Vězněný představitel ruské opozice Alexej Navalnyj zemřel v pátek 16. 2. Podle informace vězeňské služby Jamalo-něnecké oblasti se tak stalo ve věznici, kde si odpykával trest. Sedmačtyřicetiletý Navalnyj se po vycházce začal cítit špatně a podle prohlášení ztratil vědomí. Ruská média uvedla, že lékaři konstatovali smrt Navalného po 14. hodině místního času. V roce 2023 byl odsouzen k 19 letům "zvláštního režimu" za "extrémismus". Zpočátku byl umístěn do zařízení s vysokou ostrahou ve Vladimirské oblasti. Koncem loňského roku byl převezen do kolonie "Polární vlk" v Jamalo-Neněcku, která se nachází 40 km za polárním kruhem. Jiné zprávy než ruské nemáme, protože v sibiřském lágru pro vrahy a jiné těžké zločince s ním nikdo nezávislý nebyl. Osobně oficiální ruské verzi nevěřím, a vysvětlím proč.

Západní média se shodují v tom, že Navalný je mučedník za spravedlivou věc. Kreml ho chtěl de facto zabít, proto ho poslal mezi vrahy neruské národnosti do lágru za polární kruh. Navalný jako ruský nacionalista placený a fedrovaný Západem neměl žádnou dlouhodobou šanci na přežití v sibiřském lágru tohoto typu. Nejspíš tam byl jako jeden z mála etnických Rusů. A je třeba vědět, že jako ruský nacionalista štval neruské národnosti proti sobě.

Rusové mu umožnili vycestovat do Německa, kde byl několik měsíců na léčebném pobytu. Zde mohl zůstat a dělat placeného hrdinu odboje proti Putinovi. Navalný se ale na začátku roku 2021 vrátil zpět do Ruska, kde ho čekal nástup na dlouholetý trest. Jeho hnutí už nemělo prakticky žádné příznivce, protože každý v Rusku díky bedlivé práci KGB věděl, že Navalný je přímo placený agent Západu. Jediné plusové body měl jeho web (ZDE) tím, že upozorňoval na korupci v kruzích "nových děněg", což jsou oligarchické a mafiánské kruhy kolem Putina. Jenže proti kradení oligarchů za Západem fedrovaného Jelcina jde o pakatel. Navíc je v Rusku válečný stav a krást se může jen umírněně a se souhlasem Kremlu, a ne jako u nás za pětikolky. Navíc se oligarchové pakují na nacionalizaci západních podniků, když už předtím privatizovali podniky státní za Jelcina. I ta druhá privatizace západních aktiv v Rusku je kšeft století, stejně jako byla Klausova privatizace pro modré straky v ODS.

Pro všechny tyto důvody měl Navalný a jeho aktivistické kruhy minimální podporu občanů Ruska. Navíc jej Západ odepsal a potřeboval jako mrtvého mučedníka, protože to byla jeho nejvyšší hodnota po jeho dobrovolném návratu do Ruska. Všimněte si, že Navalný nikdy nefiguroval na aktuálním seznamu amerických agentů zatčených a vězněných v Rusku, kteří jsou tak či onak připraveni na výměnu za ruské agenty zatčené v USA.

Pak začala válka v Gaze a sociální sítě řízené Západem (to je ruská verze) připravily v Dagestánu v listopadu 2023 lynčování místních Židů, které bylo zastaveno na poslední chvíli. Kadyrov jako vůdce islámského Zakavkazska prohlásil, že se má dvakrát vystřelit varovný výstřel do vzduchu a třetí má jít do hlavy demonstrantů. V Rusku umí do tří počítat každý, tak byl brzy klid.

Ale nacionalisté typu Navalného, kteří za peníze Západu dostali úkol rozeštvávat národnosti a náboženství v Rusku proti sobě do občanské války, ti to měli spočítáno. Proto následoval další trest pro Navalného (prakticky za velezradu) a jeho deportace mezi neruské vrahy na Sibiř, až za polární kruh. Stal se mučedníkem a disidentem, kterým chtěl být. Pro Západ je nyní jako mrtvý mučedník doslova nenahraditelný, což zásadně neplatilo za jeho disidentského života. Stačí se podívat na milionářské přátele jeho vdovy a na její současný pobyt na bezpečnostní konferenci v Mnichově.

Čím si Assange vysloužil nenávist západního impéria?

Assange zatím nezemřel ve vězení, ale má k tomu velmi blízko. Vraťme se k jeho klíčové roli ve sporu, o kterém se dnes nesmí veřejně mluvit. Šlo o islandskou finanční krizi v letech 2008–10. Assange pomohl aktivizovat občanskou společnost. Výsledkem jejich komunitní praxe byla jednak nová ústava země a jednak zatčení a odsouzení manažerů islandských privátních bank. Neoliberální privátní banksteři přivedli celý stát na pokraj finančního kolapsu a pokusili se přes nastrčené politiky a mezinárodní instituce a vlády zavést Island do dluhové pasti na celou generaci.

Významnou roli v této kauze hrála odhalení aktivistů webu Wikileaks, kteří pod vedením aktivisty Juliana Assange publikovali v roce 2009 interní dokumenty banky Icesave. Tato banka provedla nelegální půjčky svým akcionářům a tím de iure spáchala trestnou činnost. To byl jeden z hlavních důvodů, proč prezident Ólafur Ragnar Grímsson odmítl v lednu 2010 podepsat zákon předložený parlamentem (tzv. „Icesave Bill 2“) a prohlásil, že k této otázce musí proběhnout celonárodní referendum. Celkem 98 % hlasujících občanů se v referendu konaném v březnu 2010 vyslovilo proti předloženému zákonu o urovnání dluhů. Výsledkem národních referend ke dluhům a následné mezinárodní arbitráže (tzv. „IceSave dispute“) bylo neuznání zahraničních bankovních pohledávek vůči státu. Osvobozující verdikt mezinárodní finanční arbitráže (Case E-16/11 – EFTA Surveillance Authority v Iceland) byl vynesen v lednu 2013.

Občanská záchrana Islandu kontrastuje s dnešním stavem v USA, kde získaly občanská práva zločinné korporace v rámci Corporate personhood a občané je naopak postupně ztrácejí. To ukazuje simulákrum spravedlnosti dané skrze tzv. Investor-State Dispute Settlements, které obsahují korporátní smlouvy typu NAFTA, TTIP, TTP, CETA a další. Assange skrze Wikileaks pomohl zachránit Island před dluhovým otroctvím typu Řecka.

Islandské aktivistky jako spisovatelka Birgitta Jónsdóttir pomohly mobilizovat veřejnost. Občanky a občané Islandu uznali politickou odpovědnost za stav země a zachránili přechod státu do korporátního otroctví. Island porazil bankstery proto, že jejich iracionální pleonexii podřídil politicky určeným pravidlům spravedlnosti. Tato pravidla si občané demokraticky dali nejprve sami sobě a dokonce losem, když připravili a provedli tzv. Constitutional Assembly Elections v listopadu 2010, kde bylo zvoleno 25 zástupců.

Toto islandské shromáždění občanů k nové ústavě odmítl legitimovat Nejvyšší soud rozhodnutím ze dne 25. 01. 2011. Ale občané Islandu donutili ústavodárnou aktivitou váhající politiky k tomu, aby respektovali a bránili občanské zájmy alespoň na úrovni státní diplomacie a během mezinárodních jednání s věřiteli. Proto byly postupně odmítnuty dva návrhy zahraničních věřitelů na vyrovnání dluhu formou státního otroctví (Icesave bill 1–2). Nakonec se občanská pravidla vnutila i nadnárodním korporacím během mezinárodní arbitráže (European Free Trade Association). Přesně opačně postupovalo ve stejné finanční krizi Řecko jako kolébka evropské demokracie.

Nyní je jasné, proč Assange nedostane šanci odjet třeba do Moskvy, kam se podařilo utéci Snowdenovi. Sociopati z velkých korporací nikdy neopustí člověku, který pomohl vysvobodit celou zemi z bankovního otroctví. Navalný svou šanci dostal a vrátil se ze Západu zpět na smrt do Ruska. Osud Assange zatím rozhodnutý není, ale jeho zdraví je už zásadně podlomeno. Dva disidenti, dva rozdílné osudy.

Dodatečně přidávám prohlášení Lavrova na tiskovce po schůzce ministrů G20 dne 21. 2. 2024 v Rio de Janeiru.

Západ nemá právo zasahovat do vnitřních záležitostí Ruska a jeho požadavky na "nezávislé vyšetřování" smrti Alexeje Navalného jsou ostudou, prohlásil ruský ministr zahraničí. Takže platí, co jsem napsal s tím, že ani jedna strana nechce říci pravdu. Reálná smrt Navalného nezajímá ani Rusko, ani Západ.