Malá main-streamová média jako Čulíkovy Britské listy již psaly o pádu labouristů ve Skotsku , pro něž se nezdařené vyhlášení nezávislosti stalo politickým Waterloo. V posledních všeobecných volbách 2010 získali labouristé 42 % skotských voličů, teď mají šanci na pouhé 4 křesla ve Sněmovně. Tato partaj se prodala establišmentu stejně jako ostatní socialistické strany, včetně té české. Volební důsledky mimo Česko jsou ovšem pro kolaborující socialisty v mnoha západních zemích přímo zdrcující. Tyto strany historicky a ideově stály na klíčových idejích sociální spravedlnosti, které nyní veřejně zradily. V USA začal běžet podobný vývoj, viz článek Prodejní demokraté v USA končí, nastupují sociální aktivisté .

Útěk socialistů ve Francii

Prezident Hollande se stal nejméně populárním prezidentem od války a jeho politika devastuje Francii. K tomu viz článek Socialisté ve Francii připomínají politicky vyžilou ČSSD . Komentovali jsme obměnu vlády s tím, že klíčoví socialisté s kreditem odmítli do této vlády jít, i když dostali přímou nabídku. Tito politikové vědí, že vládní establišment socialistů skončil, protože ho Francouzi drtivě odepsali v komunálních volbách. Příznivci Martiny Aubryové a alternativní levice považuje zmateného úředníka a nešťastného sukničkáře Hollanda za kormidelníka socdemáckého Titaniku. A socialista Manuel Valls už dělá pravicovou politiku a alternativní proudy v socialistické straně označil za "les passéistes", tedy za politické vykopávky. Zkrátka, když se levice prodá korporacím, je to hodně vidět. Ale francouzská pravice je už rok v totálním chaosu , takže socialisté si mohou málem gratulovat. V UMP stíhá jeden skandál druhý a vedení strany kolem Sarkozyho je trestně stíháno již v několika aférách.

Řadové členstvo PS reagovalo na ideový výprodej strany útěkem z partaje. Internetové vydání Le Monde (31. 10.) píše, že propad stranické pokladny živené hlavně z členských příspěvků je minus 60 % . Korporace jistě rády schodek doplatí, Hollandova vláda jim dala masové daňové úlevy na úkor běžných Francouzů. Podniky vzaly peníze a neudělaly v otázce zaměstnanosti nic, čehož si aktivisté dobře všimli. Zvláště když spousta ze socialistických aktivistů pracuje v alternativní ekonomice a v lokálních výměnách. Sociální podniky představují ve Francii nejefektivnější odvětví (i když v absolutních číslech malé), a krize na ně měla nejmenší dopad.

Jenže na severu Francie, kde byla PS historicky nejsilnější stranou, již existují regiony, kde ze strany odešla až polovina členů. Nespokojenci pochopitelně patřili k aktivním "militants" a nyní buď založí vlastní stranu nebo posílí radikálnější levicová uskupení směrem nalevo od PS. Do alternativních proudů už dávno přešli všichni tzv. "antimondialisté", kteří z odborných a ekonomických pozic kritizují současný korporátní kapitalismus, smlouvu TTIP a další debakly současné francouzské politiky. Příkladem práce těchto odborných skupin je například mapování fenoménu nové chudoby ve Francii (Kdo nemá, vezme se mu i zbytek ). Kolaborace ideově a člensky vyprázdněné PS s korporacemi přišla tuto partaj velice draho a prakticky stojí před krachem.

Vznik nové levicové strany ve Španělsku

Článek Indignados, black block a křesťané z roku 2011 byl jeden z prvních, který upozornil na nový politický fenomén ve Španělsku. Do toho přišla drtivá krize, nezaměstnanost a zlodějny málem českého typu (Skončí španělský premiér Mariano Rajoy stejně jako Nečas? ). Pak jsme sledovali vznik paralelní ekonomiky (Bez alternativní ekonomiky by ve Španělsku už dávno byla revoluce ) a úspěch katalánské nové levice . Pohřeb socialistického establišmentu se konal sobotu 22. 3. 2014. To byl den, kdy ve Španělsku proběhly největší celonárodní demonstrace tohoto desetiletí .

Zhruba sto dní po celonárodních demonstracích se na troskách oficiálních socialistů a v prostředí indignados zrodila nová strana zvaná Podemos. Má už 5 poslanců, celkem 200.000 členů a v jejím středu proběhla klíčová debata o dalším směrování strany. Celkem 80,71 % registrovaných voličů se rozhodlo pro centralizovaný model strany pod vedením vysokoškolského učitele politologie Pabla Iglesiase. Tento aktivista představuje španělskou obdobu Hnutí 5 hvězd, kterým šéfuje Beppe Grillo. A jako politolog to má v hlavě dobře srovnané. Co do politických názorů bychom ho klidně vzali jako redaktora do e-republiky, kdyby neměl na práci jiné věci, totiž politickou revoluci ve španělském establišmentu. V listopadu proběhnou internetové volby všech členů a vznikne celostátní vedení partaje, včetně sekretariátů. Tím bude výstavba strany organizačně ukončena.

Poválečná dominace španělské PSOE tedy končí stejným debaklem jako ve Francii. Kdy a kde se hnou ledy i u nás, na to raději ani nechceme sázet.