Co když střední třída svrhne těch 5 – 10 % nad sebou?
Já si myslím, že o to ani tak nejde, aby někdo někoho svrhával. Dneska máte jiné adrenalinové zábavy. Podle mě by to mohlo jakžtakž fungovat, pokud bychom se vrátili od nesouměřitelnosti k obyčejné nerovnosti. Ať je nahoře 5 až 10 % populace, ale ať nemají astronomicky více než ti ostatní. Protože nikdo potom nemůže uvěřit řečem o nějaké otevřené společnosti. Nemůžete se nikdy dostat k těm, kteří berou milionkrát víc než vy. Pokud má společnost pyramidy, tak ať ti nahoře jsou nahoře. Ale pyramida je od toho, že ti neschopní jdou občas shora dolů a ti schopnější ze zdola jdou nahoru. Ale jakmile, a k tomu právě došlo, se vršek pyramidy odtrhne, tak nahoře zůstanou úplně neschopní, to napsal Vilfredo Pareto před sto lety, nic lepšího se na to téma napsat nedá, a schopní zdola se mezi ně nikdy nedostanou.
Francouzští sociologové porovnali příjmové rozdíly v rámci středních vrstev, protože máte od nejnižších po nejvyšší, zaměstnanci taky ze 63 % patří do středních vrstev, porovnali příjmy středních vrstev, které berou nejméně s těmi, kteří berou nejvíc. A ten rozdíl ročních příjmů vyjádřili úsečkou dlouhou 1 metr. Tyto údaje porovnali s majetkovými rozdíly mezi těmi skutečně bohatými a středními vrstvami, protože střední vrstvy mají příjmy jenom z profesní činnosti, ze zaměstnání, zatímco ti skutečně bohatí mají ze zaměstnání 7 % příjmů. 93 % mají z těch obrovských majetků na třech světadílech. Takže to porovnali. A o to se přeli francouští sociologové, jestli skutečně velká bohatství začínají 8 či 13 km od té metrové přímky. To je prostě společnost nesouměřitelnosti a celá idea demokracie spočívá v tom, že nerovnost nesmí přejít v nesouměřitelnost. Demokracie je možná při nerovnosti, pokud ti nahoře jsou ohroženi pádem za neschopnost a ti dole za schopnost mohou jít nahoru. Ale demokracie nemůže dlouhodobě fungovat na nesouměřitelnosti, na ní fungoval feudalismus. Ti kdo byli urození, byli z úplně jiného světa, a ti pod nimi se mohli snažit, každý den dělat 16 hodin a stejně se mezi ty urozené nedostali. Dneska se na bázi těch nových planetárních peněz vyvinula nová šlechta. Ona žije, jak to dokázali ti francouzští sociologové, ona žije kolektivisticky, u těch 300 francouzských rodin není žádný individualismus, oni dětem předpisují, koho si vezmou za manžela, za manželku, aby se nedělily majetky, všichni si tam uvědomují svoje společné zájmy a všichni se tam chovají přesně tak, jako si Marx kdysi myslel, že se bude chovat proletariát, uvědomují si, že jsou zvláštní třída a hájí kolektivně své zájmy, všechno ostatní tomu podřizují, a těm pod sebou, té střední vrstvě úplně dole říkají, ať se individuálně snaží každý sám za sebe. A tím se ta asymetrie obrovsky umocňuje. Nikdo není tak individualistický jako levičáci. Pravice je méně individualistická než levice. To popisuji v knížce Posvícení bezdomovců, tam chci ukázat, co čeká střední vrstvu. Ti nahoře se chovají kolektivisticky a ty dole vybízejí k tomu, aby si v neustálém vzájemném individuálním soupeření navzájem sráželi šance. To je úplně ideální způsob - „Rozděl a panuj“ - na to se přišlo už dávno.
Nechcete být prezidentem?
Na to je jediná odpověď, mám trochu vyšší cíle.
Co říkáte na eurobondy? Co se stane, když Řecko vystoupí z Eurozóny?
To je důležité, já to uznávám, ale dokonce jsem zjistil, že ani ekonomové na to neznají odpověď. Tak co já bych se do toho pouštěl. Nevím, co mohou udělat eurobondy. Akorát si myslím, že Evropa nemůže dlouho nefungovat tak, jak nefunguje zatím. To prostě nejde, buď se to musí integrovat, nebo se to rozpadne, ale v tomto polostádiu to prostě fungovat nemůže. To se bude každý druhý měsíc hasit něco od Řecka až po Irsko. Nedovedu si představit, co by se stalo, kdyby se Evropa prudce integrovala. Zabýval jsem se třeba penzijními systémy. Jenom ve Španělsku je pořád 14 různých penzijních systémů. Španělé nejsou schopni si sjednotit svůj penzijní systém, jak by se to mohlo integrovat v rámci Evropy? Pokud by se Evropa integrovala, tak by se musela integrovat především daňově a potom asi taky v sociálních opatřeních. Tam by to údajně nebylo tak nutné, ale já si to nedovedu představit, ale zároveň to nemůže dlouho fungovat tak, jak to funguje. Protože když si to vezmete, tak my na té Evropě parazitujeme. Naštěstí my nejsme schopni si ty eurodotace vybírat, takže té Evropě neškodíme tak, jak bychom jí mohli škodit. Oni nám musejí být vděční za tu neschopnost., ale kdybychom byli bývali schopni ty dotace čerpat, pak by to byla naprosto absurdní situace, protože my si srazíme daně, přilákáme na nízké daně firmy z Německa a z Evropy. Protože jsme si ty daně srazili, tak nemáme dost peněz v pokladně a chceme po Němcích a Francouzích, kterým jsme odlákali práci, aby nám dopláceli do naší pokladny na naší infrastrukturu, na cyklostezky, na všechno možné, na co se podívate, tam je štítek Evropská unie. A to takhle nemůže fungovat. My nemůžeme krást Evropanům práci a zvyšovat nezaměstnanost a zároveň po nich chtít peníze, které nám chybí právě proto, kvůli těm fintám, kterými jsme jim zvýšili nezaměstnanost. Oni mají svatou trpělivost. Během přednášek ve Francii jsem si častokrát ověřil, že oni nejsou na nás tak hodní, ale jim to nedochází. Oni to nechápou. Oni jsou takoví ne vyloženě jednodušší, ale oni si nedovedou představit, že by se na ně někdo tak přisál. A ještě na ně přitom plival. To prostě Francouz v životě nepochopí. Mají co dohánět.