmě, podle Hospodářských novin nejsou. Pozornost medií nepřeje svobodnému podnikání, neviditelná ruka trhu potřebuje klid na práci. Exministr dopravy Aleš Řebíček údajně měl na firmu stále vliv, a ze své funkce mohl úspěšnému podnikání pomáhat. "Nic s Viamontem nemám, jsou to jen spekulace," tvrdí Řebíček. Když ho premiér odvolával z funkce ministra, žádný důvod neuvedl. Šéf představenstva Viamontu Luděk Peleška na dotaz, kdo firmu ovládá, lakonicky sdělil: "Akcionáři". Ti ale samozřejmě známi nejsou. Jenže právě tyto tajuplné firmy často mají co do činění se státem, a pak je dobře vědět, kdo za nimi skutečně stojí. V koncesním kšeftu platí známé přísloví: Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.

Jak se to dělá

Podíváme se podrobněji na systém který toto podnikání podporuje. Vypomůžeme si doslovným výtahem ze studie Velká dopravní koalice, Ekonom, str. 34. Citujme z klíčové pasáže popisující osobní vztahy mezi státem zřízené organizace ŘSD.

"V nejbohatším resortu Paroubkova ČSSD s Topolánkovou ODS velmi čile kooperují. Ukázkovým příkladem je Ministerstvo dopravy, resort, kterým na veřejných zakázkách protéká bezmála 90 miliard korun. Jde o investiční peníze, které souvisejí s budováním či renovací dálnic, silnic, obchvatů, tunelů, železnice, vodních cest, cyklostezek. V tomto směru je doprava nejbohatším a politicky nejzajímavějším ze všech resortů. "Ti kluci to dělají podstatně lépe a rozumněji, než to dělal předtím Šimonovský. A na ministerstvu se rozhodně všem volněji dýchá. Není tam takový klientelismus, jako byl za lidovců," soudí nejmenovaný člen Ústředního výkonného výboru ČSSD. Když mluví o klucích, myslí tím ministra Aleše Řebíčka a jeho pravou ruku náměstka Jiřího Hodače (oba z ODS, oba z Teplic). Přitom se nabízí řada dopravních témat, kde se opozice mohla dobře vyprofilovat. Především v oblasti veřejných zakázek. Namátkou: zmíněné vysoké ceny českých dálnic a tunelů, schvalované trasy nových dálničních komunikací a obchvatů, výkupy pozemků. Netransparentní rozšiřování systému dálničního mýta, netransparentní a pravděpodobně vysoce předražená výstavba dopravně-informačního systému na dálnici D1 (projekt takzvané chytré dálnice). Otázky týkající se privatizace ČSA a Letiště Praha, miliardové převody majetku mezi Českými drahami a Správou železniční dopravní cesty. Zakázky na železnici, různé poradenské a reklamní kontrakty, prodej drážních pozemků, otázky související s nezávislosti Drážní inspekce. Ve všech těchto případech opoziční ČSSD měla vynikající příležitost současnou vládu napadnout a získat politické body, ale překvapivě to neučinila.

Dlouholetým členem sociální demokracie je totiž i Michal Hala, nyní výkonný ředitel Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD). U tohoto muže se na chvíli zastavme, protože jeho kariéra, kterou udělal v době Topolánkovy vlády, se jeví jako závratná. Hala je je dnes jednoznačně považován za nejvlivnější osobu v ŘSD, státní příspěvkové organizaci, která zabezpečuje výstavbu nových silnic a dálnic stejně jako jejich údržbu a správu. Její letošní rozpočet dosahuje téměř 60 miliard korun (vesměs investice do nových komunikací). Dnes pod Halu spadá absolutní většina ze zhruba 1700 zaměstnanců ŘSD. Vyjma bezpečnostního tajemníka, kanceláře generálního ředitele, úseku elektronického mýta, úseku auditu a kontroly mu podléhají všichni včetně všech pracovníků regionálních správ. Právě v regionech za Haly došlo k mnoha personálním změnám, řadoví pracovníci ŘSD si myslí, že politicky motivovaných. Není divné, že Topolánkova ODS svěřila dohled nad celou výstavbou silnic a dálnic zástupci opozice? Myslím, že v tomto resortu se nikdy politika příliš nepěstovala, jde přece o řešení věcných problémů. Nepřipadá to zvláštní ani Jaromíru Schlingovi, který Halu jako manažerský talent kdysi objevil. (...) Za zmínku jistě stojí, že Halovým spolustraníkem a téměř sousedem z rodné jihomoravské obce je někdejší ministr financí Bohuslav Sobotka, nyní předseda parlamentního rozpočtového výboru. Ten pochází ze Slavkova, což je z Halových Heršpic jen přes kopec. Kdykoliv resort dopravy potřebuje schválit nějakou rozpočtovou změnu, rozpočtový výbor mu vychází vstříc. Důležitou roli v rámci stavebních zakázek v dopravě dnes hrají i advokátní kanceláře, které s ŘSD úzce spolupracují. Stejně jako v celém resortu pracují i pro ŘSD kanceláře Weil, Gotshal & Manges (vedená advokátem Karlem Muzikářem), dále Jansta, Kostka & spol. a také AK Kříž a Bělina. I zde je cítit rozložení politických sil. Muzikář má velmi blízko k prezidentu Václavu Klausovi, je jeho externím právním poradcem, a také k prvnímu místopředsedovi ODS Pavlu Bémovi (znají se již z gymnaziálních let, na některé dělené předměty spolu dokonce seděli v jedné lavici). Jansta, všeobecně označovaný za lobbistu, je zase člověk s velkým vlivem v Lidovém domě s důvěrným dlouhodobým vztahem k šéfovi ČSSD Jiřímu Paroubkovi (i k předešlému Grossovi). Za zmínku stojí, že v Janstově a Kostkově kanceláři nyní jako advokátní koncipient působil i šéf poslaneckého klubu ČSSD Michal Hašek, nyní jihomoravský hejtman. (...) V oblasti veřejných zakázek využívá ŘSD možnost nechat se zastupovat, a to zejména u složitějších zakázek, v současné době jsou to zejména otevřená řízení," uvádí k činnosti advokátů mluvčí ŘSD Martina Vápeníková. Jedním dechem však zdůrazňuje, že samotného rozhodovacího procesu se advokáti nezúčastňují."
(Konec citace z časopisu Ekonom ).

Možná si při čtení říkáte heslo: Když už žerou ať a u těch koryt tolik nemlaskají. Mlaskání přitahuje mediální pozornost. Nabízíme dobovou glosu, malou zprávičku z tisku. Výkonný ředitel státní příspěvkové organizace Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) Michal Hala (ČSSD) závodil před třemi lety v rallyesprintu ve voze sponzorovaném stavební firmou Edikt. Tato firma v následujících letech získala od ŘSD skoro 30 zakázek ve stamiliónové hodnotě. Informovala o tom Česká televize s tím, že se Hala k nařčení ze střetu zájmů odmítá vyjádřit. Hala, který byl před třemi lety ředitelem úseku vnitřních věcí ŘSD, hraje klíčovou roli především u menších zakázek zadávaných v takzvaným užším řízení. „ŘSD v těchto případech vždy vyzývá pětici firem, aby podaly nabídku. A právě Hala určuje, kdo se mezi těch pět dostane,“ napsal podle ČT týdeník Ekonom. Hala rovněž letos v červnu uspořádal narozeninovou oslavu, jejíž náklady zřejmě přesáhly tři čtvrtě miliónu korun. Akce se účastnili i zástupci stavebních firem. Hala k tomu uvedl, že na výdajích na akci se částečně podílel sám, část nákladů zaplatili jeho přátelé.

Nyní znáte firmy, aktéry i provokatéry koncesní koalice. Zbývá objasnit způsob práce. Vraťme se proto k citované studii Velká dopravní koalice. Ukazuje, jak zvláštním způsobem se rozhoduje o předražených dálnicích.

"Právě v poslední době se zdá, že řada středních a menších ryze českých subjektů, dosud regionálního významu, za pomoci velkých dopravních zakázek výrazně akceleruje svůj růst. Na dálnicích se jim daří získávat zakázky hlavně při již zmíněných užších zadávacích řízeních, zaštiťovaných Michalem Halou. Jde o relativně menší kontrakty, maximálně do půl miliardy korun. Ty větší "miliardové" podle soupisu zakázek z posledních dvou let probíhají nadále v otevřeném řízení a stále v nich dominují tradiční velcí hráči domácího stavebního trhu (Strabag, Skanska, SSŽ, OHL ŽS, Metrostav a další). Ředitelství silnic a dálnic začalo užší řízení používat od září 2007. Firmy, které o takovouto zakázku projeví zájem a splní příslušná základní kvalifikační kritéria, se posléze dostávají do jakéhosi soutěžního předkola.V něm je vybrána pětice firem, která je vyzvána, aby podala závazné nabídky. Ostatní jsou vyloučeny. O tom, kdo postoupí do druhého kola, rozhoduje komise složená z pracovníků ŘSD podle určitých předem stanovených váhových kritérií. "Většinou jsou v komisi manažeři ŘSD na středním článku řízení," vysvětluje mluvčí Vápeníková, kdo o výběru finálové pětice rozhoduje. "Jakmile je zvoleno užší řízení, tak jsme si téměř jisti, že se do té pětice vyvolených nedostaneme," říká dobře informovaný zdroj ze stavební firmy. Na seznamu vítězných dodavatelů, jak jej ŘSD na vyžádání zaslalo týdeníku Ekonom, se nyní podstatně častěji než v minulosti objevují třeba brněnské firmy IMOS Brno, SDS Exmost a FIRESTA Fišer, pardubická M-Silnice, liberecká Integra, českobudějovický Edikt. Mezi vítězi nechybí ani firma Viamont DSP, z poloviny vlastněná ústeckou společností Viamont, v které měl před vstupem do politiky akciový podíl i Aleš Řebíček. Akcie prodal nynějšímu majoritnímu akcionáři Viamontu Miroslavu Plíhalovi."
(Konec citace z časopisu Ekonom).

Fíkový list formálně bezchybných výběrových řízení máte před očima. S takovou budeme mít nejdražší dálnice v Evropě ještě hodně dlouho. A tato lobby si zajistila i z budoucího rozpočtu ten největší koláč, jak jinak.

Zametáme a uklízíme

Jdeme vlastní českou třetí cestou, a proto máme i tzv. „kontroly“. Závěr z jedné kontroly z Finančních novin.cz (16. 10. 2009).

"Výkonný ředitel Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) Michal Hala neupřednostňoval své sponzory při přidělování zakázek. K tomuto závěru dospěl dvouměsíční audit, který si nechal na ŘSD udělat ministr dopravy Gustáv Slamečka po oslavě Halových třicetin s účastí zástupců stavebních firem. Informace deníku Právo dnes ČTK potvrdilo ministerstvo dopravy. Ministerský audit zkoumal menší zakázky na výstavbu dopravních staveb, zadávané v užším řízení. ŘSD vždy vyzvalo pět stavebních podniků, aby podaly nabídku, a Hala s konečnou platností rozhodoval, kdo z možných zájemců se mezi tuto pětici dostane. Podle ministerstva dopravy prověrka u firem Edikt a VARS Brno neprokázala, že by ve veřejných zakázkách figurovaly podezřele často."
Tomu se říká kontrola, zejména, když známe skutečnosti citované výše. Tlak TV donutil ministra, aby pojednal podřízeného, kterému lobisté od betonové lobby pomohli zaplatit večírek za tři čtvrtě miliónu. Pochopitelně, o nic nešlo. Dejme slovo stejnému článku ve Finančních novinám (16. 10. 2009). Michal Hala neupřednostňoval své sponzory při přidělování zakázek, jak by také mohl.

"Na jednání mezi generálním ředitelem ŘSD Alfredem Brunclíkem a ministrem dopravy Gustávem Slamečkou byla následně projednána opatření k nápravě kontrolou zjištěných skutečností. Jedním z nich je, že 1.12.2009 na ŘSD vzniknou dva nové úseky, jejichž ředitelé budou vybráni ve výběrovém řízení a budou přímo podřízeni generálnímu řediteli ŘSD. Jeden z nových úseků se bude věnovat výhradně veřejným zakázkám, druhý správní a personální problematice. Funkce výkonného ředitele bude k 30.11.2009 zrušena."
Veřejný vlk se nažral a kozu sní jiná skupina. Pan Michal Hala bude muset obsadit novou pozici a vy můžete hádat kterou. Tak zkušený odborník se jistě nebude věnovat personalistice, ale vyhraje konkurz na šéfa oddělení veřejným zakázek.

Současný stav


Dejme slovo časopisu Ekonom (1. 12. 2009). Slanečka zasáhl do vedení ŘSD a fíkový list bude rozdělen do dvou odborů. Konkurzy proběhly, výběrová komise nikoho nevybrala. Do vedení obou odborů byli jmenováni dočasní ředitelé, což jsou bývalí náměstci obou odborů. Kontinuita party je zachována a kdo bude šéfem, to se rozhodne po zralé úvaze. Na závěr si dovolíme malý ironický výhled na léty prověřené a etablované podnikání dopravní koalice. Situace na trhu se jeví jako stabilní s mírnou tendencí k poklesu. Tento pokles bude trvalý, daňovému poplatníkovi docházejí peníze. Toto vnímáme jako rizikový faktor. Do budoucna to může znamenat vážné ohrožení stability celého odvětví. Až dojdou státu peníze, přestane se stavět. Pro redaktory TV zpravodajství: tuto zprávu musíte národu sdělit šetrně až chlácholivě. Potom dejte šot o zázračně zachráněném zatoulaném koťátku a odvážném zachránci (hasič, policista,bezdomovec).

Obchodní a realitně privatizační koalice

Komu se prodalo?

Prodeje státního majetku mají na starosti příslušná ministerstva. Peníze takto stržené jsou příjmem státního rozpočtu. Vše probíhá pod dohledem obchodní a realitně privatizační koalice. A není to tak, že by všechno bylo rozkradeno už za Klasovy privatizace. Ale skutečnost je taková, že výnosy z bývalého státního majetku plynou do zahraničí a akcionářům. A doma si vláda dělá velké smutné vrásky z toho, kde si půjčit a za jaký únosný úrok na financování státního dluhu. Udělejme malou exkurzi do podnikatelského prostředí velkých privatizací. Podíváme se na už ukončený případ, kde se točily miliardy proti podpisu a pár prohozených slůvek. Řeč jde o privatizaci nákladní dopravy ČSA za tři čtvrtě miliardy korun. Začněme doslovnou citací dobového tisku (Hospodářské noviny, 5.2. 2008).

"Je pro nás důležité, jakou jsme za cargo českých aerolinií dostali cenu - a ne, kdo společnost koupil," prohlásil ministr financí Miroslav Kalousek k tomu, že kupcem byla do té doby zcela neznámá firma, která měla adresu v bytě v paneláku. "Nemáme nové informace, zkusím nějaké zjistit," reaguje na dotaz mluvčí ministerstva financí Ondřej Jakob. První náměstek ministra Ivan Fuksa, jenž má privatizaci na starost, se odpovědi vyhýbá. Ještě loni v prosinci se přitom dušoval, že by chtěl majitele zveřejnit zhruba do dvou týdnů. Oč v případu jde? Společnost Central European Handling (CEH) Kamila Slavíka koupila v řádné aukci státní společnost Cargo ČSA. Jenže Slavík v notářském zápisu připustil, že není jediným majitelem CEH. Pochyby dál vzbudily ještě dvě věci: Slavíkova firma sídlí v panelákovém bytě. A vznikla přejmenováním společnosti, již zakládali známí podnikatele Richarda Hávy. Tento lobbista a obchodník se zbraněmi je přítelem ministra financí Miroslava Kalouska. Spekulace o tajuplném společníkovi ovšem živili sami vrcholní státní úředníci. Všichni se sice shodli v tom, že rozhodující je pro ně dosažená vysoká cena za cargo i fakt, že půjčku Slavíkovi poskytla renomovaná banka UniCredit. Ale zároveň připouštěli, že kdosi v pozadí za Slavíkem stojí. "Samozřejmě, že usilujeme o zjištění partnera pana Slavíka. Jsme ale úspěšní jen asi jako vy novináři," sdělil HN například Ivan Kočárník, předseda dozorčí rady ČSA. Náměstek Fuksa si dokonce stěžoval na to, že Slavík na jeho dotazy o skutečném vlastníkovi reaguje "dost arogantně". Kalousek se omezil na vyvrácení souvislostí s Hávou. "S panem Hávou hovořím, a myslím, že mohu stoprocentně vyloučit jeho účast v privatizaci carga," prohlásil. Podle odborníků, kteří mají zkušenosti s podobnými transakcemi, je nepravděpodobné, že by vrcholní státní úředníci a politici o pozadí prodeje carga nic nevěděli. "Musí dobře vědět, kdo je skutečným kupcem," míní jeden ze zástupců poradenské firmy, který si ale nechce znepřátelit státní správu."

Všimněme si, že podivné machinace kolem prodeje Carga ČSA vadí i poradenské firmě UniCredit CAIB, která prodej zprostředkovávala. Je to renomovaná firma, které vadí balkánské poměry v české státní správě, ale navenek se pochopitelně nebude k ničemu vyjadřovat. Ale reakce jejich představitelů je i tak dosti výmluvná. Citujme z výše uvedeného článku Hospodářských novin: "Byla to jedna z našich velmi úspěšných transakcí, cena pro stát byla skutečně výhodná. Neměli jsme zadání zkoumat, zda má uchazeč nějaké partnery. Dost nás mrzí, že se na prodej carga pohlíží s nějakým podezřením," řekl šéf UniCredit CAIB Czech Republic Roman Šilha. Tato poradenská firma se následně podílela i na prodeji cateringu ČSA. Janečkova veřejnoprávní TV vyrobila kolem prodeje hodně rozruchu. Pátrání po tajemném kupci bylo mohutné. Kamera smutně postávala před panelákovými dveřmi a zabírala v ostrém detailu zvonkové tlačítko. Experti národu vysvětlovali, jak a proč se zakládají prázdné firmy, proč nepodnikají, na kolik to celé přijde, a k čemu to je. Dlouho se debatovalo o skryté identitě kupce, padaly temné narážky na východní mafie. Detaily vynecháme, ale malé vysvětlení jsme na internetu nakonec přece jen našli. K tomu si přečtěte následující odstavec.

Jak zaplatil

Nedbalou práci námi placené TV neplaceně nahradil blog Ladislava Matušky (10. 12. 2007), kde se o tajemném kupci dozvídáme následující.

"Proč se reportéři ČT nepodívali do obchodního rejstříku trochu podrobněji? Zjistili by například, že ten samý pan Kamil Slavík byl místopředsedou představenstva ČSA v době, kdy předsedou toho samého představenstva té samé ČSA byl Jaroslav Tvrdík (v minulosti mimo jiné i náměstek a později i ministr obrany ČR), toho času stále ještě poradce pana Jiřího Paroubka. Pan Slavík je jednatelem i v jakési společnosti Hypera Management, kterou vlastní jakýsi Alessandro Rudolfo Veith z Miami na Floridě. Neznáte? Já také ne. Tak snad už jen to, že právě tato společnost má živnost na zasilatelství a to je přeci službám Cargo blízko."

Nebo je to všechno jinak? Z následujícího rozhovoru je jasné, že se stamiliónový majetek se prodává jako bunda ve vietnamské tržnici. A navíc se prodává evidentně nastrčeným prostředníkům, za nimiž stojí neznámé skupiny. Nechejme promluvit samotného majitele, který poskytl rozhovor pro Hospodářské noviny (5. 2. 2008).

"Letecká nákladní přeprava má perspektivu, já tomuto oboru věřím. A banka UniCredit se mi proto nebála na koupi carga ČSA půjčit." Takhle jednoduše vysvětluje Kamil Slavík záhadu kolem skutečného kupce carga, jež se podle něj "naprosto uměle" vytvořila. Sami vrcholní státní úředníci přitom několikrát opakovali, že Slavík není jediným kupcem. Že za transakcí v hodnotě 736 milionů korun vedle něj stojí ještě někdo další. "Jsou to nepřesné informace," prohlašuje Slavík, jenž je nyní předsedou představenstva nové firmy Skyport."

Ze stejného článku ještě vyberme tyto charakteristické odpovědi pana Slavíka (nar. 1943). Dejme slovo člověku, který si právě koupil jen tak státní společnost Cargo.

HN: Čím dalším jste UniCredit přesvědčil, že investuje do správného člověka?
Projekt koupě carga nebyl postavený na zázemí silné a známé společnosti, ale na mých zkušenostech v tomto oboru. A na plánu restrukturalizace a dalšího rozvoje ruzyňského terminálu. Měl jsem příležitost projekt nového terminálu připravovat. Já osobně se v tomto oboru pohybuji už dvacet let a myslím, že docela úspěšně. Poslední tři roky jsem pracoval na řadě přepravních a logistických projektů. A to jak v tuzemsku, tak v Evropě. Ale mimo to i v zámoří.

HN: Peníze tedy poskytla jen banka, nikdo další za transakcí nestojí?
Jednalo se o poměrně složitý model strukturovaného financování, v němž ovšem hlavní roli hrál právě úvěr poskytnutý bankou UniCredit. Část prostředků jsme získali emisí dlužných cenných papírů.

HN: To znamená dluhopisů?
Dlužný cenný papír se nakupuje s úmyslem držet jej jako investici do splatnosti. Pro naši firmu je podstatné, že obchodní plán po koupi aktivit terminálu a nastartování restrukturalizace běží podle předpokladů.

HN: Domluvil jste se s někým, že tyto papíry odkoupí?
Nenabízejí se dům od domu, ale prostřednictvím specializovaných společností."
(Konec citace článku v HN)

Závěr

Dlouhé citace ukázaly, jak se zachází ze státním majetkem. Jde o řízený výprodej státního majetku do rukou různých známých a kamarádů. Cena za Cargo možná nebyla úplně špatná, ale prodej je z hlediska státních zájmů naprosto nesmyslný. Pomohli jsme jsme jednomu spekulantovi k penězům, nic víc. Prakticky se nechá zbankrotovat státní firma nedbalostí managementu, a pak se prodá. A to v situaci, kdy máme největší deficit rozpočtu a jsme v hospodářské krizi. Navíc je zadávání zakázek spojeno s velkou korupcí a nehospodárností. V EU statistikách je jasně dokázáno, že státní investice děláme příliš draho a zdlouhavě. Tomu odpovídá jednak zoufalá úroveň čerpání z EU fondů a jednak stálé propadání Česka na úrovni oficiálně sestavovaného žebříčku korupce. Klikněte si na poslední hodnocení TIC ze dne 18. 11. 2009, kdy jsme klesli na 52. místo. Koncesní koalice vesele kupčící s naším společným majetkem představuje skryté odčerpávání miliardových částek s našeho rozpočtu. Za tyto peníze bychom mohli udělat mnoho dobrého - jen je mít.

Výroba zákonů na objednávku

Politické strany mají rozdělené ministerské rezorty, včetně agend státní správy. Tím dostaly možnost udělovat léno k obživě pro věrné leníky a družiníky, kteří složili přísahu. A nezapomínají ani na spřátelené firmy. Tento přístup k správě věcí veřejných je prosazovaný na všech úrovních formou personálních dohod o obsazení postů náměstků i vedoucích odborů na jednotlivých ministerstvech. A všechno už je hezky zaběhnuté ve stylu známé fráze „napříč politickým spektrem“. Mnoho vlád se různým dílem podílelo na nastolení tohoto stavu. Začátkem na této cestě byla opoziční smlouva. Poslanci všech politických stran nesou vinu za tento stav. Schvalováním účelových zákonů pomohli zavést koncesní systém dojení státu.

Důsledky koncesní koalice napříč politickými stranami se ukázaly v plné nahotě, když krize zkomplikovala přístup k úvěrům pro financování státního dluhu a samozřejmě omezila zdroje rozdělované pro jednotlivé koncesionáře. Důsledkem tohoto stavu je neuvěřitelně drahá a zoufale nevýkonná státní správa. Koncesní zájmy velí, aby stát na každou pitomost najal právní kancelář. Externí "vládní poradci" mají přímou vazbu na lobisty a upravují podklady pro jednání vlády podle telefonátů různých firem a zájemců. Lobisté mají přímý vliv na rozhodování, a k tomu musíme připočíst i osobní přátelské vztahy. Vzniklý propletenec vazeb má mnohem nebezpečnější podobu než na první pohled vypadá.

Pavučinka vztahů

Celý systém dojící linky na naše daně připomíná pavučinu. Ve středu je státní rozpočet spravovaný velmi liknavě. Je notoricky známým faktem, že nefungují kontrolní mechanismy bránící masovým defraudacím. Vyjmenujme jen ty nejdůležitější mezery.

  • Absence závazných pravidel pro vyššího státního úředníka
  • Nefunkční protikorupční policie
  • Podivná existence vrchního kontrolora NKÚ
  • Nezájem poslanců v kontrolních výborech
  • Účelové úpravy zákonů prováděné formou komplexních pozměňovacích návrhů


Vlákna pavučiny propojují koncesionáře přímo na státní rozpočet. Toto je nová forma bezpečného podnikaní v Česku umožněná jen několika privilegovaným skupinám. Postup je celkem jednoduchý: nejprve proběhne výroba zákona na objednávku. Pak vložením vsuvek do zákona formou komplexního pozměňovacího návrhu (tzv. "přílepky") vznikne přímé napojení podnikatelů na státní rozpočet.
Vznik koncese
Popišme krok za krokem vznik funkční koncese. Představme si modelovou situaci: Máte firmu která obchoduje se stravenkami. Zaměstnavatelé nakoupí poukázky, jsou při tomto nákupu daňově zvýhodněni. Tyto poukázky pak dají svým zaměstnancům k placení za stravovací služby Vláda se najednou rozhodne zrušit toto daňové zvýhodnění zaměstnavatele jako nesystémové. Vy jako firma máte problém. Klesne vám obrat i zisk při menším nákupu vašeho produktu. Pokud ovšem podnikáte v Česku, postupujte podle následujícího návodu:

Najmete lobistu, nejlépe kamaráda předsedy vlády. Ten vysvětlí premiérovi, že tento nápad není z vašeho a ani z premiérova hlediska dobrým nápadem a proto by ho vláda neměla dál prosazovat.

Lobista obejde poslaneckou sněmovnu a každému důležitějšímu poslanci vysvětlí jaký likvidační dopad bude mít na voliče tato neblahá novela zákona XX. Okamžitě přes spřáteleného poslance nabídnete řešení formou komplexního pozměňovacího návrhu, který už je připraven v paragrafovém znění přesně tak jak potřebujete. Tato forma zaručuje, že nikdo bez podrobného několikahodinového studia původní předlohy a pozměňovacího návrhu nepochopí, co tím vlastně myslíte. Měníte-li v odstavcích jen slovo, nebo přidáte předložku, pak poslanec potřebuje hodně velkého specialitu, aby tomu rozuměl. Na to nemá ani čas ani peníze ani zájem. To všechno máte vy.

Najmete partu novinářů, popřípadě šéfredaktorů novin a spustíte vysvětlovací kampaň. Sérií rozhovorů s politiky naprosto zamlžíte podstatu sporu. Je-li možné zdůraznit ideologické rozdíly v náhledu na problém, opřete se do toho, to je vaše šance. Také je dobré ukázat, jak X pifku na Y a proto musí rozhodovat tak a tak. Mlžením zmatete voliče, protože tisk se už dávno nesnaží informovat a je na prodej. Tím odřežete poslance od jejich voličské základny.

Před klíčovým hlasováním zkusíte pro jistotu pár špinavých triků. Pomluvu v tisku na předáka opozice, který stojí proti vašemu návrhu. Dopis rozhořčených pracujících apod. Ideální na toto jsou internetové sociální sítě typu Facebook. Den před hlasováním ve večerních zprávách mediální dezinformace okomentuje hlasatel televizních novin s tím, že právě toto říkají přátele na Facebooku. Jistě to musí být mínění celého národa.

Vyhrajete hlasování, je schválen váš komplexní pozměňovací návrh a problém je vyřešen Zajímavá je rozprava k tomuto bodu na 28.schůzi doporučuji přečíst vystoupení pana Kalouska tehdejšího ministra financí ve vládě ODS. Novela zákona, která mohla zablokovat celé podnikání ze stravenkami byla včas změněna a riziko eliminováno.

Když jste zachránil trh, sežerete vaše konkurenty v branži. Máte přece dobré přátele, renomé na trhu a můžete proto za svého konkurenta nabídnout cenu. Takovou nabídku pochopí každý rozumný akcionář a prodá.

Váš vliv na trhu je dominantní, a proto i vaše pozice u přátel se výrazně zlepšila. Hrajete už extraligu a máte na to. Chce to jen pevnou vazbu na státní rozpočet. Vaše cash flow musí běžet ne podle požadavků zákazníků, ale podle kalendáře. Právě toto je revoluční změna v řízení firemních finančních toků. Pevná kalendářní vazba zpřehlední vaše finanční plánování, získáte jistotou v podnikání, vstoupíte do jiné dimenze.

Spustíte osvědčený plán, novináře, noviny, poslance a tentokrát i ministry a pár členů vlády. Je to dražší, ale má se to jako s pojištěním, je to prostě cena za jistotou. Změnou dalšího zákona XX dosáhnete stavu že například část sociálních podpor bude vyplácena prostřednictvím vašich nových úžasných poukázek. Nový trh udělá nové přátele a kolo se určitě bude točit dál. Máte svoji koncesi. Jste ve svém oboru v Česku ten nejlepší.

Poukázka v praxi

Toto není fikce. „Stravenková lobby" napřela své síly a přesvědčila poslance ke schválení novely zákona o sociálních službách. Ten obsahoval zavedení poukázek na péči a Ministerstvo práce a sociálních věcí podle něj má vyhlásit tendr na jediného dodavatele těchto poukázek. Právě proto novela čelila ostré kritice. Ale marně. Na konci června ji podepsal i prezident Václav Klaus. Komunisté v rozpravě vzpomínali na časy První republiky (1918-1938) hudrali do sněmovních mikrofonů něco o žebračenkách. No ale věřte něco komunistům, že. Detalily k zákonu najdete zde . Vyhlášen 1.7. 2009 ve Sbírce zákonů v částce 61 pod číslem 206/2009 Sb.
§ 18a Způsob výplaty příspěvku ve stupni I (lehká závislost) osobě starší 18 let

(1) Osobě starší 18 let, která má nárok na příspěvek ve stupni I (lehká závislost) ve výši 2 000 Kč, se vyplácí část tohoto příspěvku ve výši
a) 1 000 Kč způsobem uvedeným v § 18 odst. 3,
b) 1 000 Kč formou poukázky nebo formou elektronického platebního prostředku určeného k úhradě za sociální služby poskytnuté této osobě poskytovatelem sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb podle § 85 odst. 1.

Citujme ze serveru Aktuálně.cz( 5. 11. 2008), autorka Lenka Smyčková:

"Žebračenky budou pro všechny chudé. Bez rozdílu . Poukázky od firmy Accor Services používají některé obce už dnes. Prý se osvědčily např.Brno, Praha, Litvínov - Všichni chudí, kteří dostávají sociální dávky v hmotné nouzi, budou mít od ledna v peněžence alespoň o třetinu skutečných peněz méně. Místo nich totiž dostanou jen barevné poukázky na nakoupení základních potravin a hygienických potřeb."

Pan Kalousek měl tenkrát pravdu. Začalo to vycházet na světlo, když vláda předložila sněmovně návrh zákona 27. 2. 2008 Novela zákona o dani z přidané hodnoty. Rozprava byla tehdy pěkně zmatená, ale pan poslanec už asi opravdu tenkrát věděl své. Byl asi lépe informován o legislativních plánech svých ministerských kolegů. Na intuici a zásadovost, tak na to v jeho případě skutečně nevěřím. Na realizaci vzniku koncese (česky: přímé dojení státního rozpočtu podle zákona) se podílelo i Ministerstvo práce a sociálních věci pod vedení pana Nečase. Do konce to dotáhl až nový ministr pan Šimerka. Jemu budiž přičtena všechna zásluha o toto zdárné dílo.

Tolik k jedné úspěšné podnikatelské operaci. Vše bylo dobře připraveno a jelo se podle not výroby zákona na objednávku. Byli do ní zapojeni poslanci a ministři různých stran, které spolu na oko válčí před kamerami mikrofony. Celé spiknutí proti našim peněženkám nazýváme koncesní koalice. Někteří poslanci z ČSSD a KSČM byli v této věci natolik odvážní, že se zdrželi hlasování. Proti byl jeden jediný hlas Miroslav Kalousek. Bohužel svůj postoj k zákonu neobjasnil a v rozpravě ve třetím čtení už nevystoupil.
Výsledky hlasování 56. schůze (13. 5. 2009), Novela zákona o sociálních službách:
NÁVRH BYL PŘIJAT PŘÍTOMNO=124 JE TŘEBA=63 ANO=101 NE=1
Firmám napojeným zákonem na státní rozpočet pokvete pšenka i v čase krize. Počet chudých bude trvale narůstat, a tím i počet vydávaných žebračenek v oběhu.

Závěr

Po dvaceti letech sametu stát směřuje do kalných vod české oligarchie. To ovšem znamená, že pomalu končí demokracie, protože my jako občané už nemáme do spousty veřejných věcí co mluvit. Strany se rozhodly podnikat pomocí zákonů a k této kleptokracii si vyhlédly specifické firmy, v nichž mají své kamarády. Tím páchají zásadní podvod na voličích. K rozkrádání veřejného majetku přes zákonem udělované koncese pochybným firmám je nikdo z nás nepověřil. Občané reagují na stranickou kleptokracii zatím jen tím, že do takových stran nevstupují. Mnohé partaje proto začaly "velrybařit" (termín od ústecké ODS), a pro své vládnutí už dokonce nakupují i členskou základnu. Pokud se strany staly náhončími velkého byznysu, jak mohou zastupovat naše společné zájmy? Bohužel se bojíme, že koncesní systém zákonů a kšeftů na objednávku se spojil se všemi současnými parlamentními stranami naprosto neprůstřelným způsobem. Tolik k současnému stavu české demokracie.