Otázka EU se v českých novinách redukuje na záchranu eura, což tvoří jen malou část skutečného problému. Německo bylo se svým jedním hlasem bez problémů přehlasováno v Radě guvernérů EB, čímž se rozjel nebezpečný vývoj. Prezident EB Mario Draghi může tedy z EU banky udělat popelnici na bezcenné dluhopisy, které vykoupí za německé peníze od zkrachovalých Španělů a od Italů. O Řecích už nikdo nemluví, ti jsou z hlediska úvěrů již odepsaní. Tolik základní komentáře německého tisku k poslednímu vývoji kolem nákupu dluhopisů. Ale na druhou stranu jsou Němci rádi, že starost o zachování EU na sebe přebrala EB. Proto je nikdo nemůže vinit za možný rozpad měnové unie. Evropská banka se tedy snaží na americký způsob devalvovat měnu nákupem bezcenných dluhů, aniž by vůbec měla teoretickou možnost, jak řešit ekonomické problémy daných zemí. Prezident EB nemůže tisknout peníze a víc do rozpočtu také nedostane. Přesto je nákup dluhů pozitivní v tom, že dostane pod tlak země jako Itálie, které nechtějí nic dělat pro sanaci financí nebo nechtějí zvýšit příjem do rozpočtu úpravou či výběrem daní. Touto cestou teď částečně půjde socialistická Francie. Navíc musí EB čekat, zda nové záchranné fondy schválí německý ústavní soud, což je ale dost pravděpodobné. Jenže dluhy nevyrobí jednotnou Evropu, naopak vedou pouze k jejímu rozpadu. Kde tedy nyní běží skutečná bitva o budoucí podobu Evropy?

1. Jednota Evropy nadiktovaná shora

Nezávislé listy stále více skeptičtěji komentují pokroky v EU-integraci, které jsou vynucené krizí. O základním dilematu EU jsme psali již několikrát. Evropa se díky neschopným nebo koupeným politikům dostala do vleku bankovních korporací a stále více funguje mimo klasické demokratické rozhodování, ať už v Evropském parlamentu nebo parlamentech členských zemí. V chronických krizích rozhodují vlády, bankéři a Evropská komise v Bruselu, tedy úřední mechanismy. Evropská rada jako vlastní orgán EU je nyní slabá, nerozhodná a bez jakékoliv vize. Její rozhodnutí a pravomoci EK v Bruselu jsou sice korigovány Radou EU, ale tu tvoří ministři členských států, tedy zase exekutiva. Kritikové typu euroskeptiků jako jsou Britové nebo Václav Klaus mají dnes pravdu v tom, že po integraci národních zájmů do vyššího celku vzniká demokratický deficit, který je v současné době hodně vidět. Stálé hašení bankovních a jiných krizí potápí Evropu. Vyděšená EU byrokracie a politické vedení nebuduje dlouhodobé demokratické mechanismy, naopak se dostává do vleku lichvářských bank a korporací. Tím nepřímo pracuje na rozpadu demokratické Evropy. Proto se snaží obejít znepokojenou demokratickou veřejnost v jednotlivých zemích, čímž vzbuzuje obecnou nedůvěru. Vzniká začarovaný kruh, který občany vede k útěku do vlastního národního ghetta v situaci, kdy pomůže jedině společná akce a efektivní občanská unie. Tento trend „pryč od EU“ je jasně vidět zejména v Německu, méně ve Francii.

2. Práce na skutečné jednotě

Začarovaný kruh násobený ekonomickou nerovnováhou mezi Severem a Jihem v rámci ekonomicky neúnosného eura znamená, že Evropa se pomalu rozpadá. Přesto existuje cesta k ekonomické nápravě. Evropa se musí zbavit závislosti na dovozu drahých surovin a energií, aby měla vlastní obnovitelné zdroje, a tím se stala konkurenceschopnější při exportu svých výrobků. Práce Evropanů bude drahá vždy, protože nemůžeme jít českou nebo čínskou cestou. Zbývá snížit jiné náklady, zejména energetické. Tuto cestu jasně nastoupilo Německo a dalo směr celé EU.

Odpovědí na bankovní a jiné krize je posílení integrace směrem k evropské federaci. Jenže právě tady je dnes veliký háček. Pokud si tuto federaci vynutí banky a korporace centrální obsluhou evropského dluhu na americký inflační způsob tisknutí peněz a vydávaní nových dluhopisů, tak Evropa dopadne špatně. Jedno procento bude držet v dluhové a bankovní pasti 99% zbylé populace jako nyní v USA. Jiná, trochu lepší věc by byla, pokud si integraci vynutí výroba, trh a společná distribuce energií. To by znamenalo nikoliv vydírání přes virtuální dluhy, ale společnou produkci výrobků a služeb a jejich prodej ve světě. EU má 7% světové populace, ale 21% produkce světového HDP. To je dost na to, aby efektivně obhájila své obchodní zájmy proti jiným. Tato cesta sjednocení skrze výrobu a distribuci se sice připravuje, ale vytvoření centrální přenosové soustavy v rámci EU napojené na alternativní zdroje bude záležitostí příštího desetiletí. Navíc se jednotlivé země bojí nadvlády Německa, které představuje jediného ekonomického tahouna EU. Jenže nízké vývozní ceny udrží Němci jen díky delokalizaci výroby mimo vlastní drahé pracovní síly. To znamená tlak na sjednocování se zbytkem Evropy, což představuje dlouhodobý německý zájem.

Podstatnější krok k integraci by se netýkal mrtvých strojů, ale živých občanů. Ve starším článku jsme nahodili možnost integrace EU přes veřejnoprávní instituce pod kontrolou Evropského parlamentu. V článku jsme uvedli, že se to týká společných věcí jako důchodové fondy, sociální a zdravotní pojištění, popř. jiných klíčových funkcí, u nichž je jednoznačně prokázáno, že jsou zásadně výhodné pro všechny ve formě veřejnoprávních fondů a institucí. Tento krok ovšem vyžaduje kroky směrem k efektivní federaci, která sjednotí daně, zákonodárství a vytvoří skutečnou společnou měnu. V našich podmínkách bychom měli pozitivně ukazovat (alespoň v nezávislých médiích) kladné cesty hledající budoucí jednotu. Na výběr máme mezi ruským osvíceným samoděržavím a správou českého dluhu přes Wall Street spojenou s balkánským stylem vlády. Nebo si můžeme zvolit cestu do budoucí Evropy, kam historicky i myšlenkově patříme. Poláci si už vybrali a nyní tvoří aktivní jádro budoucí nové EU. Nečasova vláda vzhledem k EU trpí zásadním rozštěpením osobnosti. Po kritice EU a po částečném rozkradení fondů přes fingované fakturace a projekty vždy přijede do Bruselu vyžehlit přísun EU-dotací, aby je zdejší političtí mafiáni všeho druhu mohli opět vyprat v amerických či jiných bankách. Tento přístup nepostrádá pragmatismus a vrcholnou dávku cynismu. Ale pozor, EU není tak hloupá a bezmocná, jak dnes z Česka vypadá.