První čtyři ročníky patřily k těm komornějším, kdy následné debaty převažovaly, letos se přece jenom pozornost více soustředila na filmy samotné, přičemž na jednotlivé projekce měla veřejnost přístup zdarma. Stejně pak i na některé následné diskuze, i když ty nejpodstatnější již probíhaly v uzavřeném okruhu filmařů, tvůrců, dokumentaristů, kteří se sem sjeli nejen z celé České republiky (Ostrava, Lysá nad Labem, Praha a samozřejmě „domácí“ z Olomouce ze Studia Velehrad), ale i ze Slovenska (Studio Lux) nebo z Polska (režisér Krzysztof Żurowski, jehož dokumenty provázely jedny z nejživějších debat).

Každý den se promítalo dopoledne i odpoledne, večery a noci byly vyhrazeny debatám, při nichž to někdy i jiskřilo (např. při pohledu na pojetí pohádky Jiřího Stracha Anděl Páně). Není divu, protože šlo o ekumenické setkání, takže někdy na zobrazení biblických postav panoval různorodý pohled. Přesto šlo o podnětné diskuze, při nichž šly nějaké věroučné půtky stranou a skutečně šlo o ekumenu na nejvyšší úrovni.

Hned na úvod byly promítnuty experimentální filmy maďarského tvůrce Zoltána Huszárika, hodně zaujaly dokumenty Pavla Kolaji, již zmíněného Krzysztofa Żurowského, Lubomíra Hlavsy či manželů Müllerových z pořádající organizace, tematicky diváci mohli vidět snímky o prvním motorkářském křesťanském klubu u nás, o návštěvě papeže na Ukrajině, a jak ta ovlivnila zdejší dění, dostalo se i na sakrální architekuturu – ať filmy o kapličkách, nebo poctu Svatému Kopečku, dozvěděli jsme se, jak tělesně postižení rádi hrají divadlo a že v této činnosti i soutěží, velice inspirativní byly dokumenty ze Studia Lux o misionářích ve světě – každý dokument mapuje činnost jednoho z nich a jde o osudy velice zajímavé, dostalo se i na portréty významných kněží (P. Antonín Šuránek) či obyčejných prostých lidí (Tvář druhého o studentovi FAMU Stanislavu Kundovi, nebo Fero, obyčejný člověk).

Pro veřejnost pak jakýmsi vrcholem těchto promítání byla projekce již zmíněného Anděla Páně za účasti samotného režiséra, který pak odpovídal na dotazy třeba rozesmátých jeptišek či dětí.

Je dobře, že podobný festival existuje, protože sdružuje lidi jedné víry v jednoho Boha a dává jim tak pocit, že nejsou v sekularizovaném světě, co se kultury týče, sami, a na druhé straně prostřednictvím dokumentů dává nahlédnout i na místa, životní osudy a příběhy, které by jinak nepoznali a jež je mohou oslovit i v jejich životech.

Více o festivalu najdete <a href="http://www.filmveznameniryby.info">kliknutím zde</a>. /n/n