Tajný dokument britské vlády, který zveřejnil deník Guardian již 3. března, jasně ukázal meze sankcí proti Rusku. Tyto meze vyznačuje svéprávná enkláva zvaná "City", která je vyňatá z britské jurisdikce, a naopak si Británii ochočila pro své potřeby. Viz náš dvoudílný článek Londýnská City - světová metropole podvodu. Britové za léta koloniální vlády dobře vědí, že cirkus pro média je jedna věc. A peníze, které nikdy nesmrdí, jsou věc druhá.

O určitý rozruch v City se od onoho začátku března postarali američtí frakovači z Houstonu, kteří tuší nové trhy se zkapalněným zemním plynem dobývaným za cenu zničení krajiny v USA. Viz naše články o frakování. Naftový Texasan jménem Bruce Misamore vysvětlil znechuceným Britům, že sankce proti Rusku budou, protože budou. Jejich koníkem byl kdysi sibiřský kralevic jménem Chodorkovský. Ale doby zlatého věku vládnoucího za nestřízlivého Jelcina jsou už zcela zapomenuty. Ruské přírodní bohatství nyní kontroluje ruský stát, a nikoliv naftoví či plynoví hoši z Texasu. Ti ovšem po Krymské krizi nažhavili linky na Bílý dům a prezident Obama osobně přiletěl do La Haye, kde se 24. března projednávaly sankce EU proti Rusku. Tlakem USA se do prohlášení dostaly věty, že sankce se boudou týkat i sektoru bank, energie, zbrojení. To už začne být zajímavé, viz článek Ukrajinská krize zrychlila pád amerického dolaru. Britové, Němci a Francouzi budou muset začít počítat. My už jsme to na e-republice udělali za vás, viz článek Kolik nás bude stát Drang nach Osten prováděný korporátním EU.

Vezměme příklad z City. V červenci 2006 dal ruský gigant Rosněft 15 % svého kapitálu na burzu do City. Britská BP si koupila hlavní zahraniční podíl přes firmu TNK-BP, která plundrovala ruské zásoby. Pod tlakem Putina prodala TNK-BP své podíly na Sibiři ruské státní společnosti Rosněft výměnou za 20 % jejich akcií. Tyto investované prachy nyní vytvářejí 17 % zisku společnosti BP a tvoří 30 % její celkové produkce za rok 2013. Za hubičku dostala BP ruská naftová pole a zdejší miliardáři nyní žijí z ruského přírodního bohatství skrze obchodování v City. Tomu se říká dobrý obchod. Rusové budou samozřejmě produkovat dál, ale zisk nyní nemusí jít do City. A to mazaní Britové dobře vědí.

Navíc dobře vědí, že Texasané a USA hrají divadlo kolem zemního plynu, viz náš článek Frakování se nevyplatí, dokonce ani ekonomicky. Investice do frakování prudce klesají a studie citované americké ekonomky navíc ukázala, že některá pole byla co do výnosu a rentability předražena až o 500 %. Navíc se musí tento plyn zkapalnit v USA a přivést přes oceán do EU, což zásadně prodraží jeho cenu. Rusům prostě stačí jen trochu zvednout těžbu a nemilou konkurenci z Texasu úplně vyřídí nižšími světovými cenami. Nejen že frakování zabíjí, ale je i drahé.

Je ovšem otázka, zda-li se Rusové chtějí do City vrátit i po zdařilých či nezdařilých sankcích. Na Blízkém východě už začal pád dolaru jako světové měny. Viz článek z Faktů o Sýrii (Fakta o Sýrii IX. aneb Bytí a nebytí dolaru) a dále Fakta o Sýrii XI. aneb Kdo válčí a proč. Leccos nasvědčuje tomu, že jejich další štací bude Hongkong a budoucí největší ekonomie světa, tedy Čína. A jak jsme psali, Rusko a Čína se potřebují zbavit dluhového a inflačního dolaru a nastolit novou světovou měnu. Londýnská City tvoří na této cestě zásadní překážku. Navíc ve světě dlouhodobě platí, že kdo má suroviny (jako Rusko) a výrobu (jako Čína), ten si burzu udělá, kde chce a kde potřebuje. A navíc k tomu může použít bývalé britské kolonie, která podědila všechny britské ctnosti i nectnosti ohledně hromadění bohatství.