Island vyhrál u Evropského soudního dvora v Lucemburku klíčovou kauzu týkající se zkrachovalých bank. Soud dal za pravdu státnímu rozsudku, který odmítl z daní islandských poplatníků zaplatit ztráty britských a holandských bank, které napumpovaly přes 10 miliard dolarů do spekulací ve zbankrotované Icelandic bank.

Rozsudek obchodního soudu (European Free Trade Association, EFTA) nedal za pravdu žalující straně, která se snažila dokázat, že Island porušil evropské obchodní dohody. Na rozdíl od Česka (kauza IPB), Irska či USA tento stát odmítl sanovat účty cizích státních příslušníků a držitelů akcií. To vzbudilo velkou nevoli zejména ve Velké Británii. Ta naopak použila zákon proti terorismu k tomu, aby zkonfiskovala v Británii účty islandské Lansbanki, která byla pobočkou Icelandic bank. V nedávném rozhovoru pro britskou TV komentoval islandský prezident Olafur Ragnar Grimsson rozhodnutí britské vlády následovně: “Jsme společně s Al-Káidou a Talibanem na jedné listině. A to jim my Islanďané nikdy nezapomeneme.”

Po bankovním krachu 2008 se vyděšená a zahraničními bankami vydíraná islandská vláda snažila urovnat dluhy citované Icelandic bank. Ale rozhořčení Islanďané ve dvou referendech odmítli vládní návrhy. Bankrot se týkal vkladů ve výši 85 miliard dolarů, převážně zahraničních klientů, kteří spekulovali na úrokovou míru. Soud v Lucemburku tyto nároky neřešil, ale pouze malou část jiných bankovních vkladů od zahraničních klientů. Islandská banka i tak vyplatila na odškodném přes 4,5 miliardy dolarů různým organizacím i jednotlivcům.

V každém případě je jasné, že občanská referenda Islanďanům (celkem 0,5 mil. obyvatel) zachránila po krachu bank miliardy dolarů vlastních daní. Neschopná vláda odpovědná za původní krach by v klidu nechala vlastní lid úplně ožebračit, kdyby se nepostavil na odpor. Výsledkem byl nejprve soudní proces s islandským expremiérem. Zvláštní soud v Reykjavíku, speciálně ustavený pro posuzování trestní odpovědnosti politiků, rozhodl v březnu 2012, že premiér je vinen jen v jednom ze čtyř bodů obžaloby. Geir Haarde tedy nepůjde sedět na dva roky, což byl trest, který mu původně hrozil. Soud však nevzal jeho klasickou obhajobu, že jako premiér země o ničem nevěděl, a proto také za nic nenese odpovědnost. Odvaze a občanské moudrosti Islanďanů dal nyní za pravdu i Evropský soud. Rozsudek má velký význam, protože zakládá precedens i pro další podobné případy.