Skutečnou politickou alternativu v EU není z naší perspektivy téměř vidět. Za prvé, v žádném EU státě zatím není u moci, proto se o ní logicky málo píše. Za druhé, ani v našich alternativních nezávislých médiích není dost odpovědných psavců k tomu, aby systematicky sledovali dění v nezávislých politických hnutí EU a USA a dělali z nich důležité závěry.

Česká intelektuální levice připomíná mateřskou školku pod vedením pravice, která si koupila stát a s nimi i ty levičáky. A ti jako roztomilé děti rojčí podle toho, co zajímavého, krásného a ušlechtilého je právě napadne. Neoliberální pravice pochopila, že politika je boj o moc, kde je potřeba nejprve lidi ekonomicky a informačně zotročit. A pak se jim může vykládat o demokracii, čemuž je možné a nutné udržovat i tu potřebnou ZOO infantilních levičáků.

Ve 30. letech anarchistická levice nejprve založila družstva a šla podnikat, aby byla nezávislá a mohla bojovat o politickou moc. Dnešní akademická a literární levice kaváren se nechá živit státem a koupenými levicovými partajemi, jako jsou čeští socani. Pravice slouží kapitálu z ideového přesvědčení, netřeba ji extra kupovat a korumpovat.

Ale ne všude v EU funguje stejný zoufalý model jako v Česku. Ve skutečnosti je malý (tedy pouze ideologický) rozdíl mezi levicí a pravicí. Jde o to, jak jsou v daných okolnostech tyto strany schopny provádět nezávislou politiku vůči korporacím a vůči koupeným politikům, kteří ničí stát a lidi k tomu. Uveďme dva příklady, o nichž jsme na e-republice již psali.

Řecko - strana Syriza

Alexis Tsipras, předseda této levicové strany řekl, že budoucnost pro Řecko již začala. Stalo se to poté, co řecký parlament ani napotřetí nedokázal zvolit nového prezidenta (29.12. 2014). Opozice jednotným postupem při zmaření voleb dosáhla toho, že Stavros Dimas, kandidát zkorumpované vládní kliky podporované EU a bankou Goldman Sachs, dostal dvakrát za sebou pouze 168 ze 180 potřebných hlasů. Nejbližší možný termín parlamentních voleb je 25. leden příštího roku. Viz článek Řecko předává suverenitu státu mezinárodním bankéřům.

Otroctví spočívá v tom, že se peníze formou abstraktního dluhu oddělily od práce a přidělují se po kapkách vyhladovělým Řekům tak, aby se nevzbouřili a také aby přitom neumřeli hladem. A pro hloupé zvnějšku se napíše, že "ekonomika pod blahodárným vedením tzv. Trojky se trvale zlepšuje". Ve skutečnosti jde o to, vysávat zadlužený stát do nekonečna. Ukrajina už praktikuje totéž úplně otevřeně, viz článek Ukrajinská vláda je tak zkorumpovaná, že v ní nemohou být Ukrajinci. Je úplně jedno, jestli se tomuto ekonomickému a politickém otroctví bank a korporací postaví někdo zprava nebo zleva. Jen když zůstane demokratický a pomůže zotročeným občanům ke svobodě.

Goldman Sachs a jím koupené EU má ovšem starosti, ohledně Syrizy dokonce nemalé. Řecké dluhy v eurech byly úhledně převázány do bankovního softwaru a prodány jako dluhové obligace velkým pojišťovnám v USA. Za jejich trvalý výnos ručí svým majetkem právě Goldík, který z tohoto důvodu zruinoval řeckou ekonomiku. A nezapomeňme, že tu už předtím vykradla až na půdu současná politická reprezentace, pořád vládnoucí v Řecku a pořád podporovaná z EU.

Španělsko - Podemos

Strana pod hezkým názvem "Můžeme" je v našem hledáčku zájmu posledního půl roku. K její historii a struktuře jsme už psali, viz článek Partaje socialistů ve Francii a ve Španělsku zkolabovaly. Článek popisoval pohřeb socialistického establišmentu ve Francii a ve Španělsku. Lektor politické filosofie a vůdce strany Pablo Iglesias se částečně poučil z nezdaru německé Piratenpartei. Buduje stranu s jasným ideologickým vedením a s programovými cíli, za jejichž plnění odpovídá členské základně demokraticky zvolené vedení strany. Strana vznikla ze protestního hnutí Indignados, o němž jsme také psali dříve. Klíčovým momentem politické organizace Indignados byla ekonomická a bankovní krize ve Španělsku v roce 2008.

Syriza a Podemos tedy bojují za celou občanskou EU tím, že chtějí vystoupit z eura, které naprosto a fatálně ruinuje řeckou a španělskou ekonomiku. Po vystoupení přejdou na národní měnu. Řecké dluhy v euro-obligacích zůstanou těm korporátním fašistům, kteří věří na finance a na otroctví z nich vyplývající. Dluhy zůstanou Goldíkovi a EU bankám, které se nejspíš položí, a tím může padnout i euro. Syriza tedy bude rok pod neuvěřitelným tlakem výhrůžek, korupce a nakupování kohokoliv, kdo jen trochu kývne hlavou na špinavý obchod s lidským utrpením. A o tom je dnes skutečná EU politika, ať už zleva nebo zprava. Viktor Orbán v Maďarsku a nyní i Robert Fico na Slovensku, by o tom mohli vyprávět celé romány.

Co se děje alternativního u nás

U nás politická krize vedla nikoliv ke vzniku jednotné alternativní strany nového typu, ale k Babišovu ANO, které umetá cestu korporátnímu fašismu. Stačí se podívat na osobní krizi politiků jako Kalousek a Vondra, kteří pochopili, že v novém systému "Babiš a jeho StB klika" jsou úplně zbyteční. Stát bude řízen jako firma manažery k tomu pověřenými. Poslanci si budou moci vyskakovat v parlamentní ZOO, jak se jim bude chtít, a budou za to příslušně placeni. A o to přece jde v české politice především.

Je charakteristické, že proti Babišovi se jako první postavil právě Kalousek, jehož celoživotním krédem je boj o moc a její následné zneužívání v osobní prospěch. Političtí alfa samci už vědí, která uhodila a začali bojovat o svá potravinová a mocenská teritoria. Koaliční Babišova levice zatím olizuje napřaženou ruku korporátek a v jimi koupených médiích propaguje zářné zítřky koaličně budovaného ekonomického fašismu. Staronoví levičáci jistě budou sedět zase v kase, aby prodávali vstupenky do nové politické ZOO či staronového partajního cirkusu. Tak tomu bylo v Česku s mocenskou politikou už od první republiky. Vládnout už bude s požehnáním šťastného lidu někdo úplně jiný. Stačí se podívat na úzkou skupinu Babišových důvěrníků a nohsledů.