Tohoto chlapecky se usmívajícího politika lze označit za hlavního strůjce současné koalice. Po volbách směřovali zelení sice doleva, ale živelně nesnášeli Paroubka. Proto bylo všem jasné a nejvíce Bursíkovi, že s tímto mužem se nesmí uzavřít žádná koalice. Bursík je orientován přirozeně doprava, stejně přirozeně skáče z jedné partaje do druhé, i nebyl pro něj žádný problém uzavřít koaliční smlouvu s maximalizací politického zisku. Zelení přitom obětovali prakticky všechno, co měli v politické tašce. Jeden muž ve straně získal neúměrně velkou vládní moc na úkor ostatních a jeho postup jistě vejde do učebnic české politiky. Bursík nejprve odstranil od moci poctivé členy. Příkladem může být jihočeská matka Dana Kuchtová. Nestala se poslankyní, nechtěla moc. Zato vzala práci a odpovědnost, i když to nebyla její parketa. Snažila se na ministerstvu školství zastavit rozkrádání EU-fondů tím, že pracně budovala nový tým, který měl podobným nepřístojnostem zamezit. Pod novým ministrem Liškou vše běží jako po drátku, peníze tečou přímo do přistavených reklamních a rozvojových agentur, a nikomu to nevadí. Bursík zničil Kuchtovou jako ministryni, a pak se snažil pošpinit i její dobrou pověst. Stejným stylem pomluvil a urazil obě kolegyně-poslankyně. Pak se s přítelkyní Jacques stal nekorunovaným pánem poslaneckého klubu, dokud ještě fungoval. Webové stránky Strany zelených ovládá dodnes. Koaliční slepenec a nehorázná politika ODS stála zelené program, ideály a slušnou pověst. Zbyly jim oči pro pláč a Bursík. A možná i mimořádně neřádný <a href="http://www.novinky.cz/clanek/144727-bursik-zaskocil-kritiky-kandiduje-zatim-sam.html">sjezd v září</a>, po němž se má předsedovo libido stát stranickým zákonem a nejvyšší doktrínou.<BR><BR>Sleduji zelené s velkými sympatiemi, a to ze dvou důvodů. Za prvé a zásadně chce členská základna a ústřední výbor strany institut referenda k nejdůležitějším politickým otázkám. Podle mého názoru demokracie u nás už přestala působit jako určující princip politiky a funguje pouze formálně přes volební systém. Téměř každý poslanec či funkcionář partají bere politiku jako kšeft na jedno volební období, přičemž hledá nejlepší a nejvýhodnější způsob, jak svůj vliv zpeněžit. Viz modré nákupy růžových poslanců, které budou jistě pokračovat, zejména po rozpadu poslaneckého klubu zelených. České partaje plné pochybných a pasivních členů vůbec neodrážejí politické názory obyvatelstva. Viz historky o tom, jak se v severních Čechách zakládaly místní organizace různých stran: členský podpis se dělal za pivo a přímo v hospodě. Podle zajímavého průzkumu (<A href="http://www.novinky.cz/clanek/109059-politici-nejsou-poctivejsi-nez-za-socialismu-mini-cesi.html">STEM, únor 2007</A>) si 80% lidí myslí, že politici jsou lidsky a morálně stejně mizerní jako za socialismu. Navíc je toto hodnocení stabilizované posledních deset let, od pádu Špidlovy vlády. Pak nezbývá, abychom si důležité věci rozhodovali přímo jako ve Švýcarsku a v mezičase nechali vládnout nelegitimní, leč platně zvolené strany. Zelení z podstaty věci nemohou nechat vládnout ekonomické zájmy nad politikou, protože Zemi máme pouze v jednom exempláři, zatímco hrabivost a bezohlednost v miliónech kusů. Navíc věří slušným a rozumným lidem. Proto chtějí, aby důležité otázky rozhodovali občané v institutu referenda přímo, což plně podporuji vidouc naši anti-politickou situaci. Navíc dlouhodobě hledám lidi, kteří nejen praktikují nějaké ideje (i to už je dnes těžké najít), ale žijí trvale udržitelný životní styl na základě slušnosti a odpovědnosti k lidem a k přírodě. Naivně jsem si myslel, že by snad na tomto poli něco zmohly křesťanské církve. Máme to prý v popisu práce. Ale církve se starají převážně o svůj majetek, o své hynoucí stádce, popřípadě o své padající kostely či modlitebny. Budoucnost jiných duší zajímá úřední církve pouze pod podmínkou, že se společnost konečně nechá poučit, obrátí se, a vezme si k srdci tzv. „křesťanské hodnoty“. Protože si je nevzali k srdci ani samotní preláti, natož křesťanští politikové jako celek, máme ideologickou omáčku, kazatelské žvanění, bezzubé oficiální listy o ničem, ale nic víc. Chybí životní styl, který do sebe integruje nejzávažnější výzvy dneška, a dokáže je politicky obhájit. Jsem velmi rád, že křesťansky orientovaní členové či sympatizanti zelených patří ve tvorbě a prosazování trvale udržitelného morálního života k občanské avantgardě. Z těchto důvodů mi zelení sedí ze současné politiky nejvíce. Jistěže nemůžeme chtít od bývalých ochranářů přírody zahleděných do boje o přežití brouka pytlíka, aby zvládli současnou nákupní a zákupní politiku koalice. Na to měli málo fantazie a egoismu, kterým naopak oplývá jejich předseda. Proto se stali jeho lehkou kořistí.<BR><BR>Co mi vadí na Bursíkovi? Není to primárně ani jeho hulvátství, nedemokratičnost, drzé čelo hodné poplužního dvora či demagogické lpění na nepravé pravici, která své ideály hned po privatizaci proměnila ve velký kapitál. To všechno jaksi patří k českému koloritu. Politický úpadek Petra Pitharta, Cyrila Svobody a dalších bývalých slušných politiků to jasně potvrzuje. Mlčí, zdržují se všech komentářů, dokonce i hlasování, či dokonce přímo hlasují pro návrhy, které jejich kolegové prosazují zcela nepokrytě ze zištných zájmů. Je nejvyšším uměním politika včas odejít a živit se jako každý jiný &#8722; třeba jen proto, aby se ke správě veřejných věcí mohl se ctí zase vrátit. A Bursík patří k lidem, kteří si z politiky udělali kšeft hned na místní úrovni. Pražský magistrát v dubnu 2006 zveřejnil informace, podle kterých Bursík v letech 1995 a 1996 dostal<A href="http://www.radio.cz/cz/zpravy/77657"> trojnásobně vyšší dotaci </A>než jiné fyzické osoby. Také lhůta pro průběh dvou správních řízení byla údajně nestandardně krátká. Pochopitelně vzal Bém všechny své výhrady zpět: Bursík není Čunek a patří k těm hochům, kteří spolu mluví. Stejný kšeft, ale ve velkém udělal ze zelenými: propůjčil jim své jméno, tím jim pomohl do parlamentu a Strana zelených jej nechala neomezeně vládnout. Dnes za to platí účet v podobě zničené pověsti. Jistěže Bursík není demokrat. Ale v to bych vzhledem k současné koaliční politice ani nedoufal. Jde o něco jiného. Hlavní správce zelených představuje sebevědomého, egoistického manažera o něco inteligentnějšího než Topolánek, leč stejně bezohledného a přímočarého při prosazování osobních cílů. To je zajímavé na české současné politice – že jí vládnou manažeři, tedy ekonomičtí diktátoři. Starají se pochopitelně o své, popřípadě o rozšířené klanové a lobbistické zájmy. Ty jsou v případě Bursíka naprosto jasné. Ministerstvo životního prostředí, a po případě i jeho bývalá firma <A href="http://www.justice.cz/xqw/xervlet/insl/report?sysinf.vypis.CEK=385620&sysinf.vypis.rozsah=uplny&sysinf.@typ=transformace&sysinf.@strana=report&sysinf.vypis.typ=XHTML&sysinf.vypis.klic=4b319cde66430579d06a13461de48dbf&sysinf.spis.@oddil=C&sysinf.sp">Ecoconsulting s.r.o</A>., bude kontrolovat provádění stamiliardové zakázky na odstraňování <A href="http://ekonomika.ihned.cz/c1-25357900-nejvetsi-zakazka-topolankovy-vlady-ekologicke-skody">ekologických škod</A>. Že je to nezvyklé a přímo zve ke korupci, jak tvrdí Transparency International? Inu zůstat v koalici má své výhody, které pánové typu Kalouska a Topolánka dovedou vždy vyjádřit i materiálně. Bursík dobře ví, proč se vyplatí být pravicový bez pravicových ideálů. Umí svou funkci co nejefektivněji proměnit v politický, popřípadě na finanční zisk. V tom spočívá jeho hlavní koaliční potenciál. Stejně se snažili všichni vyšší členové ODS a koneckonců i bývalý předseda sociální demokracie. Problém není v Bursíkovi-manažerovi, ale v Bursíkovi-politikovi. Jako manažer se totiž ocitnul v nesprávné straně, realizuje své soukromé cíle nepatřičně. Občansky aktivní většina zelených prosazuje jiný životní étos než Bursík, jejich ideálem není nahé prospěchářství zakryté zelenou ideologií. Pokud Bursík u zelených skončí a naskočí do vlaku ODS, nestane se vůbec nic mimořádného. Konečně by si našel čtvrtou stranu, tentokrát podle svého gusta. A velká matka všech politiků-dobrodějů tohoto zbloudilého syna jistě ráda přijme do své široké náruče. Mimořádně smutný ovšem zůstává fakt politické nepatřičnosti. Bursík okatě prosazuje prospěchářskou a manažerskou politiku ve straně, jejíž přežití absolutně závisí na tom, že podobné technokraty moci eliminuje již na místní úrovni.<BR><BR>