Dne 20. listopadu 2012 při útoku armády na okupované pásmo Gazy (tzv. “Pillar of Defense”) zaútočil Izrael raketou na řádné označené vozidlo dvou novinářů ze stanice al-Aksa TV. Kameramani Mahmoud al-Kumi a Hussam Salama (viz anotace) zemřeli ve vozidle, které vidíte na obrázku.



Muž na obrázku je šéf al-Aksa TV, Mohamed Abu Oun, který po smrti novinářů navštívil místo činu. Vojenský vyšetřovací výbor izraelské armády se dodnes k incidentu nevyjádřil, protože jej prý stále "vyšetřuje". Ironickou dohru měla tato událost v květnu 2013 ve Washingtonu, kde se otevíralo Muzeum novinářů. Toto Newsmuseum mělo připomenout smrt všech 84 žurnalistů, kteří byli zabiti v různých konfliktech roku 2012. Mezi nimi měli pochopitelně být i oba zmínění novináři. Židovské lobbistické organizace sdružené v Anti-Defamation League však dosáhly odstranění těchto dvou obětí ze seznamu s tím, že nejsou členy "legitimní novinářské organizace". Televize Al-Aksa je totiž oficiální TV na území Gazy, kterou kontroluje Hamás.

Vraťme se k další oběti bojů o Sýrii. V článku V Sýrii byla zabita známá novinářka Yara Abbas jsme psali, že tato vládní novinářka byla zavražděna povstalci při reportáži v Kusajru dobývaného vládními vojsky. Její poslední video natočené přímo z bojů o Kusajr najdete zde.


Z celkem 70 novinářů zabitých ve válečných zónách na celém světě v roce 2012 bylo 28 z nich zabito v Sýrii. Také o smrti této a dalších novinářů pracujících na straně syrské vlády a zavražděných povstalci se u nás téměř nikdy nemluvilo, ani v západních médiích. Západní propaganda se stala stejně stranickou jako zdejší vlády.

A podobný příklad jsme uvedli z Egypta. V článku Fakta o Egyptě II jsme uvedli toto video.


Ukazuje poslední vteřinu života egyptského novináře Ahmed Assema. Zastřelil ho v následující vteřině armádní ostřelovač, kterého vidíte v záběru. I jeho smrt a dalších novinářů zabitých při natáčení demonstrací byla zahalena mlčením na straně provládních médií, například v USA podporující armádní pučisty. Kulkou vojáků byl v ten den zastřelen kameraman Mick Deane britské televize Sky News. Druhou obětí se stala jen o chvíli později novinářka Arabských Emirátů Habiba Ahmed Abd Elaziz.

Připomínka statečných žurnalistů na frontové linii je zvláště důležitá v krizových momentech jako bylo povstání v Egyptě rozdrcené armádou či příprava na vojenské napadení Sýrie, které chystá Západ pod vedením USA. Propaganda a fakta nejsou totéž, jak by se u nás mohlo zdát při nečinnosti zdejších novinářů. Pro jejich inspiraci uveďme článek Investigativní novinářka o novodobém otroctví v Amazon.com, v němž zmiňujeme práci investigativní reportérky Mac McClellandové. Ta se nechala zaměstnat jako skladištní dělnice u společnosti Amazon.com a popsala zdejší pracovní podmínky. To udělala již podruhé, předtím se nechala zaměstnat ve skladišti v Ohiu.

Na závěr vzpomeňme práci dalšího z novinářů, jehož jméno se již několikrát objevilo v souvislosti s pokřiveným "bojem proti teroru". Článek Jemen propustil novináře uvězněného na žádost Obamy zmínil jemenského novináře jménem Abdulelah Haider Shaye, který provedl nezávislé vyšetřování jednoho amerického útoku v Jemenu a byl za to uvězněn. Novinář Abdulelah Haider Shaye se stal v očích v USA teroristou, protože odhalil jejich teroristické praktiky.

Jeho kolega americký novinář Jeremy Scahill ve filmu Dirty Wars nechává vystupovat tohoto politického vězně jako jednu z prominentních postav popisující špinavé války Západu. Trailer filmu najdete zde.


Jeremy Scahill také natočil zajímavý dokument o největší žoldnéřské firmě v USA jménem Blackwater, později přejmenované na Xe Services LLC a nyní na Academi LLC. Smrt těchto žoldnéřů se nepočítá do oficiálních statistik, operují fakticky mimo zákon a pobírají snad 40 % operativního vojenského rozpočtu.


Význam těchto privátních armád trvale roste, protože v konfliktech jako byl Irák nebo je dnes Sýrie, státní moc jen těžko zdůvodní svým občanům smrt vojáků z řádné armády.

Připomeňme všechna tato jména a další vězně svědomí jako Bradley Manning, uprchlíky jako Edward Snowden či politicky zaměřené skupiny hackerů jako Anonymous, Wikileaks a další. Jejich práce se stala téměř nepostradatelnou v dnešním světě, kdy peníze začaly kontrolovat politickou moc a ta zase téměř kontroluje média. Stačí se podívat na domácí politickou a mediální scénu.