Už jsem o ekonomice nechtěl psát, ale zvedlo mne ze židle Rusnokovo chucpe, které zveřejnil dne 9. 1. korporátní (a předtím svazácký) deník Mladá fronta Dnes pod názvem Podle guvernéra ČNB nedělá vláda pro dostupnost bydlení nic. Naším úkolem není zajišťovat nabídku bytů, ale stabilitu bank, říká Rusnok. Cituji z článku vyjádření Jiřího Rusnoka, současného guvernéra ČNB.

Guvernér ČNB Jiří Rusnok se nyní v rozhovoru pro týdeník Ekonom ohradil proti kritice, že ČNB svými opatřeními zhoršuje dostupnost bydlení. "Rozumím tomu, že se na nás soustřeďuje pozornost, protože jsme jediní, kdo na trhu s bydlením něco dělá. Vláda jenom planě mluví, ale reálně se pro lepší dostupnost bydlení nedělá nic," říká Rusnok.


Takže se vraťme k článku Banksteři a výroba globálních fake news (9.1.), kde jsem z věcných důvodů politicky motivového prodeje zlatého pokladu ČR zařadil bývalého guvernéra Tošovského mezi bankstery. Ve stejném článku jsem napsal, že uměle devalvovaná koruna, kdy jsme přišli oficiálně o dva biliony korun, vytvořila mimo jiná svinstva také spekulativní bublinu na trhu s nemovitostmi, zejména v Praze a v Brně. Ty 2 biliony z našich kapes byly vyhozeny na zbytečné intervence, které jak uvidíme, poškodily naši ekonomiku. Rusnok obvinil vládu a podnikatele, že nestaví byty. Pak si poklepal na rameno a řekl, že v ČNB „jsme jediní, kdo na trhu s bydlením něco dělá“. To je pravda, ale naprosto opačným a proto zcela destruktivním způsobem.

Kdo je bankster

Termín „bankster“ je odlišen od investičního bankéře. Moje definice zní: Bankster je ten, kdo z hlediska politické ekonomie vykonávané jedním promile dělá jednostranné monetární výhody pro jedno procento privilegovaných, a tím okrádá 99 procent nás všech. Koupený politik dělá totéž, jenže místo monetárních výhod nás okrádá skrze fiskální výhody pro jedno procento. Příklady nebanksterské makroekonomiky na e-republice z českého prostředí si najděte kliknutím na heslo ČNB (Mrázek, Lauterbachová, Pick). Hlavní linie současné banksterské ekonomiky se dělá skrze dluhový dolar. Tento systém okrádání jsem celkově popsal ve třech článcích:

Je jasné, že Česko nemůže stát stranou při banksterské politice FEDu nebo ECB dané kvantitativním uvolňováním (QE) a znehodnocováním eura a dolaru. První graf ukazuje, jak se znehodnotilo euro skrze destruktivní politiky ECB pod banksterem jménem Mario Draghi, což je bývalý zaměstnanec banky Goldman Sachs. O této bance je více v článku Bankovní Trojka: Moc bez kontroly a také v článku Odvrácená tvář globálního minotaura. Modrá ukazuje kupování bankovního šrotu za eura a červená degeneraci 10letých EU-dluhopisů, v nichž má hodně lidí uloženo své důchody a jiné úspory.



Je jasné, že Rusnok a jeho parta nemohou jít úplně jinou cestou, ale to je neomlouvá. V ČNB mají zastupovat zájmy nás, 99 procent občanů, a ne zájmy jednoho procenta a dokonce zájmy zahraničních otrokářů, pardon, investorů. A banksteři jsou v současném vedení ČNB proto, že z řady možností zvolili vědomě tu nejhorší, což se ukáže dále. Tak se podívejme, jak se dvoubilionová krádež z našich peněženek dělala v Česku. Intervence na oslabení koruny běžely od listopadu 2013 do dubna 2017, viz tento graf ČNB.



ČNB držela tzv. „kurzový závazek“, že bude uměle devalvovat naši měnu a profutrovala na této zajímavé bankovní operaci celkem 2,05 bilionu našich společných korun. Celkovou operaci ukazuje graf mezibankovní likvidity ČNB a vzrůst tzv. „depozit“, čili finančního šmejdu, který ČNB pořídila za naše koruny.



Za naše koruny se nakoupily eura, dluhopisy a jiné papírky, které nebyly našimi českými korunami. Naši banksteři udělali to, co udělal výše uvedený bankster Draghi v ECB, viz horní graf. Protože šéfové ČNB jsou mopslíci ECB, tak znehodnotili českou měnu. Naším úkolem je zjistit, v čím zájmu to udělali. Připomeňme definici, že bankster je ten, kdo z hlediska politické ekonomie vykonávané jedním promile dělá jednostranné monetární výhody pro jedno procento privilegovaných.

Nyní si představte situaci zahraničního otrokáře, kterému se dnes říká investor. Přijde, zabere si území, postaví fabriku za pomocí mých daní z úlev, často si tam doveze i svoje suroviny, odveze vyrobené polotovary. Tady platí jen lidskou práci a základní vstupy, nic víc. Za sebou nechává zdevastovanou krajinu, bere lacinou energii, kterou zatěžuje naši životní prostředí na budoucí dluh dalších generací a ničí nám silnice. Výrobek zkompletuje u sebe doma a tam ho také prodá a zdaní. Laciná koruna je úplně ideální: přijdu s eury nebo dolary, koupím si, na co ukáži prstem, ožebračím dělníky v montovnách o devalvované mzdy a lacino vyvezu polotovar. Skvělé. Tento radostný optimismus ukazuje následující reakce jednoho procenta otrokářů, kterému patří české montovny a zdejší zpracovatelský průmysl na polotovary. To je ten průmysl, který nikdo nechce mít doma, protože stojí hodně energie a surovin, ničí životní prostředí a potřebuje hodně nekvalifikované práce.



Výborně, tak jsme zaměstnali otroky v montovnách a lacinou korunou jsme pomohli jednomu procentu zahraničních otrokářů. A teď se podívejte na českou firmu ze střední vrstvy. Kupujete suroviny v dolarech nebo v eurech, vyvážíte hotové výrobky ve znehodnocených korunách. Ve stejném kurzu koruny znehodnocené bankstery v ČNB platíte své lidi a přitom potřebuje amortizovat strojový park za eura nebo dolary. Příklad devastujícího vlivu ČNB na české firmy vyrábějící a vyvážející hotové výrobky je jasný. Příklad výrobce netkaných textilií Pegas Nonwovens máte tady. Pouhý 1 rok po intervencích se snížil čistý zisk firmy v roce 2014 o 93 procent. Firma to zdůvodňuje negativními dopady intervence České národní banky. Ale tržby jí vzrostly o šest procent.

Takže si to shrňme: Banksteři a presstituti v korporátkách tvrdí, že po intervenci vzrostly tržby nejen v otrokářských montovnách. To je pravda, viz příklad Pegasu. Jenže kapitalistický podnik nejede na socialistickou stachanovštinu, ale na zisk. A ten nemůžete mít, protože prodáváte za znehodnocenou korunu, ale vyrábíte v eurech. Ale každý si to od vás vezme, protože je to laciné. Takže intervence jednoznačně poškodila české firmy. Podle průzkumu z července 2015 malým a středním podnikatelům zásadně vadila intervence k oslabení kurzu koruny. Plných 42 procent z nich tvrdilo, že jim tento krok uškodil, viz tento průzkum. A v srpnu 2015 už bývalý odborářský boss a předseda Senátu Milan Štěch pádil k prezidentovi Zemanovi, aby ukončil řádění černé ruky ČNB. Je jasné, koho Štěch zastupoval a koho zastupovala ČNB. Takže v prvním bodě Rusnok a spol. skvěle naplnili definici banksterů. Šéfové ČNB ničili českou korunu v zájmu zahraničních otrokářů a v zájmu jednoho promile banksterů z FED a ECB. A dodejme, že znehodnocení koruny pomohlo k dalšímu útěku kvalifikovaných pracovních sil (mimo jiné i zdravotních sester a lékařů) do ciziny.

Za co profutrovala ČNB poctivě vydělanou českou korunu

Nyní se podívejme do podrobnějších statistik ČNB, abychom viděli, za co se prošustrovaly 2 bilióny našich poctivě vydělaných korun. Natočte si grafy a ciferníky ČNB v položce Devizové rezervy ČNB a klíčová je tato sestava. Z ní si vybereme jen ty ukazatele. u kterých je maximální narůst v období intervencí ČNB. Tam banksteři profutrovali naše peníze. Dostanete tuto tabulku, kterou nejprve ukážeme vcelku všech ukazatelů.



Vidíte, že všechno šlo do tzv. „konvertibilních měn“, což je hlavně euro a dolar. Pak si z ní vybereme jen ty ukazatele, které prošly zásadními změnami v procesu banksterské devalvace koruny.



Takže všechno jsme vrazili do dluhových papírů cizích bank, výborně. A do zlata jsme nevrazili ani korunu, viz parametr UK 13. Pro jistotu jsem vám ho vytáhl zvlášť.



Ještě jednou výborně. Rusnok a spol. pokračují v politice Tošovského a spol. A dokonce to dělá v době, kdy je jasné, že cena zlata jde ve finanční krizi nahoru. A naše peníze rozšrotoval v zelených a jiných dluhopisových papírcích a zlato nekoupil. Takže je bankster, stejně jako Tošovský a jedná v zájmu FED a ECB. Tam se také zlato nenakupuje, ale naopak se dělají dluhy. Rusnok se může bránit tím, že cena zlata je přece nízká a moc nestoupá. No bodejť, když místo zlata FED drží své zelené papírky a totéž dělá ECB. Pak je světová poptávka po zlatě tažena jen centrálními bankami Ruska a Číny, popřípadě jiných zemí. A zlato jako každá jiná komodita je řízena nabídkou a poptávkou, kterou navíc uměle manipulují západní banky. Například na nějakou dobu uměle snížíte cenu zlata tím, že pustíte do oběhu „Tošovského“ zlato z ČNB. Anebo lidi nemají fyzické zlato, ale jen papírky z banky na zlato a myslí si, že mají zlato. Blažení chudí duchem, že ano. Tomuto politickému kurzu zlata odpovídá vývoj ve FEDu, viz tento graf.



Modrá ukazuje ekvivalent burzovní hodnoty dolaru a zlata za 20 let vzhledem ke kolísání ceny. Pochopitelně že šla cena zlata dolů, když se USA zbavila zlatého standardu ve 30. letech a v roce 1973 navázala dolar na ropu. Z grafu je jasné, že poptávka po zlatě nutně klesla, protože centrální banky pracovaly po vzoru dolaru. Vývoj zlata jako bankovní záruky ukazuje tento graf.



Zlato pro politickou ekonomii dluhového dolaru nemá cenu a je to vidět. A teď se podívejte na jiný graf Švýcarské státní banky. To je ta země, kde se banksterům nedaří (tedy v Národní bance, ale jinak ano). Rozzuření Švýcaři by je zavřeli na doživotí, kdyby jim zničili měnu. Ta má 80% korelaci kurzu franku ke zlatu a navíc je 25% franku podloženo zlatem v trezorech Národní banky.



Takže hodnota franku vázaná na cenu zlata je asi 20 let zhruba stejná, i když kurz zlata měl značné výkyvy. Tomu se říká ekonomie pro 99 procent lidí a proto je ve Švýcarsku pro nás stále více draho. Ale hodnotu měny neurčuje jen zlato, to je jasné. České zlaté rezervy jsou po Tošovské akci, kterou bychom mohli nazvat „velká banksterská loupež“, třetí nejmenší ve světě. Jen tři země na světě měly v roce 2015 k poměru k devizovým rezervám méně zlata než Česko a to bylo zhruba 0,8 % devizových rezerv ve zlatě. Slovensko mělo v roce 2015 poměr 31,7 % a Německo 67,8 %, ale musí si urychleně stáhnout z USA zlato domů.

Když už Rusnok a spol. panáčkovali před Fedem a ECB a ničili české podnikatele, tak mohli alespoň nakoupit zlato a tak trochu opravit selhání jejich předešlého banksterského kolegy-guvernéra ČNB. To současní vládci ČNB neudělali. Takže máme druhý důležitý důvod, proč jsou stejní banksteři jako Tošovský.

Závěr

Opět je třeba se dívat na dění ČNB jako na tragickou epizodu českých dějin zahájených po sametu bankovní klausovštinou. Řecká tragédie typu Oidipa je o tom, že sice mluví pravdu, ale neví to. Stejně tragické postavy jsou i dnešní vládci ČNB. Rusnok alias skrze hýbris zaslepený Oidipus za ČNB tvrdí, že „jsme jediní, kdo na trhu s bydlením něco dělá“. Ano, dělal. Za dva bilióny ničili českou podnikatelskou střední třídu v zájmu zahraničních banksterů jednoho promile. K tomu viz článek Pálení peněz střední třídy na korporátní svatbě. A jednomu procentu českých mafiánů napakovaných v klausovském privatizačním loupení zajistili laciné úvěry, aby udělali klasickou spekulativní bublinu s nemovitostmi. Takže normální mladí lidé jsou bez bytu, protože na něj nemají. Její americkou variantu, která v USA zničila střední třídu, jsme popsali v článku Pohádka o hypotéční Karkulce a nenažraném Vlkovi-Banksterovi. Takže Rusnok má pravdu, že "jako jediný něco udělal". Totiž jako jediný udělal banksterskou operaci proti zájmu 99 procent, kterou nikdo jiný v zájmu jednoho procenta a jednoho promile udělat nemohl. Stejně tak ex-guvernér ČNB Miroslav Singer mluví jako Pýthie: Intervence? Dobře odvedená práce. Také si to myslím, ale pythický výrok má vždy dvojí smysl. Jak jsme ukázali, v případě banksterů jako Rusnok nebo Singer, je třeba pythický smysl vykládat nezastřeně, tedy v modu pravdy jako původní odkrytosti smyslu daného výroku (řecky: alétheia).

V článku Jak se krade přes petrodolar jsem napsal, že jako filosof jsem ze současného vývoje banksterské ekonomiky profesionálně naprosto nadšen. Je to fantasticky tragická záležitost, která nás pochopitelně zničí, a o tom to u hlupáků také je. ČNB představuje v závěsu za FEDem a ECB slepou oidipovskou sílu řízenou animálním pudem sebezáchovy, kde panují iracionální síly hrabivosti jednoho promile. Tyto božské síly nerozumu se maskují zdánlivou racionalitou vědy zvané ekonomie, kterou pro plebejce dole zastupují presstituti a tzv. „experti“. Jak jsem už napsal minule, pro filosofa mého typu je to přímo radost, vidět v chodu tak gigantické a tragické simulákrum, jako je dnešní dluhový dolar a znehodnocování české koruny.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 550 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!