Osobní svoboda je neoddělitelně spjata s mírou nezávislosti na hospodářském systému. Pokud život občanů a státu ovládají korporace v životně důležitých odvětvích, pak prostě nemůžeme být svobodní. Volba "svoboda nebo energie" by pak byla jen pro ty, kteří zemřou, budou ve vězení nebo ve speciálním převýchovném koncentráku pro tzv. "společensky nepřizpůsobivé". Proto je tak důležitá energetická nezávislost. Otevírá prostor občanům ke smysluplné existenci a dává sílu pro osobní i společnou aktivitu. Toto pochopili mnozí přemýšliví občanští aktivisté. Viz například naše články hnutí a fóra TED, které sdružuje svobodné a přemýšlivé lidi celé planety (IPráce může bavit, a přitom jen tak mimochodem zachráníte svět).

1. Nástup oligarchie a monopolizace energetické výroby

Kdo rozhodne o dostavbě Temelína, rozhodne o budoucím energetickém a demokratickém směřování ČR. Znovu připomínáme fakta z článku Proč nás Temelín zničí. Je to rozhodnutí o bytí a nebytí občanské společnosti. Nejde o nic menšího než o naši svobodu a demokracii. K rychlému, časnému a spravedlivému přechodu na dostupnou obnovitelnou energii může dojít pouze s větší mírou demokracie, která vyžaduje, aby občané, komunity a široká veřejnost měly skutečný hlas v rozhodování. Podívejte se na článek Ostrov El Hierro, budoucnost energie a demokracie, kde jsou další důležité odkazy na starší články e-republiky k tomuto tématu. Proč potřebujeme diverzifikované lokální zdroje, a ne Temelín?

  • Velké zdroje vyžadují velké investice a potřebují ke své rentabilitě odbytový monopol nebo cenovou garanci, což dnes nikdo nezajistí. Navíc automaticky znamenají velká rizika.
  • Malé zdroje potřebují malé investice, rychle se zaplatí a provoz je pod trvalou konkurenční cenovou kontrolou. Jejich diverzifikace zajistí soběstačnost celých regionů, a o to dnes západní Evropě jde.
  • Náklady na dostavbu Temelína půjdou do státního dluhu. ČEZ zřejmě půjčku nedostane, ale když dostane, tak ho splátky dluhu zničí.
  • Demokracie potřebuje demokraty, tj. svobodně jednající rozumné bytosti.


Svoboda je možnost volby, a tu ještě máme. Po rozhodnutí o dostavbě Temelína bude občanské svobody v rozhodování už o řádný kus méně. V USA se vede politický zápas velmi podobný. Podle zprávy Centra pro sociální začleňování jsou základem energetické demokracie tyto typy energetické projektů:

  • z obnovitelných zdrojů, které jsou malé, místně vlastněné
  • nebo jsou realizovány jako místní investice s transparentním postupem pro stanovení spravedlivých tržních ceny.


Ano čtete dobře: I v USA může existovat sociální energetika, a současně mít i velkou podporu angažované veřejnosti.

3. Co dělat proti energetickému zotročení

Podívejte se na zprávu studie Energie a demokracie, která jasně tvrdí, že obnovitelné zdroje v korporátních rukou nic nevyřeší. Prostě jen vytvoří novou míru závislosti na oligopolech po vyčerpání fosilních paliv. Podle tvůrců této studie jsou zapotřebí tři hlavní složky.

Bránit dominantní agendu energie
Od roku 2012 představují společnosti produkující fosilní paliva 19 světových a 50 předních společností. Jejich příjmy i jejich zásadní role ve světové ekonomice jim dávají značný a dlouhodobý politický vliv. Stačí se podívat na vliv ČEZ na tzv. politickou levici a pravici. Bránit prosazování agendy těchto firem a jejich politických spojenců lze jen díky stálému a systematickému informovaní o politice vedoucí ke změně. Opozice vůči prosazovaným projektům představuje vážné riziko pro aktivisty a komunity chránící životní prostředí. Stačí se podívat, kde na světě bylo nejvíce vražd na objednávku mezi občanskými aktivisty a proč (Zapomenuté oběti globalizace). Jde ale o neoddělitelnou součást demokratického přístupu a korporace o tom ví a aktivně proti aktivistům bojují (viz Studie ukazuje, jak korporace fízlují občanské aktivisty).

Obnova energetického systému ve prospěch veřejnosti
Privatizace vedla téměř vždy ke zhoršení pracovních podmínek a poklesu kvality u služeb spadajících pod a firemní oligarchie. Pokud se vrátí veřejná kontrola na část energetického sektoru, které byla privatizována a na veřejné energetické subjekty, energetické systémy mohou zase znovu sloužit veřejnému zájmu. Velmi důležité je právo na rozvoj družstevních forem vlastnictví energetických systémů. Výroba a distribuce energie na lokální úrovni představuje vysoký high-tech, pracovní příležitosti a zásadně podporuje sociální vazby a společnou odpovědnost komunit. Na druhé straně stojí zotročení jednotlivci v korporátním systému výroby a distribuce energie ovládaným skrze planetární jedno promile oligarchů.

Restrukturalizace odvětví energetiky
Oproti stávajícímu centralizovanému systém má decentralizovaná výroba mnohem efektivnější regulaci v místě. Lze snáze ovlivnit kde, kdy a jaké množství. Obnovitelné zdroje energie rostou v mnoha zemích a tento energetický přechod svět zoufale potřebuje.

3. Cesta sociální energetiky

Životaschopnou realitou se sociálně pojatá energetika stane pouze tehdy, pokud změny v energetickém systému jsou pečlivě plánovány a koordinovány na národní nebo regionální úrovni. Rozdíly v obou pojetích vidíte na obrázku.



Energetika jako průmyslové odvětví má za cíl vyrobit co nejvíce energie za co nejlepších ekonomických podmínek s minimální ekologickou zátěží. Regulační rolí státu v tomto strategickém oboru je starat se o lidi a o skutečnou ekonomiku. Každý občan vlastní energetický ekvivalent 300 otroků, kteří mu slouží, vaří, zahřívají jeho i jeho domov a přenášejí informace a často i jeho samotného u pouhým stiskem tlačítka u ovládacího panelu výtahu. A dnes tuto sílu ovládají hlavně korporace, který skrze koupené politiky chtějí vybudovat systém zákonem dané závislosti.

Cestou uvědomělé skromnosti omezení osobních nároků se rozmlsaná a svobodná společnost dobrovolně vydá jen velmi těžko. Dnes je z energetiky postupně kován řetěz otrocké závislosti stejně jako v případě bank a telekomunikací. Jsou to zejména zákonem nastavené platby za OZE, které nijak neovlivňují zlepšení nabídky pro zákazníka, ani neřeší potřebný rozvoj ekologické výroby. Tento nevolnický trend totální závislosti uvolníme jen tehdy, pokud se vydáme na cestu sociálni energetiky. Energie dnes patří k základním životním potřebám současné civilizace. Jsme na ní závislí tak, že je chápána spíše jako nárok, nikoliv jako pouhé zboží. Proto se musí stát stejným veřejno-právním majetkem a politickou záležitostí komunit a jednotlivců, jako například školství nebo lékařská péče.