Koncem měsíce září 2007 se objevila výzva určená „Všem, jejichž hlas je slyšet“. Její plné znění najdete na adresách klasických webů i <a href="http://www.ceskaskola.cz/Ceskaskola/AR.asp?PG=1&ARI=104242&CAI=2124">jinde</a>. Výzvu podepsaly mnohé známé osobnosti ze světa kultury, vědy, školství a také duchovní. S mnohým se dá souhlasit: snad všichni pozorujeme nárůst nepoctivosti, nezodpovědnosti, bezohledného kořistění, agresivity a vulgarity. Nemyslím si však, že úvodní formulace: „V poslední době pozorujeme...“, je úplně šťastná. Vždyť devastace společnosti si mnozí všimli dříve než v září 2007. A někteří se snažili a stále snaží nejen pozorované konstatovat, ale také alespoň částečně napravovat. <BR><BR>Výzva se obrací ve svém nejdelším a nejzávažnějším odstavci ke všem, kteří pracují ve školství. S obavami konstatuje snižování požadavků na znalosti a dovednosti, poukazuje na neblahý vliv sdělovacích prostředků, které často zpochybňují roli paměti ve vzdělávání, smysl výchovy ke kázni a společenskému chování a zodpovědnosti. V dalším odstavci následuje upozornění, že jsme malý národ. Pokud se nechceme stát podřadnou pracovní silou, musíme se intenzivně vzdělávat a nesmíme být jen tupým davem spotřebitelů. V úvodu i v závěru se signatáři obracejí na „všechny, jejichž hlas je slyšet“. Na všechny, kteří vystupují v televizi a rozhlase, píší do novin a časopisů. Mají se zamyslet sami nad sebou a uvědomit si svůj podíl na vytváření veřejného mínění. Je načase, aby pečlivě zvažovali slova pronášená o školství, vzdělanosti a vzdělávání. Výzva upozorňuje, že „všichni, jejichž hlas je slyšet“ ovlivňují zejména mladou generaci a proto by měli společnost orientovat k cílevědomému vzdělávání a úctě k tradičním hodnotám.<BR><BR>Po přečtení výzvy mne napadlo: zapomněli připsat, že když je modrá obloha, obvykle neprší a pokud je temno, máme si vzít deštník. Třeba se potřebují některá známá jména zase zviditelnit, ale možná jim křivdím. Výzva apeluje na všechny, kteří nějakým způsobem mají možnost ovlivňovat atmosféru ve společnosti a kritizuje upadající úroveň školství, již tak dost upadlého. K čemu asi je taková výzva dobrá? Začala jsem sledovat diskuze na webu a nestačila jsem se divit. <BR><BR>Nejdříve mě udivilo, jakým způsobem prezentují dokument Lidové noviny (24.09. 2007). Výzvu v jejím plném znění neuvedly, avšak článek nadepsaný „Stovka osobností bojuje proti poklesu vzdělanosti“ se zaměřil na kritiku školství a prováděných reforem. Pod článkem je podepsaná čtk. Z příspěvku v Lidovkách a z diskuzního fóra vyplynulo, že autorem textu výzvy je doc. RNDr. Jindřich Bečvář, CSc. z Katedry didaktiky matematiky MFF UK. Výzva „Všem, jejichž hlas je slyšet“ prý vychází z Bečvářova příspěvku „Naše žhavá současnost“, který přednesl 21. září 2007 na konferenci „Matematika – základ evropské vzdělanosti“. Chytré, ale mimo. Výzva však spatřila světlo světa o něco dříve, protože zmíněná stovka osobností ji podepsala již 19. září. Buď jak buď, pan Bečvář je také jedním ze signatářů. Pokud si přečtete Bečvářův dlouhý text, zjistíte, že se zabývá pouze školstvím. Paralelně tedy existují dva texty. První analyzuje školství a vzdělanost; výzva však komentuje i způsob, jak se o školství a o vzdělání referuje v médiích.<BR><BR>První údiv z četby Lidovek mám za sebou a divím se podruhé. Na výzvu reagují lidé kritizující či obhajující školství, učitelky a učitelé, kteří poukazují na celkový stav ve společnosti. Zato na ni vůbec nereagují žurnalisté, rádia, televize, známé osobnosti. V LN s datem 9.10. 2007 byl otištěn článek jednoho ze signatářů výzvy Ivo Možného, sociologa a profesora VŠ. Pan Možný poukazuje na dva klíčové body výzvy: na kritiku úpadku mravů a kvality vzdělání a také na devastující podíl médií. Ve svém článku píše: „Ale jádro pudla dnes nenajdeme, zdá se mi, ve škole samé, ba ani v mravech, nýbrž v mediálním prostředí, jež reprezentuje svět, jak ho vnímáme“. Lidovky prozřetelně uvedly tento příspěvek v rubrice Úhel pohledu. Na konci této rubriky je vždy dodatek, že názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce.<BR><BR>Znovu Lidovky, sloupek "Výslech" (17.10. 2007). V tomto sloupku bývají odpovědi různých osobností na on-line dotazy čtenářů. Zmíněný den odpovídal na dotazy čtenářů Vlastimil Růžička, rektor VŠCHT v Praze. Téma je předloženo v úvodu sloupku: "Signatáři výzvy Všem, jejichž hlas je slyšet upozorňují na alarmující stav českého školství, Senátu byla předložena Bílá kniha..." Na dotaz po souhlasu s výzvou odpovídá člověk, který dále připouští, že by mohl být navržen na ministra školství takto: "S výzvou souhlasím. Řada negativních společenských jevů tam popsaných mne znepokojuje". Uf, no to jsem si oddychla. Ministr jako řemen. Také je znepokojen.<BR><BR>Média tedy velmi úspěšně zamlčela svůj podíl odpovědnosti za devastujícím stavu. S výzvou manipulovali přesně ve stejném stylu jako se vzdělaností. Předvedli kouzlo nechtěného. Pěkní chytrolíni, všichni ti mlžitelé, novináři, moderátoři, hlasatelé, mlčitelé! Výsledek manipulace si můžete domyslet. Na diskuzních fórech se mluvilo pouze pro či proti školství, probíraly se učitelky a učitelé. Vzpomněla jsem si na hnusný chleba u <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=334">Lídla v Doběticích</a>. Paní prodavačka i paní zástupkyně vedoucího v tamním Lídlu jsou zrovna tak součástí systému jako nějaká učitelka nebo ředitel ve školství. Chleba se dá naštěstí občas koupit nejen v řetězci, ale i u ryzího soukromníka. Tomu však naše milá kapitalistická společnost přeje zrovna tak málo jako soukromým školám nebo soukromým učitelům. Soukromý učitel však představuje ještě většího šílence než soukromý pekař. My totiž vzdělání asi nepotřebujeme, na rozdíl od chleba.<BR><BR>Tolik k mediálnímu vyznění Výzvy. Média na sebe hnůj házet nebudou, ve hře zůstalo pouze školství. Do něj se dá dobře strefovat. Kdo jiný má odpovědnost za naše nezdárné děti a tím za celou mladou generaci a za budoucí společnost než učitelé? Přece do toho nebudeme tahat ještě rodiče, že ano. Naštěstí se i dnes najdou lidé, kteří dobře vědí, že odpovědnost za své děti nesou primárně a především rodiče. <BR><BR>K čemu je celá výzva dobrá? Ivo Možný jako sociolog dokládá, že mediální prostředí reprezentuje naše vnímání světa. Co já vím, třeba vychází z nějakých statistik, které mají sociologové tak rádi. Nesouhlasím. Jak může pan Možný vědět, jak já vnímám svět? Napadají mě další otázky. Proč se všichni strefují jen do učitelů? Proč jen učitelé se mají do roztrhání těla a duše snažit dokonale vzdělávat rozverné dětičky? A možná i vychovávat, jestli se to ještě dnes ve školách smí nebo musí? Proč by pouze a jen média měla orientovat společnost ke vzdělání, úctě k tradičním hodnotám a být tím, kdo určuje atmosféru ve společnosti? Politici mohou krást a nic? Pečou snad všichni pekaři kvalitní a chutný chleba, předepisují lékaři léky podle svých vědomostí a svědomí a bez nápovědy farmaceutických firem, pracují ti a jiní a my všichni jak se patří? <BR><BR>Připomeňme si znovu úvod výzvy: „V poslední době pozorujeme značný nárůst nepoctivosti, nezodpovědnosti, bezohledného kořistění, agresivity a vulgarity. Společnost se tvrdě orientuje na okamžitou spotřebu, na rychlý a bezpracný úspěch. Hodnoty, které byly po staletí považovány za skutečné, jdou stranou.“ Bude společnost lepší, když se nějakým záhadným a blíže nedefinovaným způsobem zajistí vyšší vzdělanost a média budou hezky psát? Stanou se pak nepoctivci poctivými, nezodpovědní zodpovědnými, bezohlední kořistníci se jen tak rozdělí s potřebnými jako celník Zacheus v Lukášově evangeliu (Lk 19,8)? Budou agresoři mírnými beránky a z vulgárních lidí se stanou jemní básníci? A devastovaná společnost se sama sebe znovu naučí pomalu, tvrdou prací a kázní propracovávat k úspěchu? Takže k věci. Které hodnoty, jež byly po staletí považovány za skutečné a nyní jdou stranou, mají autor a signatáři výzvy na mysli? Proč, prosím, nejsou trošku konkrétnější? Anebo šlo o to plácnout do vody, zdvihnout prstík a zase být podepsán a viděn?<BR><BR>