Politici vládních stran se proti fondu ESM v Německu nepostavili. Ani soudci německého ústavního soudu, který vlastně ústavním soudem ani není, protože země řádnou ústavu nemá. Svým rozhodnutím ukázali, že nepřímo slouží mezinárodní finanční banksterské mafii, a nikoliv zájmům svého lidu. Signatáři petice představují celkem 37 000 představitelů aktivistů a mezi nimi řada renomovaných vysokoškolských profesorů ekonomie a práva, poslanci z více politických stran a spolků. Založili občanské sdružení Více demokracie a podali největší ústavní stížnost v historii tohoto soudu. Dnes padl definitivní rozsudek a stížnost byla zamítnuta.

Německo má platit prozatím do fondu ESM celkem 190 miliard eur. Stěžovatelé vidí v přijetí závazku ohrožení nezávislosti státu. Při sestavování státního rozpočtu země dochází k naprosto nepřípustným zásahům zvenčí, a navíc na nemorální pomoc bankám místo obětem jejich praktik. O tom píšeme na e-republice pořád, stačí si zadat heslo “bankovní socialismus”. Předseda Ústavního soudu v Karlsruhe Andreas Vosskuhle sdělil národu, že cesta z dluhové krize Evropy má vlastně přednost a musí „být ústavně průchodná“. Na jedné straně ale zdůraznil, že německý Bundestag „se nemůže vyvléci z odpovědnosti za rozhodování o státním rozpočtu, o příjmech a výdajích státu, musí ale na druhé straně rozhodovat s ohledem na mezinárodní a evropské závazky“. I toto varování politikům zaznělo v rozsudku. Bankovní závazky musí Německo zohlednit v plné výši při sestavování ročních rozpočtů. Horní hranici výše příspěvku do fondu ESM, který bude spíše zachraňovat velké mezinárodní bankovní žraloky než ekonomiku zemí na dně, však soud v Karlsruhe nestanovil. Současně se vyjádřil, že přijetí fiskálního paktu nenutí Německo vzdát se trvalého vlivu na hospodářskou politiku státu. Soud postupoval tak, aby se vlk (ESM) nažral a koza zůstala celá, protože podtrhl odpovědnost politiků za chod země.

Jenže rozsudek otevírá legální cestu k vyrabování Německa. Evropské státy musí přispět částkou 700 miliard na základní kapitál fondu, každý dle kvóty, kterou má v ECB. U Německa to znamená 27,15 %. V Evropské centrální bance už rozhodně Němci ztratili rozhodovací vliv. ECB je již plně v rukou jižní banksterské elity, která se řídí pokyny odjinud. Právo a demokracie její představitele nezajímají. Kroky k velkému evropskému bankovnímu fúzování byly učiněny. Buďte sbohem spořitelny, etické banky a kampeličky! Stresstest proběhne, řízen správnými lidmi, ve prospěch jejich bankovních „přátel“.

O tom, kdo přežije, nerozhodne určitě nějaký trh, nebuďme naivní. Těm „správným hochům, co spolu mluví“ se posílí vlastní kapitál nově vytištěnými eury, jako se to děje momentálně v Itálii, a velký hon na malé rybičky může začít. Na bankovním poli se děje tolik nepravostí, že ani nemáme kapacitu o všem informovat. Největší loupež století je financování soukromých bank za peníze daňových poplatníků z fondů ESM. Odsávání peněz přes daně do děr bankovních bilancí a škrty celých států, kterým se politici přes protesty občanů nedokázali postavit, se stalo každodenní realitou. Jenom bezcharakterní pitomci ještě vykřikují, jak si žijeme nad poměry. Normální neaktivní Němce, kteří říkají směrem ke kritikům, „vždyť se nám daří dobře“ a sledují pouze to, co jim naservírují mainstreamové presstituky, čeká brzy velké probuzení.