V sedmdesátých letech 20. století navrhl nositel Nobelovy ceny za ekonomii James Tobin novou formu daně. Měla se uvalit sazba na devizové transakce na mezinárodním peněžním trhu, včetně všech on-line transakcí. Hlavní cílem daně je ztížit spekulativní pohyby kapitálu. EU tuto daň hodlá zavést v příštích letech, ale naráží na ohromný odpor světových finančních institucí a jimi ovlivněných médií.

Návrh na Tobinovu daň podaly Francie a Německo a nyní se přidalo i Rakousko, Belgie, Španělsko, Estonsko, Řecko, Itálie, Portugalsko, Slovensko a Slovinsko. Od začátku roku 2013 se našlo jedenáct členských zemí EU připravených jednat o formě této daně a Evropská komise musí vypracovat text zákona. Podívejte se na důležitý graf, který ukazuje nebezpečí burzovních operací bez Tobinovy daně. Více než stoleté období ukazuje průměrnou délku držení akcií na obou hlavních burzách v New Yorku a Londýně.



Vidíte sami, že míra spekulace dosáhla stejné úrovně jako ve 30. letech před velkou hospodářskou krizí. A regulace burzy přišla až po jejím krachu na tzv. Černé úterý 29. října 1929. Burza se nikdy sama kontrolovat nebude a má sebevražedné tendence vinou neomezené chamtivosti jejích aktérů. To se jasně ukázalo ve Velké hospodářské krizi a ve Druhé světové válce, které po krachu burz následovaly.

Moderní doba přinesla další nebezpečí, viz náš nedávný článek Burza před krachem aneb jeden velký podvod. Fiktivní peníze emitované centrálními bankami se převalily do akciových bublin v takové míře, kterou snad historie nezažila. Šéf Fedu Bernanke musel připustit, že kurzy na burzách jsou spekulativní a nemají žádnou oporu v ekonomické realitě. Klikněte si na obrázkovou animaci.



Důležité je sledovat datum vlevo. Barevné křivky jsou burzovní indexy. Jakmile americký FED nebo ECB oznámily snížení úrokové sazby a další pumpování peněz, obchody začaly vystřelovat do závratných výšek. Bez ohledu na to, jak na tom byly reálně podniky, zda špatně nebo dobře. Tobinova daň může pomoci k tomu, aby se burza dostala pod částečnou politickou kontrolu vlád. Jinak nám hrozí podobná situace jako v letech 1929-1932.

Dalším nepříznivým efektem podobným situaci ve 30. letech je nástup korporátního fašismu, který je hlavním nebezpečím současné demokracie. Jeho analýze jsme věnovali následující články:
- Distribuce státního bohatství v USA
- Báječná léta jednoho procenta
- Jak neoliberalismus zničil obyčejné lidi v USA
- Kdo bohatne a na kom?
- Takový malý ekonomický fašismus.