Revoluce slavně zvítězila: Tymošenková obviněná z korupce je na svobodě, bývalý násilník Janukovyč, který si koupil hlasy, je zase bez funkce. Kyjev ovládly neofašistické ozbrojené gardy místo úřadů a policie. Ale protože to nejsou ani komunisté ani Putinovi lidé, tak to EU nevadí a udělalo z nich demokraty. Na Majdanu postříleli při hlavním zásahu kde koho, mimo jiné i nějaké Gruzínce, Čečence a ti zase na oplátku se zdejšími neofašisty zabili několik desítek policistů. Ti předtím nesměli použít střelné zbraně, proto měli tolik mrtvých. Regiony se rozdělily na prozápadní a na proruské. Nyní se uvidí, zda se udrží pohromadě "stát" Ukrajina vyrobený do nynější podoby Chruščovovým dekretem v roce 1954. Tento dekret k poválečným, původně polským oblastem, připojil i ruský Krym.

1. Boj o zemní plyn

Ekologicky slušné státy EU kromě Polska a Velké Británie zakázaly nebo zásadně omezily frakování, protože si nechtějí otrávit zemi a vodu pro další generace. O tomto nebezpečném způsobu těžby zemního plynu a ropy jsme psali v mnoha článcích, klikněte si na heslo "frakování". Ukrajina má velké zásoby plynu, který je možno frakováním získat. Podívejte se na tuto mapu rozložení zásob.



Následující graf ukazuje, že společnosti, které by ovládly trh s plynem, by vlastně měly v hrsti celé hospodářství Ukrajiny. Její ekonomika je zásadně závislá na fosilních palivech.



A nezapomeňme, že kromě ruského "daru" Ukrajině (viz článek Ukrajinští bojovníci za svobodu se mohou ohřát u zlevněného ruského plynu ) by západní společnosti kasírovaly Ukrajince ve světových cenách. Viz horní graf celkové kontroly těžby a distribuce plynu a růst cen. Další graf ukazuje, že je třeba privatizovat, a to rychle. Stát, tj. proruský Janukovyč, kontroloval většinu těžby a distribuce.



Odtržení západní části by vedlo k rychlé privatizaci plynařských společností, které jsou nyní z velké části pod kontrolou státu. A Západ už zde pilně těží. Viz tato dvě klíčová pole, kde se kontrakty pohybují v řádu 7 miliard dolarů.



Ovšem rozdělení Ukrajiny na západní část a přičlenění zbytku země k Rusku by znamenalo, že EU a USA ztratí kontrolu nad hlavní těžební oblastí v Donbasu. Zde vládnou ukrajinští kozáci, od mongolských časů věrni carovi a dnes Putinovi. Takže dělení země není ideální stav věcí, pokud se bohatství dá vykrást i nějak jinak, méně bolestně.

2. Tzv. "Third Energy Package" EU a obavy Rusů

Gazprom byl na Ukrajině vůči EU v ideální pozici. Fakticky mu patřila jak distribuce plynu tak i jeho produkce. Jenže nová doktrína EU, tzv. Third Energy Package správně v občanském zájmu rozdělila distribuci a těžbu či produkci energie. Je to jedno z mála pozitivních opatření EU, které slouží k rozbití monopolu těžařských a energetických společností.

Gazprom by tedy byl připojením nové Ukrajiny k EU bitý dokonce dvojnásobně. Nyní má monopol na výrobu a na distribuci plynu. Pokud by ovšem západní společnosti začaly plundrovat Ukrajinu frakováním (k čemuž by jistě došlo), pak po připojení Ukrajiny k EU skrze asociační a další dohody (např. přidružené členství) by Gazprom byl povinen jednat podle EU zákonů. To znamená, že by musel poskytnout plynové sítě i dalším těžebním společnostem a nemohl by na ně uplatňovat dosavadní monopol skrze proruskou vládu dnes již politicky mrtvého Janukovyče.

3. Kolonizace Ukrajiny

V předešlém článku nazvaném Ukrajinský gambit: koloniální EU versus imperiální Rusko jsme analyzovali důvody, proč EU a USA podporují finančně a politicky neofašistické strany. K jejich působení na Ukrajině a kolaboraci se Západem viz článek Po Ukrajině se šíří stejné paramilitantní plakáty jako byly v Egyptě . V analýzách chyběla jedna důležitá okolnost západního a ruského zájmu o tuto zemi, kterou jsme nyní doplnili.

Takže ve hře je nejen velká bitka o ukrajinskou černozem, ale také boj o zemní plyn a jeho distribuci ukrajinskými plynovody do západní Evropy. Zdejší frakování klidně může otrávit všechny Ukrajince dohromady a zamořit zemi pro následující generace. Milé a demokratické EU by to zajímalo asi stejně jako stav demokracie za předešlých zkorumpovaných prozápadních vlád, které k ní ovšem byly relativně vstřícné. Zato dovoz laciného plynu již rentabilizovanými plynovody z dob socialismu až do Evropy, to je jiná, řekněme neoliberálně-kapitalistická lahůdka. Proto se vyplatí financovat nějaké ty "bojovníky za svobodu" a podporovat zkorumpované politiky typu Tymošenkové. Tento scénář se nijak zvlášť neliší od západní podpory terorismu v Sýrii, viz seriál "fakta o Sýrii".