Fundamentalista se má. Pohybuje se světem přímočaře, projíždí životem jako nůž máslem. Přistihl jsem se, jak moc fundamentalistům závidím: jejich jistotu toho, jak se věci mají, úsměvnou neproblémovou zbožnost a vítěznou cestu do nebe s mariánskou korouhví. Fundamentalista se má. Jak by to bylo krásné, zasnil jsem se, kdybych byl fundamentalistou – jenomže, jak se píše u svatého Jana, víra je dar. Fundamentalista nepochybuje o tom, že hlásá pravé katolické učení. Naproti tomu intelektuál neustále váhá, v nikdy nekončící rozepři mudruje sám se sebou a ví, že na věci je možno nahlížet z různých úhlů. Fundamentalista má jasno. Svět rozděluje na my a oni. Cítění pro in-group a out-group si rozvinul natolik, že by mu mohli závidět i angličtí<EM> rowdies</EM>. Po přednáškách o evoluční biologii vysvětlí ostatním posluchačům, jak je to doopravdy. Na dotaz, odkud bere svou jistotu, odpoví se záhadným úsměvem, že on ví ... a ostatně jste přece vy sám říkal, že věda v tomto bodě tápe. <BR><BR>Na svém serveru pochválí papeže za jmenování některých kardinálů a pokárá jej za jmenování jiných. Zatímco intelektuál přirozeně předpokládá, že ostatní lidé mají spíše odlišné názory, fundamentalista stejně tak přirozeně předpokládá, že se ostatní dívají na věc jako on. A pokud ne, jsou to nepřátelé pravého učení. Zastává pravou katolickou víru a je upřímně překvapen, když zjistí, že i křesťané odlišných názorů se hlásí k pravé katolické víře. Vyzdvihuje návrat k prvotní církvi, čímž myslí návrat ke stavu církve za svého raného dětství zatíženého vzpomínkovým optimismem – tedy někam k prvorepublikovému katolicismu. Horuje pro zachování tradiční rodiny a tradičních hodnot, čímž má na mysli stav rodiny ve druhé polovině osmnáctého a devatenáctého století, kdy nerušeně vládl patriarchální systém. Úvahy o eventuálních právech žen dává do přihrádky „feminismus“ a po vyslovení takového slova si jde vyčistit zuby. Povodně na Moravě dává do souvislosti s podáváním svatého přijímání na ruku. Konstatuje, že mládež přestala chodit do kostela, protože se zde přestala používat latina. Z hudebních nástrojů uznává pouze varhany. Jeho vztah ke vzdělání se odvíjí od rčení, že církev nepotřebuje teology, nýbrž světce. Vysvětluje, že Charles Darwin na smrtelné posteli své zhoubné učení odvolal, což je biografický detail, který se v dostupných Darwinových životopisech neuvádí. Proklamuje neochvějnou věrnost Svatému Otci, avšak vyzývá k bojkotu, když jde papež v Kolíně navštívit synagogu; přitom poukazuje na nesporný fakt, že Krista zavraždili židé. Je si vědom toho, že největšími nepřáteli církve jsou židozednáři a havlobolševici. Faktum, že živého židozednáře nikdy nikdo neviděl, interpretuje jako součást lstivé židozednářské strategie. Vyzývá nás, abychom nebyli naivní. Ve vší pokoře zpochybňuje naději na věčný život zakladatele komunity Taizé Rogera Schutze, neboť ví, že nebýt katolíkem z vlastní viny je překážkou spásy. Pokud se někdo dá na ulici do řeči s evangelíkem, obviňuje oba ze synkretismu. Zdůrazňuje svoji hlubokou lásku k církvi a bezelstně se modlí, aby se ostatním otevřely oči. Do důsledku dodržuje některé paragrafy kodexu kanonického práva, a bez vnitřních rozporů porušuje jiné. Velmi chválí film Umučení Krista, který viděl několikrát, a naopak zatracuje Poslední pokušení, Superstar a další, které neviděl vůbec. I když je ženatý, zásadně bojuje za kněžský celibát. Evropou projíždí po trase Turzovka – Medjugorje – Lurdy – Fatima. Je pilným čtenářem textů o různých soukromých zjeveních a účastní se nejrozmanitějších lidových pobožností. Z podobných literárních útvarů načerpal detailní znalosti toho, co se stane po smrti, jak bude vypadat poslední soud a očistcová muka. Z těchto zásadních důvodů je již nyní schopen odhadnout, kdo bude spasen a kdo nikoli. Má rád bratrstvo Pia X. a nemá rád charismatiky, fokolaríny, evangelíky, neokatechumenátníky, jungiány, subjektivisty, modernisty, liberalisty, farizeje, jezuity, teology, heretiky, fyziky, biology a ateisty. <BR><BR>Přiznávám, že by mi bylo líto, kdyby fundamentalisté vymřeli. Nějak intuitivně cítím, že jsou jedna z nezaměnitelných ingrediencí toho našeho obrovského vnitrocírkevního guláše a že by bez nich na světě nebylo veselo. A konec konců – kdo ví, jakým různým způsobem je deformována spiritualita každého z nás: kdo je bez hříchu, ať první hodí kamenem, a tak dále a tak dále. Je fajn být fundamentalistou. Bohužel, jen málo z nás je toto charisma dopřáno.<BR><BR>