Lískové oříšky obsažené v Nutelle (pakliže tam vůbec nějaké jsou), Kinder Bueno a Ferrero-Rocher jsou sbírány dětmi a tyto produkty jsou na listině výrobků, které slušní lidé bojkotují. Mluvíme o Turecku a s tím si nevíme moc rady. Jsou to naši spojenci ve zbrani a jako machometáni mají přeci jenom jiné kulturní hodnoty.



Něco jiného je však vražedně otrocká práce dětí v Demokratické Republice Kongo.



V prosinci 2019 byla u okresního soudu ve Washingtonu DC podána žaloba proti společnostem Apple, Alphabet (mateřská společnost Google a YouTube), Dell, Microsoft a Tesla jménem rodin 14 konžských dětských horníků. Z těchto čtrnácti dětí šest zemřelo, zbývajících osm utrpělo zranění, které jim změnilo život, včetně rozdrcených nohou a ochrnutí celého těla. Podle žalobců IRA byl tento případ předložen jménem dětí „ve věku šesti let“ a uvádějí, že „s některými dětskými horníky se obchoduje.“ Navrhovatelé žaloby tyto společnosti obviňují z vědomého nákupu kobaltu, který byl produkován dětskou prací v DRC za strašných pracovních podmínek.

Důvody žaloby: „Žalovaní Apple, Alphabet, Dell, Microsoft a Tesla vědomě těží z tohoto ‘ručního’ těžebního systému v DRC a poskytují mu podstatnou podporu. Žalovaní vědí a věděli již dlouhou dobu skutečnost, že těžba kobaltu v DRC je závislá na dětech. Tyto společnosti kupují kobalt nezbytný pro baterie používané v mobilních telefonech a elektrických vozidlech.“ Těžební společnosti, včetně čínského Huawei Cobalt, anglo-švýcarského Glencore a belgického Umicore jsou obviněni z aktivního zapojení v nezákonné těžební činnosti.

Apple sice v reakci na žalobu prohlásil, že podle jejich znalostí jejich dodavatelský řetězec nezahrnuje dětskou práci, je však jasné, že tato nevědomost byla předstírána. Přibližně dvě třetiny celosvětové zásoby kobaltu se těží v oblasti „měděných pásů“ v provinciích Haut-Katanga a Lualaba v DRC, které zahrnují těžební oblasti kobaltu v Kolwezi, Fungurume, Likasi, Kambove, Kipushi a Lubumbashi.



Devadesát procent kobaltu těženého v Kongu je odvezeno do Číny, kde se používá většinou při výrobě lithium-iontových baterií. Typická lithium-iontová baterie smartphonu může obsahovat pět až deset gramů rafinovaného kobaltu a jedna baterie elektromobilu ho může obsahovat až 15 kilogramů. Růst elektromobilového odvětví se projevil ve zvýšené poptávce po kobaltu. V posledních pěti letech se poptávka zvýšila trojnásobně a očekává se, že se do konce roku 2020 opět zdvojnásobí.Těžba je prováděna dospělými a dětmi známými místně jako „creuseurs“ (bagry).



Jedná se o eufemismus, který popisuje nezávislé horníky, často děti, bez bezpečnostního vybavení a bez informací o nebezpečnosti kontaminace. Tyto „bagry“ pak prodávají své výtěžky dodavatelům, jako je Dongfang. Denní výtěžek kobaltové rudy je obvykle ohodnocen dvěma dolary pro dospělého, průměrný denní plat pro děti do 14 let je 0,81 USD. Vzhledem k nejisté povaze této práce není neobvyklé, že se ‘creuseurs’ vracejí domů s prázdnýma rukama.



Většina dětí v tomto případě pracovala pro Dongfang Mining Congo, satelit společnosti Huayou, který je hlavním dodavatelem kobaltu společnosti Apple. Po vyšetřování vedeném společností Washington Post v září 2016 prezident Huayou přiznal využití dětské práce. Tesla slíbila případ prošetřit, ale zůstalo u slibů. Ze 100 tisíc horníků těžících kobalt je odhadem 40 tisíc dětí.

Zpráva za rok 2016 popisuje, jak lidské bagry kopou všude, kde se najde květ Blepharis diverspinia, který slouží jako indikátor naleziště kobaltu.



To pravidelně vede k výstavbě dlouhých tunelů, o něco širších než lidské tělo, i pod silnicemi a budovami bez jakýchkoli podpěr. Jiné „lidské bagry“ vstupují do opuštěných i používaných dolů pod rouškou temnoty, což často vede ke střetům s ozbrojenými bezpečnostními hlídkami, policií a milicemi.



Zprávy o podmínkách v kobaltových dolech nejsou nové. Amnesty International v roce 2016 vydala zprávu s názvem „To je to, za co umíráme - porušování lidských práv v Konžské demokratické republice posiluje celosvětový obchod s kobaltem.“ Dne 5. srpna 2017 byl v „Mail on Sunday“ článek „Dětští horníci ve věku čtyř let žijící v pekle na Zemi, abyste Vy mohli řídit elektrický automobil.“ 12. října 2018 The Guardian zveřejnil článek s názvem: „Je váš telefon poskvrněn utrpením 35 000 dětí v konžských dolech?“

Těžba kobaltu také způsobuje značné škody na životním prostředí v jižní části DRC. Běžným doprovodným kovem kromě niklu je uran a podle DownToEarth.org místní úřady v roce 2015 po uskladnění 19 tun radioaktivního materiálu v blízkosti řeky Mura pouze varovaly obyvatele Likasi (město s 300 tisíci obyvateli), aby udržovali bezpečnou vzdálenost a nepoužívali vodu z řeky.

Zpráva University of Lubumbashi z roku 2012 zmapovala účinky tohoto znečištění. V posledních letech došlo k nebývalému nárůstu vrozených vad v těžebních oblastech. Jedná se o případy syndromu mořské panny a holoprosencefalie (HPE), což je komplexní malformace mozku, která je výsledkem neúplného štěpení prosencefalonu, ke kterému dochází mezi 18. a 28. dnem těhotenství a ovlivňuje jak přední část těla, tak obličej, což má za následek neurologické projevy a anomálie obličeje s různou závažností. Tyto případy byly dříve v Kongu neznámé a vyskytují se nyní u dětí horníků.

Skupina právníků zastupujících dětí dochází k závěru, že společnosti budou pokračovat v těchto praktikách „dokud nebudou přinuceny to změnit k lepšímu.“ Jak se uvádí ve WSWS.org: “Za porušování lidských práv, ke kterému dochází při dosahování zisku, nelze bojovat čistě na právním základě. Odvolání se k soudům odvádí pozornost od skutečnosti, že takové zneužívání je nedílnou součástí globálního kapitalistického systému ovládaného americkým a evropským imperialismem.“

Konžská vláda poslouchá příkazy nadnárodních gigantů a jejich dodavatelů v odvětví zpracování kobaltu stejně jako v dobách americké diktatury. Vládní síly poskytují ozbrojenou podporu personálu svých zahraničních investorů, zatímco zbídačené a zoufalé konžské muže, ženy a děti nechávají udřít k smrti.

Ukončení vykořisťování dětské práce lze dosáhnout pouze svržením neoliberálního systému a tak zajistit slušné životní podmínky pro všechny. Jakýkoli pokus o omezenou právní reformu, který porušuje právo miliardářů pokračovat ve sklizni gargantuovských zisků, nevyhnutelně selže. V době, kdy chceme progresivně využívat elektrické auta, musíme vzít na vědomí, že tak činíme v rámci staré dobré koloniální politiky. Vedoucí oddělení kampaní pro práva a odpovědnost ve vývoji (RAID) Anneke Van Woudenberg to řekla polopatě: „Bez DRC by neexistoval žádný elektrický automobilový průmysl a žádná zelená revoluce.“

Prvním z našich požadavků by měla být evidovaná recyklace. Jak poznamenává americký prezident firmy American Manganese Inc Larry Reaugh: „Recyklace baterií je mnohem výhodnější než těžba z půdy. Místo rudy, která obsahuje 2 procenta kobaltu, pracujete s baterií, která ho obsahuje téměř sto procent."

Dalším požadavkem by mělo být obstavení zisků společností na následnou regeneraci krajiny. Uvažte, co se stane s krajinou na tak citlivém místě. Degradace zeleně, desertifikace, změna nejen lokální ekosféry. Abychom neslyšeli znovu větu miliardářů: "Necháme to na přírodě......Dělat zelenou revoluci v Evropě a ničit Afriku je jen obrázek zpupnosti evropského myšlení a pštrosí politiky."



Jestliže chceme zachránit Zemi, začněme jednat.

K tématu:
Green New Deal Ann Pettiforové aneb Za kolik bude rajské jablíčko z východní Anglie
Globálně a doopravdy 2
Voda je život aneb Globálně a doopravdy


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 650 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!