Kapitán Ibrahim Traoré se ujal prezidentského úřadu v Burkině Faso 30. září 2022. Ve svých 35 letech byl nejmladší hlavou státu na světě. Národní transformace prováděná Traorého vládou zahrnuje:

  • rozsáhlé reformy, které přesměrují vládní prostředky z přemrštěných platů na zásadní rozvojové projekty;
  • zahájení ambiciózních projektů industrializace;
  • mechanizaci zemědělského sektoru, včetně zavedení moderních zemědělských technik a zařízení, které výrazně zvýšily výnosy plodin a příjmy zemědělců;
  • zavedení protokolů rychlé reakce pro boj proti bezpečnostním hrozbám a rozbití teroristických sítí;
  • dosáhl nebývalé úrovně národní jednoty a mobilizoval občany pro společnou vizi pokroku;
  • dokazuje, že africké národy si mohou samy vytyčit cestu k rozvoji; závazek k veřejné službě a národnímu rozvoji, který se zaměřuje na hmatatelné výsledky, nikoli na procedurální demokracii.

Zatím se ho nepodařilo zabít a unikl všem atentátům. Jeho projev na shromáždění OSN už dnes patří do historie.

Vážení delegáti, hlavy států, vůdci národů, zástupci velkých i malých národů. Nevítám vás jako profesionální diplomat ani jako člověk vychovaný pro banketní sály a potřásání rukou. Nepřicházím k vám, abych mluvil nacvičeným jazykem uhlazené politiky. Přicházím k vám jako voják svého lidu, ochránce zraněné země, syn kontinentu, který nesl kříž světa, ale nikdy nenosil jeho korunu.

Jmenuji se kapitán Ibrahim Traoré, prezident Burkiny Faso. A mluvím dnes nejen za 22 milionů obyvatel své země, ale za kontinent, jehož dějiny byly překrouceny, jehož bolest byla ignorována a jehož důstojnost byla opakovaně vydražena na oltář cizích zájmů.

Afrika není větší. Afrika není bojištěm. Afrika není váš experiment, vaše loutka, vaše zásobárna surovin. Afrika nepovstává na kolena, ale na nohy. A já dnes před tímto velkým shromážděním národů říkám: Afrika neklekne.

O falešné velkorysosti světové politiky

Po celá desetiletí jste jednou rukou posílali pomoc a druhou odčerpávali naši krev. Stavíte studny v našich vesnicích, zatímco vaše korporace vysávají naše řeky. Darujete vakcíny a patentujete léky. Mluvíte o ochraně klimatu, ale nadále financujete síly, které vypalují naše lesy a vysoušejí jezera. Co je to za velkorysost? Taková, která nasytí ústa, ale umlčí hlas. Taková, která udržuje člověka naživu jen tak dlouho, aby se stal závislým.

Nejsme slepí k tomuto pokrytectví. Dovolte mi, abych to objasnil. My nejsme nevděční za upřímnou humanitární pomoc, ale odmítáme globální řád, který vykořisťování maskuje jako partnerství. Odmítáme finanční instituce, které jednou rukou půjčují peníze a druhou kradou suverenitu. Afrika už nechce charitu. Chceme spravedlnost. Chceme mít kontrolu nad svým osudem.

O řetězech kolonialismu a jeho moderních potomcích

Naše zranění si nezpůsobujeme sami. Jsou dědictvím šílenství, které se snažilo vybudovat impérium, jež v nás nevidělo lidské bytosti, ale levnou pracovní sílu. Když se v Berlíně kreslily mapy pomocí pravítek a kružítek, s mými předky se nikdo neporadil. Hranice Burkiny Faso, stejně jako hranice mnoha afrických národů, nevymezovali naši předkové, ale lidé, kteří nikdy nevstoupili na naši půdu, kteří nevěděli nic o našich jazycích, kmenech ani o našich duchovních.

Dnes má kolonialismus novou tvář. Nosí obleky. Pořádá fóra. Podepisuje smlouvy v Ženevě, Paříži a Washingtonu. Stále však zabírá bez souhlasu. Stále diktuje, místo aby vedl dialog. Stále mlčí, místo aby naslouchal. Pokud chcete mluvit o míru, začněme tím, že se zbavíte arogance, že mír je něco, co nás můžete naučit jen vy.

O využívání zdrojů a mýtu rozvoje

Nazývají nás rozvojovou zemí, jako by nás staleté krádeže nezastavily. Jako by zlato z našich zemí, diamanty z našich řek a ropa pod našima nohama nepostavily mrakodrapy, v nichž toto shromáždění sedí. Udělejme si jasno, protože Kinao je bohaté. Afrika je bohatá, bohatá na nerostné suroviny a kulturu a moudrost a mládí.

Ale vy jste nás naučili měřit bohatství HDP a hodnotou vývozu. Říkáte tomu rozvoj, když zahraniční společnost vlastní 90 % zlatého dolu na našem území. Říkáte tomu pokrok, když vaše bezpečnostní složky střeží kobaltové doly, ale ne školy našich dětí. To není pokrok. To je pirátství s legálními dokumenty. Od nynějška budeme definovat rozvoj podle našich vlastních podmínek. Rozvoj, který učí děti ve třídách, a ne nerosty na nákladních lodích. Rozvoj, který respektuje zemi, lidi a duši národa a klade důraz na suverenitu a zasahování.

Národní suverenita

Proč když africký národ činí nezávislá rozhodnutí, jsme označováni za nestabilní? Proč jsme označováni za hrozbu, když usilujeme o vojenskou spolupráci mimo koloniální sféru? Burkina Faso si zvolila cestu suverenity, která není hrozbou pro mír. Je to prohlášení o dospělosti. Už nejsme pod vaší kuratelou. Už nejsme vašimi mladšími partnery v diplomacii. Jsme svobodní lidé.

Když si národ vybere partnery, kteří ho respektují, a ne vykořisťují, není to vzpoura. Je to moudrost. Žádná cizí mocnost nebude Burkině Faso diktovat svá spojenectví. Budeme budovat vztahy založené na vzájemném respektu, nikoli na historické vině nebo současném zastrašování.

Boj proti terorismu

Boj proti terorismu a vedení války. Ptají se, proč je v Sahelu násilí. Ptáte se, proč naše mládež bere do rukou zbraně. Ale neptáte se, kdo z toho má prospěch, když naše doly hlídají soukromí žoldáci, zatímco naše vesnice zůstávají bez ochrany. Neptáte se, jak se zbraně dostanou do pouští, kde se nevyrábí ocel. Neptají se, proč udržování míru nikdy neukončí válku.

Pravdou je, že mnohá z takzvaných řešení afrických bezpečnostních problémů jsou pouhými obchodními modely. Z nekonečných konfliktů se stal trh a z afrického utrpení předplacená služba. Burkina Faso se rozhodla tento kruh přerušit. Budeme bojovat proti teroru, ale ne pomocí závislostí. Svůj národ nezabezpečíme cizím diktátem, ale národní důstojností.

Migrace a lidská důstojnost

Nechceme, aby se naše mládež utopila ve Středozemním moři. Nechceme, aby naše nejbystřejší mozky prchaly do zemí, které nás kdysi nazývaly divochy. Nechceme remitence. Chceme důvody, aby naši lidé zůstali. Proč naše mládež utíká? Ne proto, že nám chybí krása, ale proto, že nám chybí příležitosti. Ne proto, že nenávidíme svou zemi, ale proto, že se s naší zemí zachází jako s cizím majetkem. Migrace není krize. Je příznakem válek, které jsme nezačali. Půjček, které jsme nepotřebovali. Světového řádu, který naší mládeži říká, že jejich jediná hodnota leží mimo jejich vlastní domovy.

Řešením nejsou ploty na hranicích. Řešení spočívá ve spravedlnosti, která spočívá v tom, že Afrika zaujme své místo ve světě. Afrika není chyba, kterou je třeba napravit. Afrika není neúspěšný kontinent. Afrika je lůnem světa, kolébkou civilizace, strážkyní naděje zítřka. V globálních rozhodnutích, která se nás hluboce dotýkají, jsme se stali neviditelnými. Afrika, která má 54 suverénních států, nemá stálé místo v Radě bezpečnosti OSN. Co je to za spravedlnost?
Říkají tomu rovnováha. My tomu říkáme zrada. Mluví o demokracii, ale udržují globální strukturu, v níž hrstka mocných vetuje sny mnoha lidí. Už nebudeme šeptat v prostorách, kde si zasloužíme mluvit plným hlasem.

Pomoc víře a duchovní důstojnosti

Jsme duchovní národ. Před vašimi katedrálami naši předkové zpívali k nebesům. Před příchodem vašich misionářů jsme znali řeč řek a zákony posvátného lesa. Přišlo křesťanství, přišel islám a my jsme je nepřijali jako otroci, ale jako hledači. Nyní se však ptáme. Budou církev a mešita opravdu stát při nás, když všechny lidi vyhání chamtivost maskovaná za globalizaci? Bude se z jejich kazatelen ozývat naše volání, nebo budou jen opakovat písně mocných? I víra musí být dekolonizována. Musí jít s chudými, ne s privilegovanými.

K jednotě afrických národů

Nejedná se o projev jedné země. Je to projev o správě kontinentu. Vidíte, jak Mali, Niger a Burkina Faso vytvářejí nové pouto. Bojí se naší jednoty. Proč? Protože to ohrožuje mýtus, že Afrika může povstat pouze pod vaším dohledem. Nespojujeme se proto, abychom vedli válku, ale abychom získali důstojnost, sebrali odvahu, sdíleli sílu a vzájemně se chránili, když se k nám svět otočí zády. Panafrikanismus není sen. Je to naše záchranné lano. A my ho budeme budovat cihlu po cihle, srdce k srdci, ať už s vaším souhlasem, nebo bez něj.

Mládeži Afriky

Je o malém chlapci, který prodává pomeranče u cesty. O dívce, která chodí do školy 10 kilometrů pěšky. Dítě, jehož jedinou hračkou je kámen, ale které sní o hvězdách. Vy jste důvod, proč bojujeme. Nevěřte lžím, že váš kontinent je prokletý. Vy jste požehnání. Nežárlete na cizí pasy. Buďte hrdí na své jméno, na svou zemi, na své kořeny. Svět vám teď možná netleská, ale budoucnost bude vaše jméno ctít.

Slova na závěr

Nebudeme klečet na kolenou. Nepřišel jsem vyhlásit válku. Přišel jsem vyhlásit odhodlání. Nebudeme poklekat před strachem. Nebudeme klečet před cizími bankami. Nebudeme klečet před zastaralými impérii, která se vydávají za přátele. Afrika nežádá o místo u vašeho stolu. Postavíme si svůj vlastní stůl, u kterého žádné dítě nebude jíst jako poslední. Kde žádný národ nebude umlčen, protože nemá jaderné zbraně. Kde se spravedlnost nefiltruje optikou etnické příslušnosti nebo historie, ale sdílí se tak, jako se sdílí dech. To je naše vize a náš slib. Ať ji svět slyší dnes a vždy. Afrika nepoklekne. Děkujeme vám.

Zdroj: Africa Will Not Kneel: Ibrahim Traoré’s UN Speech Shocks The West. Mezititulky redakce.