Přinášíme analytický článek oficálního ukrajinského média Vesti, které je částečně nezávislé. Jeho redaktoři žijí a pracují na Ukrajině.

1. Válka nebo mír

Toto je klíčový problém, který bude rozhodovat o budoucnosti země. Obnovení nepřátelských akcí (bez ohledu na to, zda a na čí podnět začnou), bude velkou zkouškou síly pro výrazně oslabený organismus ukrajinského státu. Nejsou jasné důvody, proč Rusko odmítá přímou vojenskou podporu separatistické "republiky". Ale přímá ruská podpora by znamenala rozšíření války až za hranice současné zóny ATO. Tedy na celý Donbas, nebo dokonce na sousední regiony. Toto by zpochybnilo obecnou existenci Ukrajiny jako nezávislého státu.

Scénář MÍR počítá se dvěma možnostmi. První z nich je možnost tzv. "velké dohody". Ukrajina, Rusko a Západ se společně dohodnou na soužití a vyřeší problém Donbasu (s největší pravděpodobností tím, že mu přiznají autonomní práva) a otázku Krymu. Obnoví se křehký status quo, které existoval před válkou. Tato možnost je vhodná, pokud jde o rychlé oživení ekonomiky. Ale je těžko proveditelná bez změny vlády v Kyjevě. Pro ni znamená souhlas s autonomií Donbasu a usmíření se s Ruskem bez návratu Krymu jistou politickou smrt.

Druhý scénář - "Karabach-Osetie". To znamená, že když je příměří, není válka, ale také není žádná dohoda o postavení "lidových republik". Celistvý Donbas v tomto scénáři neexistuje a v tomto případě ani "lidové republiky", které budou samozvanci bez uznání. Mohou se postupně integrovat v hospodářské a finanční oblasti do Ruska (asi jako Jižní Osetie, nebo Náhorní Karabach do Arménie). Tento způsob se zdá být pro Kyjev momentálně nejvíce atraktivní. Dojde ke zmražení konfliktu (vojáci, občasná střelba a zákopy zůstanou) a vztahy s Ruskem se neuzdraví. Donbas se autonomie nedočká.

Toto řešení v dlouhodobém horizontu nese vážné následky. Rusko, konfrontované s potřebou zajistit živobytí "lidových republik", bude donuceno k obnovení jejich ekonomické aktivity. Zajištěný přístup na ruský trh umožní v těchto oblastech normální slušný život. Rusko bude mít propagandistický trumf v podobě vyšší sociální úrovně "lidových republik", než momentálně je, a zřejmě i Ukrajina bude dlouho v hospodářském poklesu. A to, mírně řečeno, nepřidá na stabilitě zbytku Ukrajiny. Tento koktejl bude provokovat odstředivé tendence.

2. Východní evropská cesta, nebo samostatná cesta kamkoliv

Druhá hlavním volba, která do značné míry vyplývá z první, je způsob rozvoje Ukrajiny. K dispozici jsou dvě možnosti. První z nich - evropský způsob "východoevropského" rozvoje se již odzkoušel s různou mírou úspěšnosti v celé východní Evropě. Integrace do hospodářského prostoru EU (ale v případě Ukrajiny - bez členství v EU v dohledné budoucnosti) a členství v NATO.

Znamená to zrušení historických vztahů s Ruskem, včetně hospodářských vazeb. Bude to bolestivá restrukturalizace ekonomiky podle potřeb evropské dělby práce. Přijdou tvrdé reformy v rámci diktátu MMF ke stabilizaci finanční situace. To bude znamenat dlouhé období ekonomických otřesů a další pokles životní úrovně v důsledku růstu cen a daní, zmrazení mezd, pokles průmyslové výroby i masové nezaměstnanosti. Za pět nebo sedm let se snad dosáhne úrovně života a rozvoje nejchudších zemí v EU - Bulharska, Maďarska a Rumunska. A v rozmezí 5-10 roků, s trochou štěstí, by se Ukrajina přiblížila úrovni Estonska.

Většina ukrajinské oligarchie během těchto otřesů ztratí ekonomickou moc v důsledku devalvace hodnoty jejich majetku. Nejvyšší patra ekonomiky budou mít pod kontrolou zástupci západních nadnárodních korporací, jak se již stalo v mnoha zemích východní Evropy. Tato cesta bude pro Ukrajinu velmi bolestivá. Nelze vyloučit velké sociální otřesy, které smetou současnou vládu. Pravděpodobně to bude mít tragické důsledky pro jednotu země.

Druhá možnost - obnova politiky všemi směry a zachování neutrálního postavení státu. Bohužel, toto je možné použít pouze při provádění výše zmíněné "velké dohody" o budoucnosti naší země mezi Ukrajinou, Ruskem, Evropskou unií a Spojenými státy. Ta se musí vypořádat s otázkou ekonomického přežití Ukrajiny. Tato možnost je nejpřijatelnější pro Ukrajinu. Umožnila by jí poměrně rychle, za rok nebo dva, obnovení hospodářského růstu. Ale, jak již bylo zmíněno, je to mnohem obtížnější z politického hlediska. Média a politici z vládnoucích stran posunuli veřejné mínění až k "válce do hořkého konce". Změnit toto paradigma bude velmi obtížné.

3. Rozklad státu nebo jeho vzkříšení

Symbolem roku 2014 byla ztráta státního monopolu na násilí a spravedlnost. Zmizelo pravidlo Pacta sunt servanda (smlouvy se mají dodržovat) a došlo i na násilné zabavování majetku. Vznikl systém mocenských struktur (dobrovolnické jednotky), které jsou podřízeny buď jednotlivým politikům a oligarchům, nebo neposlouchají nikoho. K tomu připočtěme značné množství pouličních gangů a radikálů, kteří rovněž provádějí příkazy k "přerozdělení" majetku nebo zastrašují a vydírají občany. Zachování a posílení tohoto trendu v novém roce by mohlo mít katastrofální následky pro ukrajinský stát. Je to srovnatelné s vojenskou porážkou na frontě. Zákon by měl platit pro všechny.

4. Tvrdé zákroky nebo liberalizace režimu

Tento rok byl ve znamení pokusů politiků, kteří přišli k moci poté, co vyhrál Maidan. Zavedli plnou kontrolu nad politickou, mediální a ekonomickou oblastí, a snažili se dostat pod kontrolu i korupci. Tyto pokusy mají různou mírou úspěšnosti. Politický prostor je z velké části vyčištěn a opozice je minimalizována. Média se stala více než loajální k vládě s několika výjimkami. Ale vzhledem k drtivému vlivu oligarchů nelze tvrdit, že vláda má pod kontrolou politické vedení země. Zatím není žádný pokrok v přerozdělování majetku a je zřetelný nedostatek kontroly nad soudním systémem.

V kontextu současné ekonomické katastrofy, akutní sociální a hospodářské krize lze tuto situaci v každém případě považovat za nestabilní a za přechodnou. Může se vyvíjet buď směrem k plnohodnotné autoritářské diktatuře (pod praporem nutnosti vyrovnat se s vnějšími i vnitřními nepřáteli), nebo ve směru plnohodnotného demokratického systému. A to jen v případě, že vláda a parlament dostanou moc pod kontrolu. Dojde-li však na plnohodnotnou válku, tak o jakém druhu demokracie vlastně mluvíme?

Zkrácená verze podle zdroje 4 развилки для Украины в 2015 году