Po posledním rozlišování typu „když něco, tak nic“, začal pan Novák znovu chodit do práce a pilně východně meditoval. Nic zvláštního se dlouho nestalo, jen pár věcí. Za prvé ty meditace: už se v nich duchovně nevyžíval jako dříve. To jest, cítil jejich účinky stejně efektivně a duchovní styl života se mu stal skutečnou potřebou. Jenže musel v duchu uznat, že je na tom stejně jako jeho dospívající kluk. Mládenec školou nepovinný si už také nepouštěl heavy-metal na plné pecky, protože objevil něco jiného, totiž dívčí společnost. Muzice zůstal věrný, ale jinak. Jeho životní pozornost se soustředila na vnadné dospívající spolužačky, které začaly pravidelněji navštěvovat jeho mládenecký pokoj. Stejně i duchovní mistr zůstával u svého kopyta, ale nebyl duchem u svého díla. Jako by jeho pozornost byla obrácena někam jinam, i když si v minulém díle rozumově a duchovně rozlišil, že se vlastně nic neděje.

Novák při duchovní nepozornosti objevil zajímavou věc, totiž rozdíl mezi meditací a modlitbou. Meditoval vždy, protože to vyžadoval jednak guru v New Yorku a jednak jeho osobní boj za spásu v nirváně. Ale při nečekaném skluzu do touhy objevil zajímavou věc. Reagoval na meditaci jako jeho kluk na heavy-metal, to jest čistě technicky a účelově. Už si zvykl na fakt, že synovi musí pořád bušit do uší alespoň „nějaká“ muzika. Stejně i on musí v zájmu svého duševního zdraví pořád „nějak“ meditovat. Vyšlehnutí touhy však minimálně dvakrát proměnilo instrumentálně organizovanou meditaci v modlitbu. Novák začal tušit, že to není jedno a totéž. Meditace nepotřebuje protějšek, protože se soustřeďuje na sebe samu. Osvícený, do sebe ponořený subjekt v sobě vzbuzuje síly, které jej vedou dál. Touhou povzbuzený subjekt však není uspokojen pouze meditací. Ta najednou začala hrát pouze druhé housle; přesněji řečeno, fungovala jako reprodukovaná hudba vůči zajímavému koncertu. Na ten bylo třeba vystát frontu na lístky, slušně se obléci a přijít včas do koncertní místnosti. Absolutno se najednou rozdvojilo do dvou oblastí. Jednak vyžadovalo techniku a meditaci a jednak zvalo (i když pravda mohlo jít pouze o klam) na cestu modlitby. Jistěže, pan Novák si zatím jasně zdůvodnil, že tato „schíza“ může být duchovním klamem, kdy jej svět mámení (mája) chce odvést od hlubší cesty k Absolutnu. Konec konců, podle jasně daných známek na cestě pokroku k Poznání dobře věděl, že k tomuto druhu pokušení musí dříve či později dojít. A byl už dost daleko, což spolehlivě poznal při duchovních operacích s kosmickou energií, jejíž účinky začal specificky cítit na svém těle. Jenže nyní nešlo o to, překonat nějaké pokušení. Panu Novákovi se občas zdálo, jako kdyby se v záchvatu modlitby objevil i jiný druh spirituální reality. A to by byl opravdu problém.