Britské noviny jako Guardian a další (zdroj zde) odhalily, že vláda sjednává tzv. "daňové mlsy" (sweetheart tax deals) čili tajná individuální ujednání o extra placení povinné korporátní daně. Případné daňové úniky či nesrovnalosti se řeší pokutou, kterou koncernům benevolentně vyměřuje ministerstvo financí. Novináři se dostali k dosud neveřejným dokumentům, které je šokovaly. Ve čtyřech případech podobného ujednání šlo o sumu 4,5 miliard liber. A přitom nikdo neví, o kolik daní stát vlastně přišel.

Význam prozrazeného dokumentu se marně pokoušel bagatelizovat bývalý ministr daňového úřadu (HMRC) Dave Hartnett. Prý bylo a je vše tajné s ohledem na "soukromí daňových poplatníků". Pro politiky čelící hněvu Britů to není tak jednoduché jako pro státního úředníka kolaborujícího s nadnárodními společnostmi. Viz naše starší články o neplacení daní koncernu Starbucks) či analýzu Jak se krade ve velkém aneb Daňová optimalizace koncernů. Mnozí politikové nyní chtějí vědět, kolik daní měly tyto společnosti legálně platit před privátním ujednáním. Předsedkyně výboru pro rozpočtové záležitosti (Commons public accounts committee) Margaret Hodgeová k tomu řekla následující.

Jestliže jsme dostali do státní kasy 4,5 miliardy, kolik jsme tam měli skutečně dostat? To chci vědět a na to se také budu ptát daňového úřadu. Stát se snaží vybírat na daních desetníky a tady jde o ohromné sumy. Pokud byly tyto kšefty uzavřeny, tak chci vědět, kolik tyto společnosti platily na daních ze své podnikatelské činnosti ve Velké Británii.


V USA stejným způsobem klade nepříjemné otázky senátorka Elisabeth Warrenová, jejíž činnost pravidelně sledujeme (poslední článek zde). U nás takové politiky ani novináře nemáme, takže pan Kalousek a jeho přátelé v daňových rájích mohou být spokojeni. Konec konců, většina z nich byla nedávno amnestována podobně smýšlejícím exprezidentem, daňovým osvoboditelem.