První tematické číslo k volbám pod názvem Zamlčená témata voleb 2013 se věnovalo ničení budoucnosti země prováděné zejména skrze ničení střední třídy. V Česku je to jednoduché z toho důvodu, že Zákony ve Sněmovně manipulují lobbisté a hlasují o nich diletanti . Nyní se věnujme dalšímu velkému tématu o němž žádná z partají nechce doopravdy mluvit. Z čeho budeme žít?

1. Pravicoví a levicoví mimoňi

Volební programy zavedených partají jsou opsané z minula a předminula, protože v jejich sekretariátech a tudíž i ve Sněmovně sedí stále stejní exempláři. Již dvacet let žijí z politiky a mají na to živnostenské oprávnění volebně vydané námi, plátci všemožné daně a všemožně okrádaných občanů. Ale o politiku se zajímáme pouze jednou za 4 roky, takže tento zvrhlý systém může vesele běžet dál. Občas do něj naskočí nějaká nová, oligarchy sestavená partaj, a cirkus může vesele pokračovat. Slušní lidé, kteří i nyní kandidují minimálně v jednom novém uskupení, jsou jinými slušnými lidmi odepsáni právě proto, že jim z principu nikdo nechce věřit, že doopravdy slušní jsou. Jak by také slušní být mohli, když jdou sami od sebe do politiky? Takže máme zaděláno na oligarchický fašismus a podívejme se, která témata všechny strany zametly pod koberec. V zásadě jde o dvě provázané věci, které se týkají vize budoucnosti.

  • Žádná kandidující partaj nemá strategickou koncepci rozvoje ČR, o níž by se dalo seriózně diskutovat.
  • Všeobecné referendum není samospasitelné, protože strany potřebují k aktivizaci společnosti jasnou vizi a splnitelný program.
  • Participativní demokracie v podání levicových větroplachů je prázdná forma v momentu, kdy se lidé nemají možnost rozhodovat o strategických záměrech regionu i státu. A ty musí někdo připravit.
  • O pravici je vzhledem k těmto volbám zbytečné psát. Modré straky a TOP 09 své ksichty už fakticky ani nemohou dát na plakáty, lidovci se ztrapnili už po několikrát a Babiš chce vést stát jako svou soukromou firmu.

Takže to shrňme. Levice je myšlenkově bezzubá, žije v ideologických schématech 19. století a nevidí skutečné zápasy o demokracii a o sociální stát. Současná česká pravice si už vybrala autoritativní formu vlády napojenou na oligarchická centra. Ale stát a společná věc všech občanů existuje, a může dopadnout jako v Řecku. Podívejme se, co je ve hře.

2. Stát už nám téměř nepatří

Vládnoucí partaje vlastní či oposmluvní hloupostí už po dvacet let ničí samostatné hospodářské zdroje státu. Kdo vlastně v této zemi skutečně vládne, bez ohledu na volby? Citujme z analýzy ČSÚ.

ČSÚ: Váha finančních a nefinančních firem pod zahraniční kontrolou v české ekonomice stoupla během let 1995-2009 z méně než desetinových podílů na počátku sledovaného období na 42,5% celkové produkce, na 47,7% v případě mezispotřeby a 30,6% hrubé přidané hodnoty v ekonomice.

Takže na začátku Klausovy transformace nám patřila celá česká ekonomika a stáli jsme před reálnou možností, jak utvářet její vývoj. Nyní, po dvaceti letech mafiánského kapitalismu, neo-neokolonialismu a koncesního státu, již fakticky nemáme možnost, jak stát někam vést. Viz články Kalouskův závod ke dnu a o rok později napsaný Kalouskův závod u dna . Nebo si přečtěte analýzu Ilony Švihlíkové Proč je ČR kolonie . Nebo se podívejte na Debatní klub, na němž se redaktoři e-republiky programově a ideově podílejí.


Výsledek? Naše zdroje a práce patří někomu jinému v zahraničí, kdo fakticky rozhoduje o naší budoucnosti. A o tom by všechny kandidující partaje měly konečně mluvit. A hlavně o své minulé odpovědnosti za tento stav.

3. Drahá práce a zničení pracující

Nejprve konstatujme daný stav. Práce je v Česku silně zdaněna, a to zejména kvůli odvodům na sociální a zdravotní pojištění a Kalouskovu sebevražednému nápadu ohledně DPH. Z velkých ekonomických hráčů, bank a přímých zlodějů tady daně pochopitelně nikdo neplatí. A ani platit nebude, protože to občany vůbec nezajímá, a tudíž ani vládu, ani partaje. A to na rozdíl od Orbánova Maďarska, o němž se ale u nás nesmí nahlas mluvit. Mnohé partaje zprava i zleva slibují, že nezvýší daňové odvody, tak se jim podívejme na zoubek.

KSČM chce DPH snížit (5%, 19%, 0% léky), ale nijak zvlášť se nezabývá, kde tyto miliardy vezme, když nebude danit telekomunikace, banky, energetické zdroje a nadnárodní společnosti jako to udělal Orbán v Maďarsku. Socdem zavede automatické pokladny a tím kosmeticky upraví deficit, který je 10x větší než přínos pokladen. Levice tedy půjde na eskalaci dluhu. Vládnoucí pravice už stát zadlužila a nyní jej pošle do kytek na řecký způsob, viz dva roky starý článek O máslu a chlebu . A ještě jako TOPka s oligarchickou ODS zničí střední třídu, viz naši analýzu Fatální osud české střední třídy v minulém volebním čísle. Deficit budou pravičáci kompenzovat například zvýšením majetkových nebo spotřebních daní, což definitivně zničí střední třídu, která své domy, dílny a drobný investiční kapitál potřebuje k životu. Babišovci, aneb noví baťovci (viz Baťův vzor Mussolini) si zavedením jednorázových odpisů na náš úkor zvednou účetní hodnotu firem. Zlepšenou technologií zvýší nezaměstnanost a nechají padnout sociální stát. Přitom nechají své poslance vykřikovat, že kdo chce pracovat, ten si práci najde, jako oni.

3. Rostoucí státní a obecní dluh ukazuje na trvalou neschopnost partají a na lhostejnost občanů

Podívejte se na příklad města, kde právě proběhlo místní referendum o vlastních zdrojích a o vlastní budoucnosti, viz článek V Liberci se koná místní referendum proti prodeji obecního majetku . Zdejší občané se ani neobtěžovali přijít v dostatečném počtu k urnám, aby krádeži obecního majetku zabránili. Přitom je stejní zloději okradli ve velkém už dvakrát za posledních 20 let, a to v celkové výši městského dluhu zvíci dvou miliard. Místní političtí zloději sebrali občanům města veškeré cenné pozemky a zastavili městský majetek, aby mohli přes zbytečné stavby rozkrást ještě i fondy EU. Stejný osud nyní čeká český státní dluh na vázaný na obecní zdroje státu.

Nezájem o státní ekonomickou politiku a o tvorbu vlastních zdrojů je stejně katastrofální jako stav vykradených městských pokladen. Města nemají z čeho žít, protože si už nechala všechno rozkrást. Podobně ani stát už téměř nic cenného nevlastní, a navíc nemá ani žádnou ekonomickou vizi. Zahraniční firmy a české odnože v Holandsku a v jiných daňových rájích, které tuto pracovní kolonii vykořisťují, si z ní berou, co potřebují, tj. zdroje a zisk. A velkomyslně nechávají na nás, občanech, abychom si ze svého financovali zbytek sociálních, zdravotních, školských a jiných veřejných výdajů. Pak není divu, že je tady drahá práce a ještě dražší živobytí, například i ve srovnání s bohatým Německem.

Podívejme se na růst státního dluhu, jehož analýzu jsme dělali již před rokem, viz Český státní dluh (1989 - 2011) . Jen za rok 2011 tvořil odliv dividend více než 175 mld. Kč, bilance výnosů pak celkově zaznamenala deficit téměř 272 mld. Kč. Běžný účet skončil v deficitu přes 109 mld., a to navzdory faktu, že ostatní tři bilance běžného účtu (zboží, služby, běžné převody) byly v plusu. Ještě horší byl rok 2010, kdy odliv dividend zaznamenal dokonce téměř 192 mld. Kč. Odliv dividend navíc již od roku 2006 překračuje sumy reinvestovaného zisku. Jinak řečeno, stát nechává ze země utíkat bohatství vytvořené naší prací. A nijak se nestará o to, aby měl vlastní zdroje, které mu naší prací můžeme vytvořit. Zdejší politici zprava i zleva si asi myslí, že zde německé montovny budou věčně.

Jinak řečeno: strany správně počítají s neznalostí a neinformovaností voličů, které strategie hospodářského růstu vůbec nezajímá. Viz příklad z Liberce, kde ohromným úsilím aktivistů došlo k tomu, že město proti své nejhorší vůli muselo nechat rozhodnout občany o dluhu a o správě majetku přímo v referendu. A občany vůbec nezajímalo, že přijdou o poslední obecní zdroje, které jim mohly zlevnit živobytí. Kdyby takto hloupě fungovalo Švýcarsko, do deseti let by bylo úplně na huntě.

4. Z čeho bude ČR žít?

Jak vidíte, je to kapitální otázka, na níž současné mocichtivé partaje nemají žádnou odpověď. A hlavně ji ani nehledají, protože tuto otázku jim nemyslící voliči vůbec nekladou. Bez strategie ekonomického rozvoje se propad státu nezastaví. Shrňme to. Růst dluhu je u nás dán dvaceti léty diletantského řízení státu, na němž se postupně podílely všechny staré partaje a všichni oligarchové, nyní politicky aktivní. Článek Proč nás Temelín zničí ukazuje na typický způsob "českého" rozhodování, které nebere v potaz budoucnost země. Neuvážené investiční rozhodnutí typu Temelín může přes akceleraci dluhu a dlouhodobou zátěží nerentabilního provozu zničit potenciál růstu na další léta. A hlavně: kdo bude vlastnit kontrolní balík dluhu k Temelínu, tomu bude patřit i zbytek českého státu.