Sedí proti mně černovlasá, štíhlá, sportovně založená žena, tváří se inteligentně, sympaticky. A rozhodně má našim čtenářům co říci o způsobu, jak se u nás staví dopravní síť za miliardy z našich daní. A celý systém zneužívání daní už má za sebou první oběti z řad daňových poplatníků.

Můžete v krátkosti popsat vaši odbornou kariéru?

Vystudovala jsem vysokou školu v Brně, stavební fakultu, s odborností na dopravní stavby a skončila jsem v roce 1987. Přes nabídky zůstat na škole jako odborná asistentka jsem okamžitě šla do praxe a nastoupila jako technolog svařování u Mostního obvodu v Brně, u Českých drah. To byla skvělá léta. Stavební výluky tratí, práce v terénu, zajímaví lidé. Zejména mne fascinovala stavba mostů, to už je můj osud. Dělala jsem technologa svařování (vyráběli jsme tehdy mosty do 30 m) dílenské přejímky mostů, oslavy až do rána, když se dílo povedlo. Protože jsem je vlastníma rukama stavěla, předávala do užití a teoreticky studovala na úrovni završeného doktorátu, tak mohu snad říci, že o mostech něco podstatného vím.

A co se s vámi stalo po sametu?

Po revoluci jsem pracovala na Ředitelství drah v Olomouci, jako vedoucí odborně technický pracovník. Zase přejímky, práce v terénu, v létě, v zimě, pátek, svátek. Žádná dovolená, žádné volno. Vysoká profesionalita lidí, jak u firem, tak ve státní správě. Lidé si vážili jeden druhého a respektovali znalosti a kvalifikaci. Tím mne vlastně donutili si v rámci práce dodělat postgraduální studia, dodělat si kvalifikaci Evropského svářečského inženýra, Mezinárodního svářečského inženýra atd. Celkem 18 let jsem pracovala pro jednu britskou konzultační společnost. Deset let jsem také dělala supervize staveb financovaných Evropskou investiční bankou. Mám doktorát, jsem soudní znalec a čtyři roky jsem učila na Vysokém učení technickém v Brně. Při tom jsem vychovala dvě děti. Jak sami vidíte, nešlo o to je pouze uživit, ale při mé práci je slušně vychovat.

Co vás naučil život kočující stavbařky a vysoké státní úřednice?

Mám toho za sebou v životě hodně, ale to není hned vidět. Ale v případě konfliktů, vydírání a nátlaku se moje minulost jaksi „ozve“ sama od sebe a hned mi řekne, co mám dělat. A sebeúctu rozhodně ztratit nechci, protože tu není čím zaplatit. A jak sami víte, v miliardovém dálničním byznysu jde dnes zaplatit skoro všechno. Po zkušenostech a konfliktech si více vážím rovných lidí, kteří drží slovo. Zásadně nesnáším podrazníky, manipulátory, zloděje, a hlavně lháře. A nevadí mi, když někdo má jen základní vzdělání. Moji přátelé jsou slušní lidé, bez ohledu na jejich původ, postavení a vzdělání. Kdo nějaký čas žil ve stavebních maringotkách, obytných vagonech na trati, brodil se v blátě a mrznul a málem spával s helmou na hlavě, tak to zná.



A už jsme u vašeho nedávného působení ve státní správě v roce 2014. Pracovala jste v ŘSD jako ředitelka Úseku kontroly kvality staveb. Pak vás na hodinu vyhodili z práce. Stala jste se mediální hvězdou korporátek málem na 3 měsíce, gratulujeme...

A vidíte, bublina splaskla. Nikoho to už nezajímá, hlavně ne policii, kam jsem podala řadu trestních oznámení. Mám cejch nepřítele lidu, zrádce firem. S takovou „kvalifikací“ nemůžete dnes počítat s tím, že seženete úřednické místo ve státní správě. Podívejte se, kde dřív pracoval dnešní ministr dopravy. Jistěže neexistuje černá listina lidí (úsměv), kteří jsou zásadně nezaměstnatelní u stavebních firem a na ně napojených škol. Nejsme přece v komunistickém režimu, že ano...

Co jste tak strašného provedla? Jiní sedí na ŘSD celé roky a nedělají vůbec nic.

No, nic moc, jen to, co by měl každý slušný člověk dělat na mém místě. Říkala jsem pravdu o celém systému financování, stavebních prací a státní kontroly. Snažila jsem se zavést funkční systém v rámci daných možností. Kritizovala jsem ostatní nefunkční a líné zaměstnance ŘSD, potírala jsem korupci. Snažila jsem se o posílení pozice státu proti stavebním firmám. Získala jsem na žalobách pro stát od zhotovitelů téměř 300 milionů Kč.

Tak my vás navrhneme na státní vyznamenání.

Za co? Zatím jsem byla jen propuštěna z práce, tak nespěchejme. Výše uvedené jednání korporátní firmy zásadně neodpouštějí. Stát je přece k tomu, aby se mohl beztrestně vykrádat. Tak to chodí už od sametu. Bojovala jsem proti nevýhodným smlouvám pro stát, reklamovala jsem vady na stavbách silnic a dálnic, zaváděla jsem kontrolní mechanismy kvality. Pak jsem začala podávat trestní oznámení. Po mém odchodu všechno zrušili, celou moji práci hodili do koše. Moje jméno se nesmí ani zmínit. Moji přátelé v legraci říkají: “To je ta, jejíž jméno nelze na stavbách vyslovit.”

Proč vás vyhodili z místa, kde jste bránila poctivé využití našich daní?

K tomu jen stručně. Státní správa nefunguje tak, aby hájila zájmy daňových poplatníků. Projekty staveb silnic a dálnic jsou chybně vypracovány. Jsou od začátku nastaveny tak, aby umožnily významné vícepráce, někdy úplně zbytečné. Navíc se vše děje pod „dozorem“ korporátních firem, uplacených politiků a nečinných či neschopných orgánů státního dozoru. Tím postupně vznikla ve stavebnictví životu nebezpečná situace, kterou popíši v dalších článcích. Mimochodem, o tom připravuji materiál, který pro jistou vyjde v zahraničí. Každý ví, co se stalo ve Studénce, kdy most spadl přímo před jedoucí rychlík. Ani dozor ani projektant v konečném důsledku nemají trestně-právní odpovědnost za chyby, které způsobí. Základní kontrolní nástroje, které byly za peníze daňových poplatníků vytvořeny, byly zrušeny.

Oslabování kontrolních mechanismů státu komentujeme v domácí rubrice každou chvíli.

A situace ve stavebnictví je určitě téma pro váš web, který se věnuje tvorbě zákonů a provádí jejich kritiku. A také mne zaujala vaše iniciativa v případu vyšetřování zlodějen v pražské nemocnici Na Homolce. Vaše trestní oznámení sice ještě odložili a vyšetřovali vás, místo zlodějů. A ejhle, situace se za dva roky otočila a bývalý ředitel má co dělat, aby neskončil v base. Řekněme, že vyšetřování korupce ohledně dálnic je teprve v první fázi. Zatím jsem na trestní oznámení doplatila pouze já sama a pochopitelně i moje rodina. Ale až čas dozraje a někomu z mocných se to bude hodit, zase se to vytáhne. Proto musíme být připraveni.

Díky za pochvalu, budeme v této praxi pokračovat. Proto jsme vás oslovili, aby se trestně-právní řízení i ve vašem případě hnulo kupředu. Homolka 2.0 by nebyla marná...

Aspoň by média měla o čem psát, už zase jede jen sex a psi zapadlí v kanále. Jo, a ti uprchlíci... Navíc je děsivá další věc. Koncepce dopravní politiky státu neexistuje, prostě není. Protože nejste od fochu, tak si ani neumíte představit, jaký je to vývar pro velké korporace. Představitelé ministerstva dopravy nevědí, jestli upřednostnit železniční nebo silniční dopravu. Proč už 10 let nejezdíme vysokorychlostním TGV za jedinou hodinu „Brno-Praha“, a dnes málem i celou republiku? A kam dát kamiony? Strategie ještě v roce 1989 byla jasná: Umístit nákladní dopravu na železniční tratě. Nyní není absolutně žádná koncepce dopravy a v tomto korporátním blázinci nejspíš ani nebude. Každá lobby chvilku tahá pilku, výsledek je děsný. Proto se staví, jak se staví. A navíc za jakou cenu. A hlavně za tu budoucí cenu, která dnes vůbec není vidět. Cenu za naši pitomost a občanskou apatii zaplatí hlavně příští generace. A já mám dvě dospělé dcery. Naše generace už dostala, o co si koledovala. A kdo v tom nejede, ten si taky něco vykoledoval...

Tak podejte příklad klasického průšvihu.

Nebavme se o osudu dálnice D 8, to je tragická komedie sama o sobě. Ale jeden fakt je důležitý pro pochopení dnes již málem zločinného systému „práce“ firem a „dozoru“ státu. Sesuv na D8 zablokoval dostavbu dálnice a náklady na jeho sanaci se odhadují na 1 miliardu Kč. Kdo to bude platit? Těžko pojišťovny, když se o sesuvech vědělo již v roce 1994 a sesuv ve stejném místě vznikl již v roce 2010. Pojišťovny nejsou pitomé, jsou to jejich peníze, a ne peníze z našich daní. Těžko může někdo tvrdit, že sesuv vznikl vlivem přírodních jevů, které nebylo možné předpokládat. Všichni o tom vědí: projektanti, geologové, investor ŘSD, zhotovitelé a pochopitelně i pojišťovny. Můžete hádat dvakrát, kdo to bude platit. Stav v resortu stavebnictví a dopravy se vrátil před rok 2010. Všechny kontrolní mechanismy byly zrušeny, staví se bez správně nastavené kontroly, na čas se zastavily soudní spory na D47, nekontrolované penězotoky se zase otevřely. A k dispozici je ročně 80 miliard Kč, což je slušný balík.

Takže konečně žijeme v zemi, kde zítra znamená včera. A my jsme si mysleli, že si vycinkáme něco lepšího.

Jsem stavbařka, soudní znalkyně v oboru staveb, bývalá státní úřednice. Stát jsou moje daně, moje bývalá práce, moje současná přítomnost a po koncepční stránce i moje budoucnost. Nezapomeňte, že mám děti, které musí žít v prostředí, kde se dá lidsky žít. Slušně staví jen slušní lidé, je to řemeslo jako každé jiné. Pro mne byl naprosto směrodatný krizový rok 2014. Diskutovali jsme s některými lidmi z vedení ŘSD moje postoje na obranu státu. Tito státní zaměstnanci (!) považovali můj postoj za nesmyslný a nepochopitelný. Placení státní zaměstnanci se mne ptali: „Prosím tě, co je ten “tvůj stát“, o kterém pořád mluvíš? My jsme stát a budou platit pravidla, která určíme my, nikoliv ty...“ Tento názor považuji za absurdní. V takovém státě ovládaném úředníky, které už předem zkorumpovaly korporace, přece nelze dlouhodobě lidsky žít. A upozorňuji, že těmto obřím firmám na lidském životě moc nezáleží. Z historie víme, že Hitler začal stavět dálnice a hned nato posiloval armádu. Až měl obojí v kapse a mediálně zmanipulované obyvatele k tomu, tak šel s korporacemi do předem dohodnuté války.

Chcete říci, že stát interně krachuje a předává svou moc korporacím?

Podívejte se na to úplně jednoduše, viz můj příklad dnes vyhozené státní zaměstnankyně. Na klíčovém státním pracovišti, to jest na ŘSD, už nejsou žádní odborníci, jenom úředníci. Odbornou činnost si na sebe „dobrovolně“ a „nezištně“ vzaly právě ty korporace, které staví. A k tomu si zavázaly, a vlastně i částečně i koupily přes nastrčené expertízy a posudky, také odborný a znalecký aparát vysokých škol i speciálních pracovišť. Tak mi řekněte, jak může stát v takovém organizovaném systému korporátní moci vykonávat svou kontrolní funkci? Ale naše daně naopak vyhazuje oknem. My legálně platíme celý systém jako na běžícím pásu, to ano. A co za to dostáváme? Drahé, nekvalitní a nesmyslně postavené silnice a dálnice. Zkuste tak žít měsíc ve vaší domácnosti a uvidíte, jak dopadnete. A státní rozpočet, dopravní strategie, příslušná výkonná politika vlády a legislativa parlamentu, včetně kontrolních funkcí státní moci má fungovat stejně jako finance a rozhodování ve zdravé domácnosti, která má úplně normální rozum. V tomto státě vládne naším jménem a za naše daně jiný „rozum“, to jest zájmy korporací. Stačí se rozhlédnout kolem sebe, jak vypadá dálniční a silniční síť. Chválí se jenom ministr. Ale odborníci jsou zděšení jeho neprofesionalitou jako reprezentanta výkonné moci státu, nemluví se o tom nahlas, ale je to tak. A můžete dvakrát hádat, kdo je v tomto systému maximálně spokojený.

Vy byste měla psát do e-republiky. Nezlomilo vás to? Nerezignovala jste nakonec? No jo, vy jste dostala cenu Charty 77 za statečnost...

Sebeúctu založenou na občanské statečnosti a slušnosti buď máte, nebo nemáte, nebo už jste po smrti. No, a mezitím vám vyhrožují a vyhodí vás z práce... To tady už bylo, je to tady zase. Vždyť celý systém zneužívání státu si pro sebe udělali ti samí „experti“ jako za socialismu, takže se není čemu divit. Začala jsem život za reálného socialismu a nyní vidím další realitu, kdy jiný druh nomenklatury si ochočil stát pro své zájmy. Lidi drží „ústa“ a krok, protože to dobře ví, každý tam, kde pracuje. Musí přece platit složenky. Drtivá většina se nechala v korporátním systému zastrašit, jako dřív za socialismu. Konec konců, na ŘSD každý ví, jak jsem dopadla. Pracuji s protikorupčními organizacemi, píši knihy, články. Vytvářím znovu metodiku pro nápravu a jsem připravena na vyčištění toho chlívu. Peněz teď moc nemám, ale já jsem zvyklá na chudobu. Třeba bude líp. Ten systém se musí zákonitě zhroutit a já budu připravena. Za svou práci pro stát do kriminálu nepůjdu, aspoň doufám. Vyhodili mne právě proto, že jsem podala jako odpovědná státní úřednice trestní oznámení na konkrétní úředníky a jejich činnost. Jednala jsem jménem státu, který mne platil, a jménem spravedlnosti, na kterou osobně věřím. Pokud budou takové lidi zase zavírat a trestat, tak budu nejspíš v dobré společnosti. I to tu už bylo, viz disidenti a Charta 77.

Kdy to celé rupne?

Myslíte ten systém, nebo některé stavby? Nekvalita díla, stlačování cen, řetězce nekontrolovatelných subdodavatelů, ztráta kontrolní moci státu... To vše nutně povede k haváriím, protože jde o systémové selhání struktur, a ne pouze jednotlivých lidí. Mne také z práce pro stát vyhodila systémová „logika“, kterou v dané chvíli někdo osobně reprezentoval. Občané se chvilkově zvednou z apatie jenom v případech významných ztrát. Například pádu mostů, železničních neštěstí, jako to bylo ve Studénce, zavalení dálnic a podobně. Pak už bude pozdě, a mrtvé nikdo vzkřísí. A navíc začne dokonalé mediální mlžení. Podívejte se, komu ta velká média patří. Randál, citovka a výkřiky, to je dnes mediální svět. Skutečná mobilizace veřejnosti bude nějakou dobu trvat, možná i hodně dlouho a musí to být systematická práce svobodných médií a iniciativ.

Takže čekáte na nový začátek? A ta cena Charty?

Samozřejmě, že mne cena potěšila. A má tvar dlažební kostky, což je praktické. Až přijde čas, tak se třeba bude ta kostka k něčemu hodit, nebo dát někam hodit (úsměv). Já nečekám na nic, nejsem typ, který jen čeká. Mám dvě dcery, ty tady musí žít, pokud chtějí a budou chtít. Pro ně musím tvořit nový začátek, jinak bych si nemohla vážit sama sebe. Jak pořád říkám, i to už tady bylo... Každý člověk má tuto možnost. Když ji nevyužije, pak není svobodný. Korporace nepotřebují svobodné lidi, ale otroky na práci a placené poskoky za zbytek posluh. Ale teď, po vyhazovu z ŘSD, vím, že mám v životě dobrý směr. Vlak na slepé koleji jede beze mne, za jeho havárku už nebudu přímo odpovědná. Za vyskočení z jedoucího vlaku se platí, vlastně docela dost. Svobodný člověk využívá možnost na sobě pracovat a rozvíjet se, zlepšovat se, analyzovat chyby, které udělal. Také jsem v životě dělala chyby.

Ale každý nemá na to, aby vyskočil...

Nejsem sama, kdo vyskočil a žije svobodně. A navíc jsme zatím většinově i na svobodě, což také není špatné. Ale málo spolupracujeme, což je špatné. Je to osvobozující být mimo ten vlak. Máte čistou hlavu, žádný časový stres, žádné telefony a stovky mailů denně. Zelená tráva, les, čistý vzduch, meditace, putování, poznávání, hory, moře, malování, sport. Píšu odborné publikace. Můžu vás ujistit, že pokud odejdete z vysokého postu v ŘSD, tak docela zchudnete. A to dokonce i v případě, že jste nebral úplatky a žil jste pouze z normálního úřednického platu. Jenže do hrobu si nikdo nic neodnese a žádná násilná moc netrvá věčně. Život je neustálá změna a této změny se nesmíte bát. Musíte být odvážní, zarputilí, vytrvalí, spravedliví, pokorní, musíte odbourat v sobě ego, touhu po moci, po penězích, touhu někoho vlastnit. Musíte se poučit z vlastních chyb, protože vaše osobní zkušenosti jsou nesdělitelné. A při těchto úkolech vám připadá, že vám jeden život nestačí. Tak je třeba pohnout kostrou, aby člověk v tomto krátkém životě stihl aspoň něco a mohl umřít s úsměvem na rtech.

Děkuji za rozhovor.

Václav Umlauf, za redakci webu e-republika.cz


Článek vyšel v tematickém čísle Jak prostavit státní kasu (2015-7). Toto tematické vydání bylo financováno díky Vašim darům na rozvoj webu. Děkujeme! Redakce a spolek e-republiky.