Ministr Kalousek je vynálezce „superhrubé mzdy“ - rarity, kterou nám celá Evropa záviděla. Tento finanční a daňový kouzelník přichází nyní bojovat do sněmovny s návrhem ústavního „Zákona o rozpočtové odpovědnosti“. Normální lidi, kteří ví, komu zadlužování prospívá a kam nás vede, by očekávali návrh na uzákonění nulového schodku státního rozpočtu do Ústavy. Ale normální národohospodářství Kalouska nezajímá, sleduje jinou strategii. Tento nezmar české politické scény je zvlášť rafinovaný, když jde o jeho vlastní sebe prezentaci a prosazování svých zákulisních taktik. Dokáže přesvědčit široké hloupé voličstvo, že nejužitečnější je ta koza, která chcípne hlady. Viz naše dva články, která činnost tohoto pána sledují už dva roky. Článek Kalouskův závod u dna (2013) má odkazy na předešlé analýzy z roku 2012. Celkový pohled na ekonomiku před volbami přineslo tematické číslo Zamlčená témata voleb 2013  (2013-19).

1. Skočí Babiš na Kalouskův populismus?

Bývalý ministr financí zadlužil český stát rekordním tempem a v krátké době. Aby se v tom mohlo pokračovat pod jiným jménem a taktikou, je třeba vytvořit novou, tzv. „nezávislou“ instituci. Tato instituce, v návrhu ústavního zákona nazvaná „Národní rozpočtová rada“, bude podle obsahu návrhu zákona, zřejmě tak „národní“ a tak „nezávislá“ jako Česká národní banka. Pro začátek potřebuje pan Kalousek na její rozjezd pouze 50 milionů korun, pro šéfy – kolegium z toho 15 milionů na platy a odvody ročně. To přece není tak moc, uznejte!

Podle předloženého návrhu není jasné, kdo by měl činnost této Národní rady kontrolovat. Téměř jako evropský ESM, kolegium se také nemusí nikomu zpovídat a nepodléhá žádné kontrole. Bude mít právo zvát si na kobereček nejenom vládu, ale i další politické představitele samosprávných celků a veřejné činitele směrem dolů. Volit ji bude parlament, možná to bude zase dobrá trafika pro politiky „experty“, kteří se nedokážou uživit vlastní prací a musí být přisáti celý život na cecík daňového poplatníka. A ještě možná budou pak oceněni v Bruselu, stejně jako jsou dnes oceňovány elitou kvality šéfů České národní banky.

Je to pochopitelně tah proti nově jmenovanému ministru financí a vládě. Národní rada si bude zvát na kobereček vládu v případě, že nedodrží čísla, která návrh zákona prosazuje. Vypadá to na nový tah Kalouska ve stylu „finanční gramotnosti“, tentokrát má možná oslovit mladé, nezkušené nové politiky. Jde o takový druh vzdělávání, které vám vysvětlí, jak se správně zadlužit, aby si aktéři finančních trhů vydělali. Vy sami však budete stále chudší a chudší a budete se tomu divit: vždyť makáte stále víc jako barevní. Z tohoto typu think-thanku pochází i návrh na zřízení Národní rady pro rozpočtovou odpovědnost a Zákon o rozpočtové odpovědnosti.

Všechno se točí kolem oné „svaté krávy“, stanovené Maastrichskou smlouvou, dodržení trvalého státního dluhu pod 60% HDP a maximálního schodku státního rozpočtu v roce 3%. Už ani bohaté Německo, natož vyloupené jižní státy eurozóny toto 60% kritérium nejsou schopny plnit. Jde o záležitost systémovou, kdy se státy zadlužují na finančních trzích, krátí výdaje a zvyšují daně, aby uspokojili požadavky nenasytného, korupčního světového Minotaura. Jenže o tom pan Kalousek asi neví, nebo nechce vědět. Podívejte se na sérii dvou článků Vědomě placené daně a skryté výpalné .

2. O co nového a nebezpečného v Kalouskově návrhu jde

My v Česku ukážeme světu, jak zničit pravomoci státu a dát je anonymním bankéřům. A za zřízení všemocné Národní rozpočtové rady budeme jistě pochváleni od Trojky a bankovním světem, bankou Goldman Sachs počínaje a také konče. Vždycky máme tendenci být papežštější než sám papež. Pokud vím, „Schuldenbremse“, tedy dluhovou brzdu v ústavě se nepodařilo prosadit ani v Rakousku, i když snahy byly. Z čeho by nyní Rakušané zachraňovali banku Hypo-Alpe-Adria, kdyby si nemohli na její záchranu půjčit? A to šetří tak, že musí zavřít přes 120 policejních stanic, což nadzvedává místní voličstvo pěkně ze židle.

Klíčový problém je v tom, že státy přestávají mít vliv na výši státního zadlužení. Až budeme moci zavést systém plnohodnotných peněz a centrální banka bude skutečně centrální bankou spolupracující s vládou na dosahování demokraticky zvolených hospodářských, sociálních a ekologických cílů - pak si stát nebude muset draze půjčovat na „trzích“ a platit lichvářské úroky. Viz náš článek o iniciativě Vollgeld ve Švýcarsku (Ekonomika mrtvých peněz ). Takto (Kalouskem a Goldíkem) zadlužený stát pak ukrajuje stále větší zdroje našich poctivě vydělaných peněz: tu z rezortu školství, tu zdravotnictví, zanedbával infrastrukturu, propouštěl policisty, hasiče a vojáky a ohrožoval tím bezpečnost státu i občanů. Prostě a jasně: tento systém nás pomalu zabíjí, a ani o tom nevíme. Po dokonané kontrarevoluci pánů Kalousků pak nebude stát nic jiného než hračka v rukou ratingových agentur. Dnes ovšem není nic snazšího, než dostat stát na kolena. Kdo má v rukou tisk peněz, ten vládne!

3. Pokud má Sněmovna rozum tak...

Než poslanci podobný paskvil vůbec vezmou na vědomí, měli by vyčkat na vyhodnocení dopadu oslabení české koruny na výši státního dluhu a hlavně si nechat posoudit fundovaně vývoj nákladů na obsluhu státního dluhu. Na ministerstvu financí na to mají lidí dost. Chytrému statistiky leccos napoví, tento rozbor . O peníze nás připravuje nejenom rozhazovačná vláda, jak se nám snaží namluvit neoliberální kecalové. Mnohem nebezpečnější je vláda, která se nestará o řádné naplňování státní pokladny, protože provádí daňový dumping vzhledem k ostatním zemím, nebo podporuje dokonce úniky peněz do daňových rájů. Další velmi nebezpečný dopad na výši státního dluhu mají dnes především rozhodnutí centrální banky. Ale samozřejmě další faktory, jako je dlouhodobá recese, viz Japonsko dnes. Kalousek nás nasměroval do fiskální záhuby, a to zcela vědomě.

Cui bono? Přestali jsme bránit vlastní ekonomické zájmy, protože je ani nemáme jasně definované. Dopad urychlené, přehnané a předčasné otevřenosti vůči nadnárodnímu kapitálu bude nadále činit z českého státu zemi, odkud by bylo nejlépe co nejrychleji emigrovat. Třeba k indiánům do Ekvádoru. Už jsme dávno, i díky vám, pane Kalousku a vašim přátelům, rozpustili tento stát jako „kostku cukru“. Zůstala nasládlá pachuť smrti a pocit beznaděje.

Problém prudkého nárůstu zadlužení, kterému vydatně napomohl, by chtěl Kalousek řešit zkrácením platů pracovníků veřejné správy a nezbytných státních výdajů. Jako kdybychom neměli dost důkazů o nefunkčnosti receptů Trojky, těchto tří jezdců z Apokalypsy v Řecku a Irsku, také vydávaného za určitý orgán pro zajištění „rozpočtové odpovědnosti“. Ovšem co udělat pro nastartování ekonomiky, zvýšení příjmů státního rozpočtu, znovupostavení státu na nohy - to je úkol, ze kterého bolí hlava. Kázat populistické plky je vždycky jednodušší.

4. Kalousek chce nový bič na obce

Obce, města nejsou prý dostatečně odpovědné. Jenže se zadlužují podle studie MF z roku 2011 hlavně kvůli předfinancování projektů z EU. Na ty si musí půjčit nejdříve u bank a pak čekat, než jim budou tyto výdaje proplaceny. Viz náš článek a rozhovor přímo z terénu, tj. financí města Děčín (Dědictví přehnaných očekávání a nehospodárnosti ). O úroky zaplacené z daní občanů jsou pak tyto obce a města chudší a musí zase někde ušetřit. Třeba tak, že děti v místě nemají školku. Díky metodě financování EU projektů odplývají ze země další „poctivé peníze“. Ty musel předtím totiž někdo vydělat. Pro koho jsou nakonec tyto evropské projekty žlabem, ze kterého se dá užírat? Nakonec berou i to, co by normálně zbylo na krmení stále hubenější kozy.

Je vůbec otázkou, zda orgány místní samosprávy potřebují nějakou Radu rozpočtové odpovědnosti, která nikomu nemusí skládat účty. Na kontrolu dodržování rozpočtových pravidel stačí zcela Nejvyšší kontrolní úřad a Ministerstvo financí. Jen správně rozdělit kompetence. Viz předešlé návrhy Kalouska a Polčáka, která mají NKÚ zničit, a to dokonce za nechtěné pomoci aktivistů z Rekonstrukce státu (Rekonstrukce státu nemůže vystačit s dobrými úmysly ). Vzhledem k tomu, že pakt stability je pouze cárem papíru, který nikdo nedodržuje, tento argument je dosti slabý. Protože kdyby byl dodržován, nemohly by státy zachraňovat banky. Zejména dvě nejsilnější ekonomiky EU Německo a Francie by nemohly být vtaženy do tohoto historicky bezprecedentního zachraňování nikoliv Evropy, nýbrž bank a podvodných finančních spekulantů, kteří si udělali z Evropy Klondike.

5. Pochybné nastavení pravidel

Odkud se vzalo ono kritérium přípustného státního zadlužení 60 % z HDP? HDP může růst, ekonomika se však vyvíjí cyklicky, růst HDP nemusí být ale ani znakem prosperity civilizace. Nemusí to ani znamenat, že adekvátně poroste výběr daní. Pokud neporoste HDP trvale rychlejším tempem než úroky, stoupá zadlužení automaticky kvůli nákladům dluhové služby.

Když budeme pokračovat stejným způsobem dál, dosáhnou náklady na obsluhu státního dluhu 100% objemu veřejných příjmů podle odhadu v USA již v roce 2027, v EU jádru 12 zemí EU v roce 2049, celosvětově v roce 2042. Tuto práci odvedli ekonomové v knize „Dům z karet- světový finanční systém“ němečtí ekonomové Eichhorn a Solte. Pak už nezbude, než stát škrtnout. Vývoj našeho státního dluhu a obsluhu v procentech vzhledem k příjmům státního rozpočtu, vidíte zde.



Údaje v letech 2005 až 2012 představují skutečnost, v roce 2013 očekávanou skutečnost a v letech 2014 až 2016 jde o údaje rozpočtované. Příjmy kapitola Státní dluh zaznamenává až počínaje rokem 2008. To, že díky tisku levných inflačních peněz z Frankfurtu se stát může dostat k levnějším penězům, ještě neznamená, že to tak zůstane a že je to dobře pro ekonomiku. Nakonec pokud si nastudujete výše uvedenou prognózu ministerstva financí, leccos zajímavého z ní lze i mezi řádky vyčíst. Že spousta indikátorů je a bude ovlivněna politikou amerického FEDu, například. A karty nyní FED začíná otáčet. Vyčkejme jen půl roku, viz tato zpráva .

Jak poznamenal vtipně G. Soros „Právo demokraticky volit v antickém Římě měli patricijové, v dnešním světě jsou to USA“. Reálná ekonomika trpí nedostatkem peněz a levné peníze jsou investovány chybně. V žádném případě se neinvestuje s ohledem na dlouhodobý ekologicky a sociálně udržitelný rozvoj, pokles nezaměstnanosti a růstu všeobecné prosperity, která by odpovídala tempu odpovídajícímu produktivitě práce. Tento faktor bude mít v budoucnosti na růst dluhu vliv především.

6. Jak se v Kalouskově systému ničí stát

Panuje veliká horlivost v tom, jak snižovat platy zaměstnanců veřejných institucí. Například učitel se stal zbytečnou profesí. V důvodové zprávě k návrhu zákona na straně 19 se hovoří o rozpočtové odpovědnosti veřejných institucí, které by se měly zadlužit maximálně do výše 60% průměru příjmů za poslední 4 roky. Škoda že si stejný ukazatel nevybral pan Kalousek i jako bývalý ministr financí. Kdyby totiž dovolil zadlužovat stát, když to mohl on sám ovlivnit, tedy jen do 60 % příjmů státního rozpočtu, byli bychom někde jinde. Když dělá sněmovního kibice, jde to snadněji.